I proto byla pro realizaci vybrána ulice, na které již existuje stezka pro cyklisty. Dalším důležitým aspektem byla šířka komunikace. Ta zde činí devět metrů, a představuje tak minimum pro takovouto úpravu na komunikaci daného významu. O budování vyhrazených pruhů a obecně umožnění návratu cyklistů do vozovky usiluje v Pardubicích sdružení Město na kole. Vedou k tomu vlastní i zprostředkované zkušenosti s infrastrukturou v cyklisticky vyspělých zemích. Těmi nejsou jen notoricky známé Dánsko a Nizozemsko, obdobnou cestou se vydávají mnohá města ve Švýcarsku, Německu, Francii, Rakousku či Švédsku.
Pardubická infrastruktura má v porovnání s těmito řešeními několik
nedostatků. Předně je třeba říct, že v Česku platí povinnost použít
stezku, a tak cyklista ztrácí možnost volby. V Pardubicích je toto ještě
na mnoho místech stvrzeno zákazem vjezdu jízdních kol. Což je i případ
části ulice Bělehradské před úpravou. Prvním nedostatkem pardubických
stezek je, že jsou v převážné míře společné s pěšími. A pokud tak
nejsou značeny, přesto tak fungují. V podstatě jde o chodníky, na
kterých jsou na roveň dáni pěší a celá škála lidí na bicyklech.
Mnoho limitů také tkví v řešení křižovatek. Na křižovatkách bez
světelné signalizace nemá cyklista přednost vůbec před nikým (byť
i jede podél hlavní komunikace). Na mnoha křižovatkách není pohyb
cyklistů řešen vůbec a projektant spoléhá na to, že se cyklista stane
chodcem, nebo že poruší zákon a jede dál chodník nechodník, přechod
nepřechod. Na řadě křižovatek pak nejsou umožněna některá odbočení
(například na Sukově třídě v odbočení do ulice Na Hrádku brání
zelený pás a čtyřpruhová komunikace). Cyklista se může stát chodcem, ale
měl by především zůstat cyklistou, pokud má být cyklistická doprava
brána vážně.
Tyto nedostatky odstraňuje právě integrovaná infrastruktura, tedy ta, která vychází z hlavního dopravního prostoru, nebo-li vozovky. Snazší je také její postupné budování – tam, kde zvláštní opatření pro cyklisty zatím není, pohybuje se cyklisty spolu s ostatními vozidly. Stejně jako stezky, nemohou ani opatření ve vozovce splnit požadavky všech uživatelů. Proto také nejsou plnohodnotnou náhradou stezek, ale jejich alternativou, která by měla sloužit především zdatnějším cyklistům, kteří v dané chvíli upřednostňují rychlost před bezstarostnou jízdou po stezce od křižovatky ke křižovatce.
Ať již je odvádění cyklistů z vozovky na chodníky motivováno obavou o jejich bezpečnost či snahou zvýšit komfort motorové dopravy, tento trend je v rozporu se zkušenostmi ze zmiňovaných zemí. Vzorem nám mohou být zejména německá města, která si prošla etapou vyčleňování cyklistů z vozovky a jejich následným začleňováním zpět. A tak je třeba říct, že Pardubice nyní neobjevují Ameriku, ale pokoušejí se zařadit po bok evropských měst, která to s cyklistickou dopravou myslí vážně.
(tz)
Foto: E. Vacková
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT