Utrpení vstřícných

před 4 týdny

Po roce a kousku jsem měl možnost opět absolvovat okruh s naším čtenářem v rámci rubriky Velo trail guide. Vyrazil jsem do Domažlic (viz reportáž v minulém vydání) a nyní budu upřímný. Došlo mi to zpětně. Je mi líto těch z vás, našich čtenářů, kteří jste nás kdy k sobě pozvali. A pokud byste snad o něčem takovém přemýšleli, dobře čtěte následující řádky. Teprve pak se rozhodujte.

Po dostatečně motivační pozvánce přichází někdy i dlouhá doba, než se návštěvu povede realizovat. Důvody to má různé, nicméně jsou tu. Samozřejmě určitě opodstatněné, ale jak pravil jeden z vás (předesílám, že s úsměvem a že v ničem nepřeháněl): „Schůzku s ministrem mám dohodnutou do dvou týdnů, s vámi to zabralo rok.“ Při krátké anketě z vás předem vytáhneme podobu a délku okruhu pod rouškou snahy eliminovat nepříliš bikové trasy. Je to ale jinak. Potřebujeme vědět, jak jste na tom. Fyzicky a technicky. A pak třeba, když to zavání laktátem, vyšleme Edu. Je nejzdatnější. Nedá se zadarmo. To abyste si pak o nás nemysleli, že jsme zoufalci, kdyby vyrazil nevhodný adept. I tací tady jsou k nalezení. Nebudu jmenovat, abych třeba nemusel začít u sebe.

Redaktor vyráží nejčastěji s fotografem, někdy sám, vždy však brzy ráno. Hlad je nasnadě, takže je záhodné se o něj postarat. Třeba z Domažlic mi přišlo jasné zadání. Ne že se cestou nacpete bagetou u benziny. Snídaně bude. Nenacpal jsem se. Byla. A jaká!

Z jízdy samotné většinou uděláme méně zábavnou záležitost, než by byla bez nás. Vezměte si, že vznikne nějakých 15–20 fotek třeba na 50 km. Průměr říká, že se staví každých tři až pět kilometrů. Ne vždy (téměř nikdy je přesnější) se záběr povede napoprvé, takže vás i několikrát vracíme zpět k „už opravdu poslednímu“ projetí úseku. Naposledy prvý krát, jak říkal bývalý fotograf Vela, který si říkal Jerry a který teď raději fotí modelky, kluk jeden rozumnej.

Výhodou samozřejmě je, když je na okruhu restaurace, rozežranost skrýváme za slova o touze poznat místní folklór a kuchyni. Ideální proto je, když je taková restaurace v nějakém místním pivovaru, tam se folklór poznává nejlépe. Že ano.

A protože se poznávání nesmí uspěchat, nejednou se musí okruh zkrátit, abychom do tmy byli doma. Rozumějte u vás doma, kde se samozřejmě rádi osprchujeme, protože taková cesta domů autem se zpoceným zadkem, mnohdy několikasetkilometrová, je prostě cesta domů autem se zpoceným zadkem. A to nechcete. Tedy vám je to možná jedno, ale my to nechceme. Samozřejmě je pěkné, když před cestou dostaneme ještě najíst. Stačí ohřát, než se vykoupeme, netřeba vařit čerstvé. Ještě pěknější pak je nějaký pokrm a pití na cestu. Na tu s umytým zadkem. Domažlice šly ještě dál. K jídlu a pití na cestu přidaly velký chodský koláč a petku z místního pivovaru, ať rodina taky něco má z toho, že jsem cestoval.

Pak vám pošleme text na korekturu, samozřejmě ho chceme zhruba do hodinky zpět, protože tiskárna nečeká a my nestíhali dřív, byť jsme na to měli měsíc. Pak časopis vyjde… a my nezavoláme, nenapíšeme, i když jsme si tam u vás tak pěkně rozuměli. Skamarádili se. Když o měsíc později čtete další reportáž, možná si pomyslíte něco o promiskuitě a děvkách prodejných. Opravdu to s námi nemáte lehké.

A teď vážně, i když k dosud psanému bych rád doplnil, že se ne nadarmo říká, že na každém šprochu pravdy trochu (ne, teď nemyslete na ty děvky). Dobře, teď už vážně vážně. Při poslední návštěvě mi došlo, že to opravdu nemáte jednoduché. Každý z okruhů vás, našich čtenářů, kteří nás k sobě pozvete, je originální. Je obrazem svého jezdce, který se skrze časopis stane obrazem veřejným. Po zkušenostech s dosavadními Velo trail guidy vím, že vám nejde o to vidět se na stránkách Vela. Anebo se potkat s redaktory, i když to je pro nás velmi příjemné ocenění. Chcete hlavně ukázat ostatním svůj rodný kraj, pochlubit se jím, pozvat do něj. Jenže my vám na to dáme jeden pouhý den. A teď vybírejte okruh, když třeba chcete, aby zahrnoval pěkné stezky, ale i něco „na koukání“. Není to lehké. Jste odvážní.

Věřte ale, že my malujeme podobné obrazy moc rádi. Takže jestli si po všem napsaném troufáte, rádi přijedeme vyžrat a potom namalovat i vás. Můj mail znáte.

Parádní podzim v sedle!

Rudolf Hronza

PS: Nezapomeňte na údaje o své fyzičce a výskytu pivovarů po cestě.

oblast dotazu

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu