Velo dlouhodobý test kol 2018 – Felt Decree 1 – 1. díl

6.9.2017

FELT DECREE 1 TESTER MARTIN MORÁVEK

Vztah navázán

Ve svém prvním vstupu Velo dlouhodobého testu kol 2018 jsem neměl možnost se o kole pořádně rozepsat, zkušeností bylo poskrovnu, kolo bylo nutné popsat a tomu odpovídal vymezený prostor na test. Nyní mám ale prostoru i zkušeností k dispozici dost a kolo se tedy pokusím po technické stránce co nejpodrobněji rozebrat. Na Feltu Decree 1 už se vozím třetí měsíc po svých oblíbených trailech v okolí Prahy, takže spolu už máme něco za sebou. Začnu rámem a systémem odpružení. Na první pohled by si člověk myslel, že se jedná o klasický čtyřčep, ale když se podíváte pozorněji, nemůžete se dopočítat; prostě tu jeden čep chybí. Chybějící ložisko nad zadní osou je nahrazeno pružností karbonu, technicky se tedy jedná o přepákovaný jednočep. Osobně v tom nevidím problém, méně ložisek znamená méně potenciálních problémů, nižší váhu a vyšší tuhost, což Felt potvrzuje.

K projevu odpružení nemám připomínky. Je citlivé, příjemně progresivní, využívám celý zdvih a na doraz jsem šel jenom jednou v „účku“ se značnou kompresí. Skoky a dropy nejsou problém. Do kopce a po rovině zamykám tlumič do prostřední polohy, z kopce odemykám. Zamykat úplně není potřeba, kolo se nehoupe a jede dobře. Na určité limity jsem narazil při opravdu prudkých stoupáních, kdy je potřeba sednout na špičku sedla a natlačit hrudník k představci, aby se kolo nestavělo na zadní. Krátká zadní stavba (428 mm) má holt i nevýhody.

Praktický elegán

Na rámu se mi líbí kompletní vnitřní vedení, kolo je vizuálně krásně čisté a dobře se myje. Hadice a bovden mizí v rámu po stranách hlavové trubky (celkem čtyři vstupy, zde jeden zaslepený), objevují se pod středem a zase mizí v dolních vzpěrách zadní stavby – elegantní a funkční. Jak náročná bude případná výměna, to je otázka. Ale upřímně, jak často měníte vedení k přehazovačce? Jednou za dva roky? Horní rámová trubka má těsně před napojením na sedlovou dva vývody a spodní kousek od tlumiče jeden další. Zřejmě na teleskop s vnějším vedením a případně na dálkové ovládání tlumiče. S přesmykačem rám nepočítá (Ale kdo by ho dnes ještě chtěl, že?), takže kolem středu se nemuselo kouzlit s prostorem, nebylo třeba posouvat řetězovou linku a tak dále. Oceňuji závitové provedení středu, žádný problematický a vrzající Press Fit. Řetězová vzpěra na sobě má nalepenou gumovou ochranu před řetězem, takže člověk nemusí řešit žádné neopreny. Spodní rámová trubka je také kryta masivní gumovou ochranu. Když jsem viděl, jak dokáže být právě tahle trubka od kamenů pomačkaná, říkám rovnou, že kolo bez téhle vychytávky bych si nekoupil. Rám dokonce nabízí možnost změny geometrie pomocí oválných vložek v místě spojení horních vzpěr s vahadlem, ale zatím jsem neměl potřebu to zkoušet, geometrie mi vyhovuje. Na rámu ale nenacházím jen pozitiva. Řetězová vzpěra nemá plechovou ochranu před zasukovaným řetězem. Možná, že na moderních systémech s jedním převodníkem k tomu nedochází, ale byl bych klidnější, kdyby tam byla. Druhá výtka směřuje ke šroubům u čepů – není na nich totiž napsaný utahovací moment, což je problém. Čepy je potřeba pravidelně kontrolovat a dotahovat, ale při jejich přetažení hrozí rychlejší opotřebení ložisek a zhoršená funkce zadní stavby. Tato informace se naštěstí aspoň dá dohledat na internetu. Největší problém tak spatřuji v lomené sedlové trubce, která může představovat zádrhel při instalaci teleskopu s větším zdvihem. Jinak je rám moc pěkně zpracován a má (skoro) vše, co by moderní karbonový rám měl mít. Ještě zmíním pevnou zadní osu, která je na imbus, což mi vyhovuje. Zadní kolo vyndávám z rámu minimálně a každý gram dolů je fajn. Třmen zadní brzdy drží klasicky rozhraní Post mount.

Pod kontrolou RockShoxu

S rámem a funkcí odpružení souvisí pochopitelně tlumič. U něj mám výhradu k nastavení odskoku, kdy se otáčí prstencem na horní části tlumiče a nejde to zdaleka tak snadno, jak by člověk čekal. Odskok má deset poloh, což pro nastavení stačí. Od tlumiče přejdu rovnou k vidlici. V prvním testu jsem si postěžoval, že zde není nejvyšší model, ale nyní mohu s klidem prohlásit, že mi to vůbec nevadí. Vidlice je tuhá, citlivá a na doraz jsem ji ještě nedostal. Musím se před příštím příspěvkem podívat, kolik je v ní tokenů. Po nastavení tlaku a odskoku jsem na vidlici každopádně zapomněl a jenom se vozil. Takové komponenty mám rád. Jediná věc, kterou jsem ale opravdu nepochopil, je rozhraní vidlice/ náboj. Náboj má totiž koncovky menšího průměru, než jsou výřezy ve vidlici. Kolo tak zapadne do vidlice hlouběji, než je potřeba. Aby šla osa prostrčit, je potřeba vidlici trochu nadzvednout a osou složitě lovit díru. Zjistil jsem, že pokud nemáte náboj/kolo od Sramu (tahle sranda se jmenuje Torque Caps), je tohle v podstatě standard. Pokud by kolo bylo moje, rozhodně bych se pokusil sehnat na náboj větší koncovky, případně je nechal i vyrobit, protože tohle mi opravdu pije krev. Pokud přední kolo nesundáváte, nemusí vás to trápit, ale já to někdy dělám kvůli přepravě několikrát během dne a následné nasazování je pak dost otravné, což je ještě podpořeno skutečností, že i přední osa je na imbus. Zde bych osobně těch pár gramů obětoval a pořídil osu s rychloupínákem. Kdo má ten multiklíč v báglu pořád lovit.

Dobrá kola, lepší pláště

Přejdu k výpletům, což je komponent, který bývá na sériových kolech dost často ošizen, a přitom má na pocit z kola a jízdu velký vliv. Zde použitým kolům od Race Face však nemůžu zatím nic vytknout. Kola mají boostové osy, široké 30mm ráfky, 28 přímých drátů s dvojím křížením a zapouzdřená ložiska. Tři západky v ořechu zabírají po 9,2°, což je slušné, ale jsou ořechy, co zabírají i po 3°. To oceníte třeba v trialových kamenitých sekcích, kde se nedá šlapat kolem dokola. Výrobce tvrdí, že kola zvládnou všechno, co se jim postaví do cesty. Zatím musím souhlasit. Jsou perfektně tuhá a zatím nejeví žádné známky rozcentrování. Ložiska se hladce točí, vůle zůstávají nulové. Hmotnost není úplně nízká (1810 g), ale beru to jako daň za odolnost. Velmi mě překvapily použité pláště Schwalbe Fat Albert. Po špatných zkušenostech s odolností XC modelů jako Nobby Nic nebo Racing Ralph jsem na Schwalbe zanevřel, a když jsem je na kole uviděl, nebyl jsem z toho moc nadšený. Teď musím říct, že gumy jsou to parádní, skvěle drží a jsou výborně čitelné. Nevzpomínám si na situaci, že by najednou ustřelily, skvěle poznám, kdy už je přilnavost na hraně. Vzorek pro přední a zadní kolo se liší, což je logické. Další benefi t je velmi slušná hmotnost (740 g, 27,5×2,35“ v provedení EVO s ochranou boků Snake Skin). Přední plášť se mi sice povedlo jednou procvaknout, ale to připisuju nízkému tlaku, který vozím (stalo se to i s gumou o 200 g těžší). Potom jsem pláště doma radši na jedné straně zul a dolil trochu tmelu. Opětovné „nahození“ obyčejnou velkou pumpou bylo bez problémů, kombinace ráfků Race Face a těchto plášťů je fajn. Až ojedu svoje maxxisy, klidně nahodím Schwalbe i na svoje vlastní kolo. Váha 780 g ve 29“ je hodně lákavá.

Raněný Eagle?

Poněkud rozpačitý jsem ale pořád z orlího pohonu Sram X01. Jedná se o to nejlepší, co se dá na kolo dneska dát. Nebo ne? Rozsah převodů je rozhodně dostatečný, skvělá je i hmotnost, řetěz nepadá z největšího pastorku při šlápnutí dozadu a tak dále. Řazení se mi ale stále zdá trochu nepřesné a zpětná vazba není taková, jak bych si představoval. V tomto směru u mě prostě pořád vede Shimano. Kdybych si měl vybrat, Eagle bych si na kolo dal kvůli rozsahu. Mechanicky mi mnohem víc sedí XTR; jsem hodně zvědavý na nové. Snad se Shimanu povede náskok Sramu trochu dohnat. Musím ale říct, že jsem se krátce svezl na jiném kole se stejnou sadou Eagle a tam se mi zdála o hodně lepší, řazení bylo ostřejší a přesnější. Možná by stálo za to zkusit vyměnit nebo aspoň namazat bovden. Převodník s 34 zuby jsem nakonec vyměnil za menší. Ušlapat to šlo, ale jeden dva nejtěžší převody jsem téměř nevyužíval. Dvaatřicítka se mi zdá pro tento typ kola ideální. Z kopce to jede samo, ale lehkých převodů není nikdy dost. Příjemně mě překvapila jednoduchost výměny samotného převodníku. Prostě se na levé klice 8mm imbusem povolí šroub, který zároveň funguje jako stahovák a kliku stáhne z osy. Převodník je na klice z vnitřní strany jištěn třemi šrouby s hlavou T25. Šrouby se povolí, převodník vymění a je to. Jeho poloha je jasně daná, nasadit ho špatně nejde. Na klikách není žádná matice pro vymezení stranové vůle, takže se jenom opět prostrčí středem a stáhnou šroubem. Nový převodník je ze sady GX, a přestože je menší, je o 2 g těžší. Řetěz jistí na převodníku vodítko od značky E13, které funguje bez problémů, ale osobně bych ho doplnil o bashguard, který na kole tohoto typu určitě najde uplatnění a dodá jistotu v náročných technických pasážích.

Silné, ale měkké Guidy

Od řazení k brzdám. Tady se budu asi trochu opakovat, ale Shimano má podle mne prostě v brzdách navrch. Nejvíc mi asi vadí jistá „houbovitost“ kroku modelu Sram Guide, která se ještě dá výrazně posílit kolečkem na těle pák. Pokud ho povolíte, brzdy zhoubovatí tak, že vůbec není poznat, kdy destičky sednou na kotouč. Takže ovládací prvek nanic. Neumím si představit, že by o tohle někdo stál. Brzdy jsou ale moc hezky zpracované, výkon je značný, ovšem pokud by bylo kolo moje, nahodil bych asi kotouče 200/180 mm. Jednou se mi stalo, že jsem jel strmý trail, který se hodně sypal a nebyl prostor dopřát brzdám ani na chvíli oddech, a když jsem dole pod kopcem zastavil, měl jsem obě brzdové páky téměř u gripů. Nastavil jsem tedy vzdálenost pák kousek dál od gripů a od té doby je to v pořádku.

Parádní zbytek

Na řídítkách je všechno od Sramu a díky tomu je celý kokpit krásně čistý a přehledný. Ovládání sedlovky a řazení je na společných objímkách s brzdami, což vypadá výborně. Nadšený jsem z nové páčky sedlovky Reverb, která má označení X1 a je k nerozeznání od řazení přesmykače. Lepší a ergonomičtější ovládání jsem zatím u žádného teleskopu neviděl. Páčka je perfektně zpracovaná, bez vůlí, a mačkat ji je prostě radost. Jediná nevýhoda je vyšší váha oproti klasice. Sedlovka funguje zatím bez problémů, ale zdvih 125 mm je na takovéto kolo málo, zasloužilo by si delší – pokud by se ovšem vešel do lomené sedlové trubky, jak jsem uvedl výše. Ostatní komponenty jsou zcela bezproblémové. Hodně mi vyhovuje sedlo WTB Volt Race s CrMo ližinami a hmotností 250 g. Pokud by se vyměnilo za top model, ušetřilo by se na kole dalších 100 g. Rovněž příjemná jsou karbonová řídítka rozumné šířky 780 mm a sympatického tvaru. Jestli tu lze něco poznamenat, pak snad jen úvahy o výměně kokpitu za nový standard průměru 35 mm kvůli možné vyšší tuhosti. Gripy jsou bez připomínek, jsou objímkové, mají dobrý průměr a zdrsnění, takže ani mokré nekloužou. To je zatím asi vše. Těším se na poslední vstup do testu, další zkušenosti přibývají. Uvidíme, jak si Felt dál povede. Biku zdar!

Martin Morávek Foto: Petr Štuka a archiv

Další díl najdete zde: https://www.ivelo.cz/velo-dlouhodoby-test-kol-2018-felt-decree-1-2-dil/

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu