Na čem se (ne)shodneme

před 3 týdny

Je to téma jednoho z článků tohoto vydání. Pohráli jsme si s myšlenkou, na čem že se nemohou silničáři nikdy shodnout. Kam vyrazit, kdo z nich má najeto nejmíň, aby nemusel tahat na špici, jestli se vracet ze švihu po větru nebo proti apod. Musím se smát, když se při tvorbě článku s kolegou Filipem nemůžeme shodnout na tom, jaké věci jsou právě ty, na nichž se silničáři nikdy neshodnou.

Mě vůbec baví tyhle tvůrčí spory, jež by nezúčastněný pozorovatel nejspíš nazval hádkami. Jedině z nich může něco smysluplného vzejít. Přál bych vám být u toho, když se v redakci řeší, jaký obrázek, motiv a poutáky se objeví na titulní straně, i když zrovna s touto obálkou to bylo jednoduché vzhledem k tomu, že jsme měli možnost získat exkluzivní rozhovor s Peterem Saganem.

Každé lidské dílo či proces má svůj vnitřní spor, dynamiku. A najdete ji rovněž prakticky v každém článku nebo rubrice tohoto magazínu. Rozdílné pohledy, zda intenzivnější a kratší tréninky vedou k prodlužování nebo zkracování „životnosti“ profesionálů, nás ponoukly k hledání objektivní pravdy, ale jedna jediná, návodná, prostě neexistuje, jak v diplomacii poznal exprofesionál František Paďour, jehož jsme navštívili v jeho novém působišti na Úřadu vlády.

Popřením zavedených postulátů je přístup k cyklistické přípravě reprezentovaný Vojtěchem Hačeckým, který se stal novým vedoucím naší tréninkové rubriky, a teze jako „naše tělo nezná nic jako prahy, protože vždy fungují všechny systémy, najednou“ jsou jistě trnem v oku mnoha zavedených expertů.

Určitě se nemusíme všichni shodnout na tom, zda silničáři potřebují dvanáctý pastorek, ale prostě tu je, a dokonce díky Sramu v elektrice, takže testem vůbec prvního takto vybaveného kola osazeného sadou Red eTap AXS jsme samozřejmě nepohrdli. Přít se můžeme i o to, zda bude lepší v klasikách nasadit zapletená kola s ráfkovými, nebo kotoučovými brzdami vybavenými pevnou osou na imbus a závodníci si je tedy v případě nouze mezi sebou nevymění, leda že by v kapse vozili odpovídající nářadí, zatímco mechanici přibalili ke své základní výbavě i akušroubovák a počítají vteřiny při výměně kola po defektu. Vlastně ani samotné týmy se zatím neshodly, co bude výhodnější.

A podobné je to se začleněním sotva plnoletých profesionálů. Hodit je rovnou do vody, nebo hýčkat a chránit před nesmlouvavostí proficyklistiky? Zdá se, že tady se šéfové týmů shodu svými slovy, že je budou postupně zatěžovat, ani nesnažili hledat. Naštve mě, když před pár měsíci ještě junior, byť ten nejlepší na světě, je ve svém prvním profesionálním závodě určen za viníka prohry svého týmu v závodě, který ani nepatří k těm nejvýznamnějším. Řeč je o etapách Vuelta a San Juan v Argentině, kde čerstvě devatenáctiletý Remco Evenepoel málem vyhrál časovku, jenomže dle přání sportovních ředitelů to měl být on, kdo pro Alaphilippa pokryje útoky vrchařské supersestavy Movistaru ve vysokohorské etapě, což celkem očekávaně nezvládl, a ještě za to byl hned za cílem týmovým lídrem pokárán. A tak se bez zbytečného zdržování seznamovacími formalitami zázračné belgické dítko srazilo s realitou profesionální cyklistiky, která se s ním mazlit nebude jenom proto, že byl ještě loni junior.

Totéž platí i pro „našeho“ Karla Vacka, který v podstatě rovněž vynechal kategorii do 23 let, neb jeho nové zámořské působiště Hagens Berman Axeon má statut profesionálního týmu druhé divize. A v premiéře na Kolem Kolumbie mu byla svěřena role lídra! Neříkám, že právě proto dopadl, jak dopadl, nicméně do závěrečné královské etapy s dojezdem na Alto de Palmas ani nedojel, protože o den dříve po pádu a vyčerpání ze snahy dostihnout peloton vzdal. Snad to na něm nezanechá stopy a snad nebude v dalších závodech, v nichž má být rovněž lídrem, pod přílišným tlakem. Nebo jste jiného názoru?

Na jednom se snad shodneme všichni. Vadilo snad někomu, že jaro dorazilo o pár týdnů dřív? Nebo to byla jen krátkodobá iluze?

Přeji vám brzy to opravdové silničářské jaro.

Kamil Hofman

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu