Vyjet, nebo nevyjet?

27.3.2020

Původně jsem chtěl psát o tom, že také cyklistům kromě bezstarostnosti současná pandemie sice leccos vzala (fandům zábavu při sledování vrcholných závodů, profíkům jejich povolání, cykloprodejnám zákazníky, veloprůmyslu odbytiště), ale to hlavní zůstalo: únik v sedle kola mimo tíživou realitu. Teď, když píši tyto řádky, přičemž situace se vyvíjí každým dnem, si nejsem jist ani tím.

Můžeme na to pohlížet různě. Vládní nařízení vysloveně nezakazuje individuální sportovní aktivity v přírodě, mezi něž lze zařadit i jízdu na kole. Ostatně pohyb je uváděn jako důležitý prostředek zdravotní prevence proti nákaze koronavirem. Paradoxně se dá doporučení Národní sportovní agentury vykládat tak, že profesionální sportovci se mají připravovat doma (tedy v případě cyklistů na trenažéru), zatímco ti rekreační, chráněni rouškou, mohou v rozumné míře do lesa či do parku, pokud netvoří větší skupinky. Paradoxně proto, že třeba v Itálii v první fázi naopak umožnili jízdu na kole venku výhradně cyklistům s pracovní smlouvou, tedy profesionálům.

Ono to má totiž i jiný úhel pohledu, který akcentuje princip zodpovědnosti ze zcela odlišného důvodu, než je snížení rizika šíření nákazy. Přišli s tím první v Itálii a tam v přeplněných nemocnicích i márnicích vědí, o čem je řeč. Každý, kdo totiž v těchto dnech vyrazí na kole na silnici, nebo i do lesa, je potenciálně klientem nemocničního zařízení, v horším případě záchranné služby a operatérů. U jednoho takového případu v Itálii bylo prokázáno, že zatímco celkem dvanáctičlenný tým zdravotníků zachraňoval vážně zraněného cyklistu, péče se nedostalo třem lidem zasaženým koronavirem, kteří nemoci podlehli.

Můžete namítnout, že je to účelová konstrukce a že každý, kdo dnes sedá do automobilu nebo na motocykl (a jsem přesvědčený, že možná polovina z nich to pořád nezbytně činit nemusí), je tím potenciálním pacientem mnohem pravděpodobněji než cyklista. Přece si věřím, že neohrozím sebe ani nikoho jiného, že prostě to nemocniční lůžko ani zdravotnický personál blokovat nebudu. Jenomže…

Jen jsem si na chvíli představil, jak bych se cítil, kdybych v péči lékařů nakonec po jízdě na kole z jakéhokoliv důvodu přece jen skončil. A sledovat všude kolem sebe mimořádné nasazení všech těch obětavých zdravotníků směrující k zvládnutí infekční pandemie, řeknu vám, to bych zažít nechtěl. Zároveň si dokážu představit, jak po pár týdnech s lepšícím se počasím bude skličující hledět na kolo visící nečinně na háku v garáži. A trenažér, když je venku hezky? Úděsná představa.

Nezapomínejte ani na reakce okolí. Nepřipusťme, aby byl cyklista považován za ignoranta a obecnou hrozbu. Nesouhlasné reakce už můžeme sledovat na internetu a kupříkladu v Belgii, kde ještě byla v březnu povolena jízda na kole, se i profíci setkávají s fyzickým napadáním.

Takže vyjet, nebo nevyjet? Spíš ne. A pokud ano, tak rozumně a opatrně. Zatím. Brzy snad zase bude lépe. Do té doby se můžete těšit na svůj oblíbený magazín v nezměněném rozsahu. A pokud jste omezili cesty do obchodu, můžete si ho výhodně předplatit i pro zbylá letošní vydání. Jen se teď budeme věnovat více obecným tématům a radám, zdravovědě, tréninku či technice. A ani o květnový speciál nepřijdete, jen nebude logicky věnován Giro d´Italia, ačkoli se dnes tak těžce zkoušenou zemí úzce souviset bude. Nechte se překvapit.

Na shledanou v lepších časech.

Kamil Hofman

Foto: Rudolf Hronza

1 komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

  1. Olda Dvořák (dvorak.reposport@***) napsal:

    Hodně dobře napsaný.

Menu