Jako obvykle byla pro účastníky připravena velmi zajímavá náplň
závodu. Startovalo se ve dvojicích (muži, ženy i smíšené) a veškeré
vybavení na závod (boty na běhání, lezečky, sedák, karabiny…) jsme si
vezli s sebou v batohu (byl pěkně těžký ještě s třemi litry ionťáku
a jídlem). Úkolem bylo najít všechny kontroly (a písmena na nich) a
navštívit několik stanovišť s úkoly.
Závod začal jednoduchým hledáním fáborků s písmeny v areálu kempu,
kdy člověk musel z nalezených písmen složit větu. Až na jednu pohyblivou
kontrolu, kterou tvořil jeden z mladších organizátorů a kterou jsme si
měli chytit, byl tento úkol snadný. Mladík byl naopak velmi rychlý.
Následovala disciplína, která prověřila naše orientační schopnosti –
orientační běh, který měl krycí název „Amazonka”. Proč tento, mi
došlo až po závodě (v průběhu jsem měl zřejmě hodnotu IQ někde
v dvouciferných hodnotách začínající číslicí 5 nebo 6). Amazonka
v tomto případě nemá nic společného s písní Samsona Lenka, ale spíše
s pověstným kmenem drsných žen nebo jihoamerickou řekou, kde je spousta…
Ale popořadě.
Nejprve běh
V rámci orienťáku jsme měli najít šest kontrol – tři z nich byly
v pěkném lesíku a byly celkem snadno k nalezení, ty ostatní se skrývaly
na okraji rybníka a přístup k nim byl pouze přes rozsáhlé, bahnité a
místy i dost hluboké bažiny či mokřady. To, že budu mít totálně
zabahněné boty, ponožky i elasťáky, jsem přestal řešit v okamžiku
prvního zapadnutí po kolena do bahna. Musím říct, že tak důkladnou
prohlídku rákosu obecného jsem dlouho nezažil (a doufám, že už
nezažiju). Wikipedie říká, že – cituji – „Rákos obecný (lat.
Phragmites australis) je velmi statná vytrvalá tráva dorůstající 1–4 m
(ale někdy až 6 m).” Toto bez výhrady potvrzuji. Abych viděl, kudy se máme
prodírat dále, musel jsem jednou vylézt i na čtyřmetrový strom, který
tam náhodou byl.
CO JE TO SURVIVAL? Pro ty z vás, kteří si s pojmem survival
spojují spíše dovednosti, jak přežít bez cizí pomoci v divoké
přírodě, mám český ekvivalent – přírodní víceboj. Disciplíny,
které se v survivalu (v angličtině jsou tyto závody označované jako
adventure races) obvykle vyskytují v jednom „zátahu”, jsou jízda na MTB,
obvykle dle mapy („orienťák”), in-line brusle, orientační běh, plavání,
kanoe/kajak, lezení, slaňování a jiné outdoorové „survivaloviny”. Doba
trvání takových závodů je od několika hodin až po několik dní.
Nejtěžší český závod je Czech Adventure Race. Nejstarším závodem je
právě popisovaný Hi-Tec Survival.
(dk)
Brusle a kanoe
Po asi hodinové „amazonské” předehře jsme pokračovali v závodě zhruba
10 km in-line bruslení. Tvrzení v propozicích „solidní asfalt” bych asi
pořadatelům vyvrátil, pokud bych si býval vzal na trať mléko a vrátil
bych se s máslem. Bruslařský požitek to nebyl, ale jsme přece na survivalu
(kdo přežije, ten vyhrává? – ne, ten přežije!). Po bruslích
následovalo menší kolečko na rybníce absolvované na šlapadlech nebo
kanoích, doplněné krátkým, asi 150metrovým plaváním.
Konečně kola
Poté jsme osedlali naše dvoukolové oře (konečně!) a vyrazili jsme na MTB
okruh. V průběhu orienťáku na bajku jsme museli posbírat další kontroly
a projet také dvě stanoviště. Okruh vedl mj. chráněnou krajinnou oblastí
Český ráj. Tato oblast je pro bajkové nadšence a také cykloturisty
(nemálo jsme kolem Drábských světniček nosili bajky na ramenou) velmi
zajímavá a musím přiznat, že se mi tam některá místa (hezky technická)
moc líbila. V první disciplíně v oblasti skalního hradu Drábské
světničky jsme nejdříve hledali na skalních vrcholech deset kontrol, poté
slaňovali asi 30metrovou stěnu a nakonec nám zbyla troška lezení. Dvě
cesty obtížnosti pět a dvě „sedmičky”. Je to takzvaná „tišerovská”
(viz pořadatel) klasifikace, tak bych obtížnost dále nerozebíral.
Dalším stanovištěm byl hrad Valečov. Tady na náš čekal tzv. skalní
cross – pohyb (někdy i běh) v náročném skalním terénu
(nahoru-dolů-nahoru-dolů..atd.), který zahrnoval i vylezení na strom či
slanění do hladomorny a provazový žebřík zpět. Byl jsem rád za běhací
boty, které jsem si vezl… Absolvovat to v spdéčkách by byl velmi silný,
avšak negativní zážitek.
Po dokončení tohoto úkolu už nás čekala jen jízda zpět ke Komárovskému
rybníku, kde vše ráno začalo.
Podtrženo sečteno – účastníků se loni v září sešlo přes
šedesát a myslím, že si závod všichni do sytosti užili a rádi se vrátí
i tento rok. Těsně po závodě jsem si to ještě nemyslel, ale už teď
vím, že ano…
Daniel Klotz
Foto: archiv Hi-Tec survivalu
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT