Mladá Boleslav hostila závod Kolo pro život vůbec poprvé. Na svůj debut
se připravila ve velkém stylu. Spojení s automobilkou Škoda Auto bylo znát
doslova na každém kroku. Auta s okřídleným šípem ve znaku dotvářela
neopakovatelnou kulisu již na místě slavnostního startu, kterým bylo jedno
z nejexponovanějších míst v celé Boleslavi – Zákaznické centrum
Škoda Auto. Celé rozlehlé prostranství před dvanáctou hodinou zaplnila
tisícovka závodníků na horských kolech. Promáčené počasí posledních
dnů nebylo závodníků zrovna nakloněno, ale kdo do města automobilů
přijel, určitě nelitoval.
Otevřené Škoda Auto muzeum s vystavenými veterány zvalo diváky
k návštěvě. Závodníci zatím měli čas se postupně řadit do
startovních bloků. Z vyvýšené terasy jim k lepší náladě
zakaboněného dne vesele vyhrávala žesťová kapela. Před typicky modrým
startovním obloukem se seřadila flotila zaváděcích vozů Yeti , kterým
dominoval soutěžní speciál Škoda Fabia S2000 týmu Delimax. Pro všechny
fandy rallye bylo potěšením, že si mohli na vlastní oči z blízka
prohlednout jak samotné auto, tak i jeho řidiče – jezdce Pavla Valouška.
Ten ale nebyl pouhým statistou, jak by se mohlo zdát, nýbrž se postavil
s kolem na start závodu a objel si Fittnes jízdu. Pro Pavla je horské kolo
doplňkovým sportem č. 1, a tak se ani nemusel dlouho nechat přemlouvat
k účastni na závodě KPŽ. A když už jsme u představování osobností
z řad „necyklistů,” zmiňme ještě dalšího neméně známého sportovce,
jako je kanoista a olympijský medailista Jaroslav Volf, který si střihnul
hlavní závod na 61 km a Veronika Vítková, naše současná nejlepší
biatlonistka a účastnice Olympijských her ve Vancouveru.
Z elitních bikerů se na startovní čáru postavili např. dosavadní leader
KPŽ a mistr ČR v XC Pavel Boudný, Jiří Novák – vicemistr ČR v XC
(oba Česká spořitelna – Specialized MTB Team), Jan Hruška –
úřadující maratonský mistr ČR, Ondřej Fojtík, který před týdnem dojel
druhý na extrémním bikovém etapovém závodě Nissan Titan Desert (oba Volvo
Auto Hase) a domácí hvězda Václav Ježek (Alpine Pro – Author Team). Mezi
ženami byly na startu letošní vládkyně maratonských tratí Bára
Radová – Maňdáková (Cyklotrenink.com) a Petra Kottová (Volvo Auto
Hase).
Tratě hlavního závodu i Fitness jízdy navazovaly na předchozí dva
ročníky Bakovského maratonu. Hlavní pořadatel akce Pepa Hladík z nich
využil ty nejlepší místa pro nový mladoboleslavský závod. Rovinatější
profil a k tomu úměrná náročnost se moc změnit nedala. Přece jenom
v okolí Mladé Boleslavi nejsou žádné velehory. Pro představu by se dalo
říci, že trať se do jisté míry podobala té známější z jihomoravské
Jevišovky. Výrazným faktorem, který navýšil náročnost sobotního
závodu, byla voda a bláto na trati z převydatných dešťů. Z papírově
lehkého závodu se rázem stala bahenní loterie náročnější na fyzičku
závodníků a jejich technické zdatnosti i vybavení.
Elitním bikerům takovéhle podmínky nedělají problémy. Hned po startu se
na čele usadili všichni favorité. Vysoké tempo, které se rozjelo na
vrchařskou a rychlostní prémii se postaralo o zredukování hlavní
desetičlenné skupiny na vedoucí trojici Ježek, Hruška a Boudný, která
směřovala nezadržitelně k cíli. Občas se někomu podařilo z ní
odskočit, ale únik neměl delšího trvání. Přece jenom míst, kde se mohla
projevit technická vyspělost či fyzická síla, bylo poskrovnu. O vítězi
se muselo rozhodnout až v cílovém prostoru na Krásné louce. Všichni se
navzájem hlídali. Věděli, že klíčovým místem, které nejspíš rozhodne
o vítězi, bude poslední ostrá zatáčka. Boudný nenechal nic náhodě a
jako první nastoupil. Jeho ataku vmžiku kontroval Hruška. Ježek se ze
třetí pozice také zapojil do souboje, vždyť šlo o všechno. Poslední
zatáčka se rychle blížila. Jako prvnímu se do ní podařilo najet
Boudnému, a to rozhodlo. V závěrečném spurtu už se nikým nenechal
předjet. Radostným máchnutím ruky a vítězným pokřikem dal všem
přihlížejícím diváků jasně najevo, jak ho výhra těší. Na druhém
místě jedoucí Ježek se snažil dotáhnout na Boudného, ale na lepší než
druhé místo už to nestačilo. Třetí pozice zbyla na Hrušku, který už
v posledních metrech věděl, že je bez šance a ve volnějším tempu
projel cílem.
O průběhu závodu nejlépe svědčí výpovědi hlavních protagonistů, tady
jsou:
Pavel Boudný: „Trať jsem si byl projíždět před
závodem a zdálo se mi, že díky blátu to bude hodně těžký závod.
Nakonec to tak hrozný nebylo a celkem to ušlo. Od začátku se rozjelo
solidní tempo, ale zase nic tak extrémního to nebylo. Víc se začalo jet až
na prémii. Postupem času ze skupinky odpadávaly lidi, až jsme zůstali jenom
ve třech. Já, Venca Ježek a Honza Hruška. Občas někdo zkusil nastoupit,
ale odjet se nikomu nepodařilo. Až asi deset kilometrů před cílem jsme ve
sjezdu odpojili Hrušku. Udělali jsme si na něj slušnej náskok. Jeli jsme
naplno, ale když jsme se po čase za sebe ohlídli, bylo vidět, že nás
Hruška sjíždí. Tak jsme polevili a nechali se dojet. Až do cíle to už
byla taktická bitva mezi námi. Na finiš jsem si věřil. Hruška nemá až
tak dobrý závěr, ale Jéža konce umí a navíc jel doma! Poslední zatáčku
jsem vyjel dobře a pak už jsem si pohlídal první pozici až do cíle. Závod
to nebyl úplně jednoduchý, hlavně díky blátu. Samotná trať se mi ale
příliš nezamlouvala, nebyla podle mýho gusta. Zázemí ale tady v Boleslavi
bylo super. Formu mám, a tak se těším se na další závody.„
Václav Ježek: „Po Šele jsem celý tenhle týden odpočíval, abych se co nejlépe připravil na domácí závod. Před závodem jsem se cítil fakt dobře, jak jen to šlo. Určitě nejlíp od začátku sezóny. V prvním bahnitým kopci jsem ostatním trošku odjel. Měl jsem k dobru tak třicet vteřin, ale věděl jsem, že mě čekají strašně dlouhý roviny a nebylo by jednoduchý jet sám v úniku. Tak jsem na ně počkal a nechal se dojet. Chvíli jsme jeli, chvíli ne. Snad jen v kopci jsme se navzájem zkusili. Přesto jsme zůstali jenom ve třech. Koukali jsme po sobě a soustředili se na poslední kopec. Kluci mně tady natáhli hubu a já hned chytil malou díru. Naštěstí jsem si je dojel na rovině a pak už jsem si věřil, že by to mohlo dopadnout dobře a že bych mohl i zvítězit. Rozdali jsme si to až ve špurtu. Já jsem tam ne úplně dobře najel do poslední zatáčky. Měl jsem tam najet jako první, byla to moje chyba a pak už jsem toho Boudu prostě neskočil. Ten závěr mě mrzí, moc jsem si přál tady doma zvítězit, ale Bouda byl zkrátka lepší. Sice jsem vyhrál dvě prémie, ale cíl ne. Jinak to byl ale hezký závod a moc se mi to líbilo.“
Třetímu Janu Hruškovi se zatím nevyvedl ani jeden závod
seriálu Kolo pro život. Na Trans Brdech skončil těsně pod stupni vítězů
na čtvrtém místě a v Mladé Boleslavi se posunul alespoň o jednu
příčku dopředu. Hanes je zvyklý vyhrávat. Jak sám říká, jiná
umístění než první ho netěší. V Mladé Boleslavi se proto čekal jeho
atak na nejvyšší stupínek, ale nepovedlo se. „Letos to mám takový
proti srsti. Nevím, co se děje. Hodně se ode mě očekává. Dokonce si
říkám, jestli mistrovský dres nepřináší smůlu… Spíš to je ale tak,
že Trans Brdy byly relativně technický a těžký. Ten závěr mně tam
nepřál. Dnes to bylo svým způsobem podobný, ale s tím rozdílem, že se
mi letos poprvé dobře závodilo. Konečně jsem mohl jet naplno a nečekal
jsem, až mě někdo orve. Rovinatá trať mi nevyhovovala. Chyběl mi tady
pořádný kopec, kde bych nemusel řešit techniku a protivníky mohl vorvat na
výkon. Dnes jsem se v těch krátkých kopcích cítil dobře, nicméně mi
bylo jasné, že pokud dojedeme do cíle pohromadě, tak budu bez šancí. Ti
kluci jsou hodně dobří a umí to v tom blátě, kde já nejsem tak rychlej.
Tuhle trať jsem vůbec neznal a neměl ji ani projetou. Nevěděl jsem, co mě
čeká, kde bude nějaký kopec, bláto… To je nepříjemný. Proto jsem jel
spíše podle domácích kluků a čekal, co udělají. V posledním kopci jsem
zkusil nastoupit. S Boudou jsme si udělali menší náskok na Vencu, ale ta
spolupráce nebyla dobrá. Boudovi se nechtělo jet a Venca si nás dojel.
Škoda, na Boudu bych sice neměl, ale…„ dokončil své povídání
Honza Hruška.
V ženách vyhrála hlavní závod Bára Radová Manďáková
(Cyklotrenink.com) před Petrou Kottovou (Volvo Auto Hase) a Michaelou
Procházkovou. Vítězka neměla na trati problémy s defektem jako na Trans
Brdech, kdy dojížděla na prázdném kole, ale přesto byla v cíli dost
utahaná. „ Ti kluci, s kterými jsem jela ve skupince, jeli hodně
rychle, a tak jsem si musela celý závod dost dávat. Nebyl to jednoduchý
závod, ale jsem spokojená.“
Druhá Petra Kottová dojela do cíle s nevelkou ztrátou dvou
minut za vítěznou Bárou Maňdákovou. „Můj typ závodu to tedy nebyl,
protože je tady moc rovin a žádný pořádný kopec. Jelikož tu ale bylo
celkem dost bláta, tak to šlo troch do technična, a to se mi líbilo.
Bohužel neumím dobře odstartovat a Bára mi hned po startu ujela. Ale
špatný pocit z toho nemám. Postupně se mi dařilo prokousávat se dopředu
a nakonec mi Bára odjela jenom o šest slapských míst.”
Z mladoboleslavské roviny se Kolo pro život stěhuje do hor, do Krkonoš.
Třetím závodem bude 29. května Trutnovská padesátka České
spořitelny.
(tz)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT