Ohlédnutí za létem – drsná Amazonka

25.1.2011
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2011-01-24T16:49:27 --> <p>Ač duší bajker, čas od času se nechám vyhecovat a jedu na nějaký survival. Teď v zimě vzpomínám zvláště na jeden. Na druhou zářijovou sobotu připadla již tradičně po patnácté velmi příjemná akce, kterou pořádá nadšený sportovec Jára Tišer s manželkou Jitřou. Lokalitou pro závod bylo tentokrát okolí vesničky Branžež v Českém ráji. Lokalita závodů se rok od roku střídá, ale vždy to je v Českém ráji, kde je přece tak krásně…</p>

Jako obvykle byla pro účastníky připravena velmi zajímavá náplň závodu. Startovalo se ve dvojicích (muži, ženy i smíšené) a veškeré vybavení na závod (boty na běhání, lezečky, sedák, karabiny…) jsme si vezli s sebou v batohu (byl pěkně těžký ještě s třemi litry ionťáku a jídlem). Úkolem bylo najít všechny kontroly (a písmena na nich) a navštívit několik stanovišť s úkoly.
Závod začal jednoduchým hledáním fáborků s písmeny v areálu kempu, kdy člověk musel z nalezených písmen složit větu. Až na jednu pohyblivou kontrolu, kterou tvořil jeden z mladších organizátorů a kterou jsme si měli chytit, byl tento úkol snadný. Mladík byl naopak velmi rychlý.
Následovala disciplína, která prověřila naše orientační schopnosti – orientační běh, který měl krycí název „Amazonka”. Proč tento, mi došlo až po závodě (v průběhu jsem měl zřejmě hodnotu IQ někde v dvouciferných hodnotách začínající číslicí 5 nebo 6). Amazonka v tomto případě nemá nic společného s písní Samsona Lenka, ale spíše s pověstným kmenem drsných žen nebo jihoamerickou řekou, kde je spousta… Ale popořadě.

Nejprve běh
V rámci orienťáku jsme měli najít šest kontrol – tři z nich byly v pěkném lesíku a byly celkem snadno k nalezení, ty ostatní se skrývaly na okraji rybníka a přístup k nim byl pouze přes rozsáhlé, bahnité a místy i dost hluboké bažiny či mokřady. To, že budu mít totálně zabahněné boty, ponožky i elasťáky, jsem přestal řešit v okamžiku prvního zapadnutí po kolena do bahna. Musím říct, že tak důkladnou prohlídku rákosu obecného jsem dlouho nezažil (a doufám, že už nezažiju). Wikipedie říká, že – cituji – „Rákos obecný (lat. Phragmites australis) je velmi statná vytrvalá tráva dorůstající 1–4 m (ale někdy až 6 m).” Toto bez výhrady potvrzuji. Abych viděl, kudy se máme prodírat dále, musel jsem jednou vylézt i na čtyřmetrový strom, který tam náhodou byl.

 

CO JE TO SURVIVAL? Pro ty z vás, kteří si s pojmem survival spojují spíše dovednosti, jak přežít bez cizí pomoci v divoké přírodě, mám český ekvivalent – přírodní víceboj. Disciplíny, které se v survivalu (v angličtině jsou tyto závody označované jako adventure races) obvykle vyskytují v jednom „zátahu”, jsou jízda na MTB, obvykle dle mapy („orienťák”), in-line brusle, orientační běh, plavání, kanoe/kajak, lezení, slaňování a jiné outdoorové „survivaloviny”. Doba trvání takových závodů je od několika hodin až po několik dní. Nejtěžší český závod je Czech Adventure Race. Nejstarším závodem je právě popisovaný Hi-Tec Survival.
(dk)

 

Brusle a kanoe
Po asi hodinové „amazonské” předehře jsme pokračovali v závodě zhruba 10 km in-line bruslení. Tvrzení v propozicích „solidní asfalt” bych asi pořadatelům vyvrátil, pokud bych si býval vzal na trať mléko a vrátil bych se s máslem. Bruslařský požitek to nebyl, ale jsme přece na survivalu (kdo přežije, ten vyhrává? – ne, ten přežije!). Po bruslích následovalo menší kolečko na rybníce absolvované na šlapadlech nebo kanoích, doplněné krátkým, asi 150metrovým plaváním.

Konečně kola
Poté jsme osedlali naše dvoukolové oře (konečně!) a vyrazili jsme na MTB okruh. V průběhu orienťáku na bajku jsme museli posbírat další kontroly a projet také dvě stanoviště. Okruh vedl mj. chráněnou krajinnou oblastí Český ráj. Tato oblast je pro bajkové nadšence a také cykloturisty (nemálo jsme kolem Drábských světniček nosili bajky na ramenou) velmi zajímavá a musím přiznat, že se mi tam některá místa (hezky technická) moc líbila. V první disciplíně v oblasti skalního hradu Drábské světničky jsme nejdříve hledali na skalních vrcholech deset kontrol, poté slaňovali asi 30metrovou stěnu a nakonec nám zbyla troška lezení. Dvě cesty obtížnosti pět a dvě „sedmičky”. Je to takzvaná „tišerovská” (viz pořadatel) klasifikace, tak bych obtížnost dále nerozebíral.
Dalším stanovištěm byl hrad Valečov. Tady na náš čekal tzv. skalní cross – pohyb (někdy i běh) v náročném skalním terénu (nahoru-dolů-nahoru-dolů..atd.), který zahrnoval i vylezení na strom či slanění do hladomorny a provazový žebřík zpět. Byl jsem rád za běhací boty, které jsem si vezl… Absolvovat to v spdéčkách by byl velmi silný, avšak negativní zážitek.
Po dokončení tohoto úkolu už nás čekala jen jízda zpět ke Komárovskému rybníku, kde vše ráno začalo.

Podtrženo sečteno – účastníků se loni v září sešlo přes šedesát a myslím, že si závod všichni do sytosti užili a rádi se vrátí i tento rok. Těsně po závodě jsem si to ještě nemyslel, ale už teď vím, že ano…
Daniel Klotz
Foto: archiv Hi-Tec survivalu

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu