Co vidíte, když se podíváte na Specialized Sirrus X 5.0? Reminiscenci kdysi tak oblíbeného krosového kola, jen s pevnou vidlicí? Kolo do města s podivným rámem? Nějaké kolo s podivným rámem? Anebo vás dráždí i tím, že by mohlo jít o gravel bike s rovnými řídítky? Nebo o zajímavý základ pro přestavbu na klasický gravel bike? Můžete vidět klidně víc, a vlastně cokoliv. Značka řadí Sirrus mezi hybridní kola, ne jasně vyhraněná, o to možná pestřeji využitelná.
My jsme tenhle model přizvali do testu především kvůli jeho „divnému“ rámu. Abychom zjistili, co umí. Klidně to totiž jednou základ klasického gravelu opravdu může být. Třeba. Možná.
Možná jej Američané prozatím záměrně zařadili do sekce hybridních kol s tím, že si tu v klidu vyzkoušejí, jak na „rám s kosočtvercem“ cyklisté zareagují. Kdo ví. Já ne. Mě možná jen na chvíli bavilo konspiračně teoretizovat. Kdyby se jednou Sirrus stal gravelem, můžu říkat, že jsem to říkal. A kdyby ne, stejně si tahle má slova už nikdo nebude pamatovat.
Musím ale přiznat, že mě baví, jak Specialized zkouší hledat nové cesty, jak se při tom nebojí sáhnout na zdánlivě nedotknutelné danosti cyklistického světa, jak přináší nový pohled na léta neměnné, jak využívá nové technologie či možnosti materiálů. Jak upřednostňuje funkčnost před tím, co kdo řekne, a jak se tím vlastně nebojí ani provokovat. Může tím sice získat, ale taky hodně ztratit. Za poslední krátkou dobu zčeřil poklidnou hladinu dvakrát, ale zdaleka nikoliv poprvé – nejprve unikátním odpružením gravelu Diverge STR, o něco později pak právě modelem Sirrus. Kolem, které má všechny předpoklady být skvělým pokušitelem.
Měli-li bychom se držet zavedených škatulek, Sirrus je vlastně krosové kolo. S pevnou vidlicí. Pamatuji doby, kdy krosová kola byla hit. Ve valné většině s odpruženou vidlicí, protože bez ní by byla téměř neprodejná. „Lidi to tak chtěli“, i když vidlice byly velmi často nevalné kvality, skoro spíš na obtíž. Neřešil se už útlum, natož nějaké větší možnosti nastavení. Zákazník vidlici žádal, i když pak jezdil po asfaltu, nebo – pokud to odpružení umožňovalo – se zavřeným chodem. Skoro bych řekl, že gravel biky ukázaly, že přední odpružení je u kol na asfalt a do lehkého terénu vlastně zbytečné. Anebo je Sirrus opravdu právě gravel bike s rovnými řídítky? I toto budiž tématem následujících řádků.
No nic, dost už planých řečí, vzpomínek, úvah a nepodložených domněnek. Sirrus čeká.
Funkce vždy nemusí jít ruku v ruce s estetikou. Soudě dle reakcí okolí to právě u tohoto Specializedu platí, rozděluje v názorech na to, co je pěkné a co škaredé. Může za to krátká sedlová trubka, která je na spodním konci připevněna na plynulý přechod sedlových vzpěr zadní stavby do „planžety“ vedoucí ke spodní rámové trubce (část spojující torzo sedlové trubky s trubkou spodní je výrazně plochá). Nad středovým pouzdrem zeje prázdnota s jasným poselstvím – tato konstrukce je schopná pružit. Přinést komfort, hladkost jízdy. Další detaily potom jsou naopak příslibem neposkvrněné boční tuhosti.
Do takto pojatého rámu se sice stále vejdou dva košíky na lahve (plus jeden zespodu na spodní trubku), nicméně na sedlovou trubku umístíte pouze malou, ideálně pak do košíku s bočním vkládáním. Moc místa tu není. Další montážní body jsou k dispozici na horní trubce (instalace brašny), na přední vidlici a na levé spodní vzpěře zadní stavby (stojánek). Všudypřítomná pak je moderna – vnitřní vedení hadiček a lanek, šroubované středové složení, třmeny brzd na rozhraní Flat mount, integrovaný zámek sedlovky.
Vpředu najdete opravdové odpružení. Systém Future Shock přejatý z prvního Diverge vertikálně odpružuje představec, pracuje s 20 mm zdvihu. U nových modelů oblíbeného gravel biku už operuje druhá generace s regulací chodu až po uzavření a dalšími vylepšeními.
Akce! Jako první na sebe strhne pozornost kratší a vzpřímený posed s vysokým úchopem. Hlavová trubka není přehnaně dlouhá, spíš má standardní míru (176 mm u velikosti L), je ale nutné přičíst určitý prostor pro Future Shock, ale hlavně představec otočený nahoru. Při jízdě je to názorná ukázka toho, proč tenhle setup není vhodný pro sportovní jízdy.
Mám rozhled, jedu „na pána“, při kratších jízdách se cítím pohodlně. Delší výlet a terén už mi ale ukážou jinou tvář. Po delší jízdě mě bolí zadek, na kterém sedím plnou vahou – nejde tu jen o to, že na tuhle pozici „běžce“ prostě na kole nejsem zvyklý. Stále mám pocit, že mám nízko sedlo, ale nemám. Nezvyk. Když chci zabrat, zrychlit, uhánět ve svižném tempu, narazím. Ne a ne se na takto nastavené kolo ideálně poskládat, aby šlapání bylo co nejefektivnější a hlavně aby tělo bylo v nějaké rozumné pozici. A když přijde terén, ukáže se, že byť geometrii nic nechybí, má moderní a vzájemně souznějící parametry, stabilita kola a jeho ovladatelnost v náročnějších podmínkách nejsou bůhvíjaké. Ve stopě jsem si nebyl zrovna dvakrát jistý, horší to bylo při zatáčení, jízdě v pomalé rychlosti úzkou stopou, potřebě rychle změnit směr, při poskočení.
Na překážku ale byl jen a pouze vysoký předek, pozice úchopu. Otočením představce jsem sice stále nedosáhl jeho negativního sklonu, ale získal jsem 15 mm ve svůj prospěch. A bylo to neskutečně znát. Seděl jsem v příjemnější pozici, ovladatelnost kola byla bezproblémová, vrátila se mu hravost i jistota (a mně odvaha), vzrostla stabilita. Najednou mě Sirrus začal hodně bavit. Geometrie je perfektně trefená, o tom není pochyb. Kdo by chtěl úchop ještě snížit, musel by vyměnit představec za jiný s negativním sklonem, případně zasáhnout do uložení Future Shocku, což už je spíš na odborný servis. Myslím, že tohle už ale není nutné.
Doplním, že otočení představce bylo o to snadnější, že zde vůli hlavového složení vymezuje Future Shock, ne představec. O to byla akce rychlejší.
Dostáváme se k hlavnímu tématu tohoto testu. Sirrus je prezentován jako pohodlný rám, který učiní jízdu hladkou. A skutečně tomu tak je, konstrukce pracuje. Patrné to je už tehdy, kdy na sedlo nalehnete tělem – kosočtverec propruží. Při jízdě po polní cestě bylo patrné, že otřesy vnímané pozadím svou silou nekorespondují s povrchem. Jsou jemné, hladší, než byste čekali, jízda komfortní. A to je použita hliníková sedlovka. Rám opravdu funguje, jak je proklamováno.
Nevím, zda to nebyl jen placebo efekt, ale měl jsem pocit, že konstrukce trochu tlumí rázy i při jízdě vestoje, což vůbec není běžné. Vyrážel jsem v tvrdých karbonových tretrách, jejichž podrážka sice parádně přenáší sílu, ale nic neodpustí, a přesto jsem po sjezdu neměl nohy bůhvíjak vyklepané.
Při jízdě vyšší kadencí jsem vždy postřehl, že jsem se na kole začal pohupovat. Ve chvíli, kdy jsem zabíral silově, se nic takového nedělo, to až když sklon nahrával rychlé jízdě spojené s vyšší kadencí šlapání. Inu, „odpružení“ tu opravdu pracuje, a to znamená, že také reaguje na pohyby jezdce. Když jsem šlapal čistě, do kruhu, bylo vše v pořádku, jakmile jsem si na styl trochu nedal pozor, začal jsem se jemně pohupovat. Nic, co by vyhazovalo ze sedla, rušilo při šlapání, jen přítomný jev.
A Future Shock? Nejen na mé parametry výšky a váhy, ale řekl bych, že i obecně by to chtělo rovnou osadit tužší pružinu (s kolem jsou dodávány tři tvrdosti). Ta použitá byla až moc měkká, takže i po malém rázu se zdvih rychle vyčerpal – nic ale při dorazu netluče, to je dobré. I tak je ale přínos při otupení ostrých nárazů citelný. Že je zpětný chod netlumený, jsem nijak neregistroval.
S pohodlím souvisejí i gripy. Specialized je anatomicky vytvaroval, uprostřed jsou rozšířené, čímž perfektně zapadnou do dlaně, dole ploché, takže se o ně dobře zapřou prsty. Vše hraje, ovšem pouze v jedné jediné pozici dlaně – jakmile potřebujete přehmátnout, třeba kvůli brzdění, už jde tvar proti vám.
Překvapivé bylo, jaký má Sirrus tah na branku. Byť je to celkem dostupné kolo a hybrid, byť nemá karbonové ráfky, odpich a zrychlení byly hodně svižné, jízda lehká. Rám se nekroutí, když se postavíte do pedálů, oceníte jeho chuť okamžitě jet vpřed plnou parou. Delší či prudší stoupání mě ale vždy vrátily na zem, do reality dané výbavou – kola jsou prostě těžká a je to znát. A možná se promítnou i obyčejné kliky.
Jisté tedy je, že hybrid Specialized Sirrus dostál proklamacím svého stvořitele. Nabízí pohodlí i velmi solidní výkon, dobře střiženou geometrii – jen s delšími řetězovými vzpěrami, vyšší hlavovkou a delším rozvorem. Pokud vás tedy dráždil jako možný gravel bike, klidně napíšu, že by v téhle disciplíně nejspíš obstál. Rám pro to má všechny předpoklady. Zajímavá ale pak bude jedna věc. Pokud sedíte vzpřímeně, těžiště je více nad „pružinou“ rámu a ta tak bude nejlépe pracovat. Při přechodu na nataženější a skloněný posed posunete těžiště trochu dopředu. Ale to už jsou zase jen ty domněnky…
Text a foto: Rudolf Hronza
TECHNOBOX
- rám karbon Specialized FACT 9r Carbon, pevná osa 12×142 mm
- vidlice Specialized FACT 9r Carbon Monocoque, pevná osa 12×100 mm
- řazení/přehazovačka Sram SL NX Eagle Trigger/Sram NX Eagle (1×12)
- kazeta Sram PG-1210 Eagle (11–50 zubů)
- kliky Sram S650
- brzdy Tektro HD-R510 (kotouče 160 mm)
- náboje/ráfky Alu/700C Disc, vnitřní šířka ráfku 21 mm, výška 30 mm
- pláště Specialized Pathfinder Pro, 2Bliss Ready, 38 mm
- sedlovka Alu, 27,2 mm
- sedlo Specialized Body Geometry Power Sport
- řídítka Specialized Alu, 680 mm
- představec Specialized Future Stem, 90 mm
- hmotnost 10,4 kg (vel. L, bez pedálů)
- hmotnost pláště/duše 455/170 g
- hmotnost kol (P/Z) 1690/2645 g (včetně pláště, duše, kazety, kotoučů, bez pevných os)
- cena 53 000 Kč
KOMPONENTY
Zvolené Komponenty odpovídají cenové hladině kola i jeho určení, a to včetně delších páček brzd Tektro HD-R510, ale řazení Sram NX Eagle chodilo Bezproblémově a k výkonu brzd taky lze těžko vznášet námitky.
ODPRUŽENÍ
V zadní části přispívá k pohodlí pružnost specifické konstrukce rámu podpořená karbonem, vpředu se přidává technologie Future Shock – odpružení představce se zdvihem 20 mm.
PLÁŠTĚ
Specialized Pathfinder Pro má rychlý, přitom vcelku univerzální vzorek – úzká středová linka je hladká a perfektně odvaluje, po stranách se přidávají jemnější výstupky, které drží v náklonu, v ostřejších zatáčkách se pak zapojují výraznější boční výstupky. Plášť se zbytečně neutrhává ani při brzdění, jen na mokru občas proklouzne při záběru ve větších stoupáních.
RÁM
Na materiálu se nešetřilo, v popisu najdete Specialized FACT 9r Carbon. Nechybí žádné moderní technologické prvky – pevná osa 12×142 mm, vnitřní vedení kabeláže, dostatek montážních bodů pro příslušenství ani rozhraní Flat mount pro instalaci třmene. To samé platí i pro Monokokovou vidlici ze stejného materiálu.
že by
GRAVEL S ROVNÝMI ŘÍDÍTKY?
V cyklistických diskuzích to občas zazní, najdou se jedinci rozporující smysl existence „silničky do terénu“ s odkazem na praktičtější rovná řídítka. Specialized Sirrus umožnil náhled na tuto cestu, zase o něco víc doplnil zkušenosti. Myslím, že základní otázka zní, proč se vlastně snažit vetknout gravelu jinou podobu. Přijde mi to stejné, jako kdybych se snažil na bike nasadit silniční řídítka (je to přece aerodynamičtější), na fatbike klasické bikové obutí (lepší odvalování), na silničku gravelové (pohodlí, záběr v terénu) a u fullu vypínal odpružení, aby nepružilo (efektivnější výkon). Působí to směšně, že? Samozřejmě, vždyť vše je cesta proti charakteru zvoleného kola, jeho určení, a mně nějak chybí důvod se po ní vydat. Ano, s rovnými řídítky je ovládání bližší bikerovi. Nemusí se učit novému, vše je na stejném místě. Ano, je si jistější. Sirrus v těžším terénu ukázal, že manévrovatelnost je tu v porovnání s běžným gravelem o něco lepší, ovládání jistější, těžké situace se řeší o něco snáze. To už ale hovořím o prostředí, které není pro gravel bike typické. Většina jeho uživatelů se do nich dostane zřídka, nikoliv prvoplánově, velká část možná nikdy, protože prostě ráda na tomhle kole uhání po asfaltu a šotolinou. A právě o to tu jde. Rovnými řídítky se připravíte nejen o aerodynamiku (čert ji vem, nejsem závodník, řeknete, a budete mít do jisté míry pravdu), ale hlavně o dynamiku jízdy. Když „zalehnete“ na silniční řídítka, chytíte se za páky nebo za spodní konce, když tím snížíte a protáhnete posed, uhání se o poznání snáz, než když se snažíte poskládat za rovná řídítka. V náročnějším terénu se napřímíte, změníte úchop, zvládnete ho, pohrajete si, pak zase svištíte, chvíli terénem, chvíli po silnici. Lehce, svižně, pohodlně, s dostatečnou prostupností v odpovídajícím prostředí. Tohle je to, co gravel bike nabízí a čím si získává spoustu přívrženců. Rovná řídítka z toho ubírají, mění charakter. Takový hybrid bude vždy spíš bike s úzkými plášti a pevnou vidlicí. A to je pak lepší přezout klasický bike a zavřít mu vidlici. Myslím, že snaha po změně je stejně podivná, jako byste chtěli rovná řídítka nasadit na silničku. Kdyby to mělo být pro dané určení a disciplínu v něčem lepší, už bychom asi na Tour de France koukali na jiné stroje. Ale tisíc lidí, tisíc chutí – a každému budiž přáno to jeho. I když se to v našich očích může jevit jako nesmysl.
Rudolf Hronza
další zkušenost
PŘEMĚNA SIRRUSE V GRAVELA
V gravelu „frčím“ už několik let. Moc mě to baví a trávím na něm mnohem víc času než na biku. Dojíždění do práce, občasný švih nebo výlet s rodinou. Od svého prvního kola (Specialized Diverge) jsem se přes krásnou limitovanou edici oceláku Specialized Sequoia Merz dostal až k modelu Sirrus X 5.0. Sirrus ale není gravel, říkáte si… Správně, je to celokarbonové krosové (nebo trekingové, jak chcete) kolo s rovnými řídítky a dvanácti převody. Ale ten rám! Ten mě dostal na první pohled. Podle mě si úplně říkal o to, dát na něj berany a prostě si ho přestavět na gravel. Z původního kola zbyl pouze ten krásný rám, zbytek jsem využil z předchozího gravelu – sadu Sram Rival AXS, kola Roval Terra CL s plášti Pirreli Cinturato Gravel M 40, sedlovku Roval Terra, řídítka Ritchey, sedlo Specialized Power Mirror, kliky Sram Force. Rám mě zaujal nejen svou netradiční konstrukcí, která slibovala pohodlí, ale také geometrií, která se velmi blíží gravelovým modelům. V porovnání s oblíbeným Divergem má dokonce o 15 mm delší zadní stavbu a o 30 mm delší rozvor, což je dáno také položeným hlavovým úhlem 70,5°. Výška středu a BB drop jsou zhruba stejné, jediný větší rozdíl je délka hlavové trubky větší zhruba o 40 mm. Velikost rámu jsem zvolil L a musím říct, že to je sakra dlouhé kolo. Originální 90mm představec musel jít pryč, mých 180 cm si řeklo o 70mm, jehož šest stupňů jsem otočil směrem dolů a jsem happy. Ale jinak jsem byl hned po nasednutí nadšený. Kolo krásně jede za pedálem, oproti oceláči je znát i úspora hmotnosti. Ale hlavní přínos je pro mě nárůst komfortu. Jednak vpředu se o něj stará patrona Future Shock s 20 mm zdvihu pod představcem, jednak vzadu ona atypická konstrukce s „plovoucí“ sedlovkou. Tohle opravdu funguje. Prostě s karbonem se dají dělat věci a tohle se povedlo. Ve spolupráci s karbonovou sedlovkou je přejíždění nerovností mnohem méně drncavé, než tomu bylo na ocelové Sequoie. Vyšší hlavovku jsem kompenzoval otočením představce a tím mám posed ideální. Do zatáček je ale kolo trochu dlouhé a vyžaduje to zvyk. Suma sumárum, tohle je super kolo do smíšeného terénu, ať už s rovnými nebo zahnutými řídítky.
Daniel Klotz
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT