ŘEKY SÍLÍ, POVODNĚ JSOU TU

před 4 týdny

Mám tahle brzká sobotní rána rád. Oči ještě slepené, přesto poskakuju jak pingpongový míček na dlažbě. Víkend je tady! Kolo a vše potřebné rychle naházet do auta, vzít věci narychlo připravené v pátek večer a pro jistotu je zkontrolovat, protože už jsem možná nebyl v nejlepším stavu, nastartovat, dát za jedna a vyrazit. Mít cíl!

Jedu si tak dálnicí směr Trutnov Trails, kde se odehrává a na mne čeká letošní Velo camp, jubilejní dvacátý. Sezona vlastně teprve začíná, je tu první bikový víkend tohohle roku. Hlavou se honí všelijaké myšlenky a vzpomínky, třeba na páteční buřtík nad ohněm, trochu tupě zírám kolem sebe. Předjíždím auto s koly, za chvíli druhé, načež mě zanedlouho předjíždí auto s koly a za chvíli druhé. Jedno má tu okrasu na střeše, druhé taky, další vzadu „na kouli“, načež můj pohled zdánlivě bezdůvodně přitáhne dodávka s černými skly. Co to na ní jen nehraje… Aha! V protisvětle vidím skrz okno řídítka. Taky jeden náš!

Mám v tu chvíli pocit, že jsem se stal vodákem. Že mě unáší proud řeky, já jen líně kormidluju, abych se udržel na správné vlně a vyhnul se kamenům, ale už nejsem ten, kdo ovlivňuje cíl. O ten se stará řeka. Je daný.

A najednou jsem na místě. Velo camp, 120 lidí podobného zrna. S některými se zatím jen, možná i nervózně, oťukáváme pohledy, jsou tu zřejmě poprvé, na opačném konci jsou ti, co si padneme kolem krku. Blízcí. Krátké seznámení s tím, co nás čeká, a jede se.

A najednou je večer. Ta na začátku pospolitostí neznámých trochu nervózní parta se stane homogenním celkem. Spojil nás společný den. Sejdeme se u stolů a přestřelujeme se zážitky. Lítají od židle k židli, od konce stolu k druhému konci i mezi stoly. A jdeme spát a ráno znovu jedeme. A ještě dvakrát stejně.

A najednou jsem doma. Na stejném místě, kde jsem měl v pátek pocit, že mám hlavu prázdnou jako tympán a že už to tak nejspíš zůstane do konce života, teď stojím s hlavou nafouklou jako balón. Na otázku, jak jsem si to užil a jak jsem se měl, jsem schopen odpovídat hodinu nebo klidně dvě, sypat to vše dobré ze sebe pod tlakem. Pak z posledních sil vysypu věci na podlahu, možná něco ještě vměstnám do pračky na krátký program, protože přece nesmrdím, a usnu.

V pondělí ráno mi nejdou odtrhnout víčka od sebe, oční bulvy se rodí jen velmi těžce, ale je mi nádherně. Pohltila mne řeka, unesla za kamarády stejných zálib, vymáchala nás v moři zážitků. A je úplně jedno, kam ta řeka zrovna teče, jestli na Velo camp nebo komornější výpravu, klidně třeba ve dvou, jestli autem anebo rovnou od vrátek v sedle kola. Jisté je, že sezona začala a proudy našich řek razantně nabraly na síle.

Nechte se příjemně unášet i vy!

Rudolf Hronza

 

PS: Má řeka mne toho víkendu unesla na Velo camp a já si dovolím přidat pár úplně nesouvisejících útržků.

××× kolo a ruce – neměl bych myslet jen na nohy, když člověku v půli dne začnou padat řídítka z ruky, ztratil zbytečně půlku zábavy

××× procházka za osu – potkal jsem na Trutnov Trails kamaráda ze závodního období. Šel pěšky. Syn si doma zapomněl pevnou osu do vidlice. „Ale dlouho jsem se tak hezky neprošel…“ Jeho úsměv potvrdil, že to byla vždy optimistická nátura, se kterou vám je dobře.

××× louže – když projedete malou louži, přenesete trochu vody za ni. Když ji takhle projede sto cyklistů, rozblátí pěkný kus trailu. Občas je dobré poskočit nebo objet, když to jde.

××× šťastné oči Honzy – jmenuje se Rejl a je otcem Trutnov Trails, jak se hezky říká. Pro sebe si mu říkám Honza Trejl, to jméno k tomu svádí. Vím, co vše už udělal, kolik a jak těžké práce. Proto bylo pohlazením spatřit jeho šťastné oči, když mu další a další biker na místě říkal, jak parádní výsledek jeho úsilí to je.

××× konečně se Honzovi Trejlovi mohu podívat do očí – Honzo, byl jsem tam! No konečně, viď?

××× cyklista jako specifický obyvatel ubytovacího zařízení – jsme už takový svým způsobem obtížný hmyz, napadlo mě, když jsem viděl ověšené dveře, garnyže a vše další vhodné zpocenými hadry. Zítra ale potřebujeme znovu vyjet a ramínek, natož dlouhých šňůr, je v hotelech, penzionech nebo třeba chatkách vždycky tak nějak pohříchu málo.

oblast dotazu

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu