TEST: ochranné vložky do plášťů Tubolight Diamana SL29

Na trhu je mnoho ochranných vložek do ráfků, ale žádná nepoutá tolik pozornosti jako Tubolight Diamana SL. Se svými 106 g se jedná o jedno z nejlehčích provedení a díky tvaru i jedno z nejzvláštnějších. A přesto zvládá plnit nejen ochrannou funkci, ale taky zlepšuje adhezi, a dokonce zvyšuje pohodlí. Této unikátní kombinace dosahuje díky využití fyzikálního paradoxu nazývaného Venturiho efekt. Ten říká, že vzduch v zúžených prostorech proudí rychleji než v prostoru otevřeném. Proto ten netradiční tvar.

Vnější strana připomínající vlnky na vodní hladině pokryté malými důlky tvoří uvnitř pláště tzv. laterální (příčné) kanálky, kterými při kompresi pláště proudí vzduch nejprve do boků, poté k ráfku a nakonec zpět k běhounu. Díky tomu se plášť pomaleji vrací do původní pozice, což zlepšuje adhezi a zvyšuje komfort. Vnitřní stranu bych vzdáleně přirovnal k páteři, konkrétně k výčnělkům na obratlích. Výčnělky především drží vložku na středu ráfku, ale také vytváří labyrint pro proudící vzduch. Podle studie, která chování plášťů s vložkou a bez zkoumala, se adheze plášťů zvýší až o 60 %, komfort o 55 % a dokonce klesne o 9 % valivý odpor v tvrdším terénu. Jak moc je tato studie pravdivá, nemohu posoudit.

Instalace vložky je vcelku snadná. Osvědčilo se mi nejprve na prázdný ráfek nasadit vložku a až potom obout plášť. Pěna vložky je dostatečně tuhá, aby ji udržela v ráfku, a po obutí pláště ji lze i nahmatat stiskem na bocích. Tak jsem ostatně kontroloval její správnou polohu ještě před pumpováním. Žebrování na spodní straně nevyžaduje speciální úpravu ventilku, takže lze použít běžné bezdušové.

Zprvu jsem měl pocit, že jízdní vlastnosti s vložkou jsou opravdu o poznání lepší. Po zhruba třech měsících provozu, kdy jsem měnil pláště a i porovnával s jízdou bez vložek, jsem už nějaký citelný rozdíl neregistroval. Jen klid, že mé ráfky jsou chráněny. Naopak ale mohu jednoznačně potvrdit vyšší stabilitu pláště za nižších tlaků. Tohle funguje. Boky jsou znatelně tvarově stálejší a pláště tolik neplavou. Vložky jsem vozil přes dva měsíce a při přezouvání na nich vůbec nebylo znát opotřebení. A to i přesto, že jsem jim v terénu dával zabrat a zkoušel jejich chování za hodně nízkých tlaků, na téměř prázdných pláštích. Současně jsem si ověřil, že pěna insertu je nenasákavá a zdálo se, že kontakt s „mlíkem“ nijak zásadně neovlivnil její vlastnosti.

Podle výrobce je model Diamana SL díky své nízké hmotnosti určen převážně pro XC. Mně se osvědčil i na kamenitých trailech. Přesto bych na trail bike raději obul robustnější model Diamana HD. Ten je vyroben z tvrdší pěny a jeho profil je o poznání vyšší. Projeví se to nejen na odolnosti, ale i na nárůstu hmotnosti (dle výrobce o 50–60 g). Jeho určení je od downcountry přes trail až po lehké enduro. Tam, pravda, už leze do zelí nejodolnější a nejtěžší vložce Diamana XHD, která zvládá jak enduro, tak sjezd. Ovšem hmotnost již překračuje 300 g.

Připravil: Matěj Stejskal

TECHBOX