Rovnoprávnost, ne kompromis

před 2 týdny

Tak to nakonec pionýrky na kolech zvládly, ačkoli jim premiéru na pavés ztížilo deštivé počasí. Padaly, ale nebylo to tak dramatické, jak mnozí odmítači sýčkovali. I cyklistky tak už mají svoji „Královnu klasik“. Poslední čistě mužská, ženami nedobitá tvrz jednorázových závodů padla, teď už zbývá jen příští rok obnovená premiéra Tour de France Femmes a cyklistická emancipace bude završena.

Potud žádné výtky. Snad jen podivení nad tím, že reprezentantkám něžného pohlaví pořadatelé, zřejmě ve snaze zdůraznit genderovou korektnost (nebo jim to jenom nedošlo?), nepřipravily lehčí trofejní kostku, takže premiérová šampionka Lizzie Deignanová, která se do historicky první kolonky vítězek zapsala stylově – 82kilometrovým sólem započatým od úvodní dlážděné sekce – měla co dělat, aby ji zvedla nad hlavu a zapózovala fotografům. Mohla být zřejmě klidně menší, lehčí, nebo by to snad kdosi považoval za nerovnoprávnost? Či to mělo zakrýt obrovský rozpor ve finančním ohodnocení, když vítězná prémie žen dosahovala jen jedné dvacetiny té mužské? Přece také nikdo nečeká, že cyklistické amazonky pojedou Peklo Severu na 260 km a organizátoři je pošlou na všech 30 sektorů pavés. Anebo…

Přiznám se, že mě trochu vyděsila informace o tom, že od příštího roku se na světovém šampionátu pojedou individuální časovky mužů i žen na stejné distanci 37,5 km, tedy pro jedny příliš krátká vzdálenost a pro druhé snad zbytečně dlouhá. Neznám přesně důvody tohoto rozhodnutí, ale máme tedy čekat, že se podobný „kompromis“ bude hledat i v jiných disciplínách? Že se dočkáme závodu jednotlivců s hromadným startem s délkou někde na půl cesty, tedy pro obě pohlaví na nějakých 190 km? To je opravdu ta požadovaná rovnost?

Nic proti té skutečné. Třeba ženské Grand Tours (stačily by dvoutýdenní) tu měly být už dávno (ale je to otázka peněz), stejně jako plnohodnotné televizní přenosy, takže bychom kupříkladu sledovali úžasné sólo premiérové vítězky Paříž-Roubaix celé, nejen jeho torzo. A propastné rozdíly v ohodnocení jsou ostudné a dlouhodobě neudržitelné. Ale přiznám se, že takových pseudo kompromisů pod pláštíkem emancipace bych se v cyklistice založené na tradici (na tom se snad shodneme, ať už jsme konzervativci, nebo progresivně smýšlející lidé) nerad dožil.

Kamil Hofman

Foto: Cor Vos

 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu