Deviate není žádný začátečník na poli vysokých čepů, přesně naopak – nabízí je už od roku 2016. Tehdy se dva kamarádi, Chris Deverson a Ben Jones, dohodli, že nechtějí žádný běžný rám a kompromisy a že se vychýlí z hlavního proudu. Vybočení, odchýlení, to je přesně význam anglického slova deviate. Hurá na test zajímavého kola; je toho opravdu hodně, co je zde jinak proti běžné konkurenci.
Hlavní roli samozřejmě bude hrát rám, jako snad vždy.Karbon a zas jen karbon, jiný materiál zde nečekejte. Závitový střed, pogumování na patřičných místech (avšak logicky trochu jinde než u jiných typů odpružení), ochrana spodní rámové trubky, boostová osa, místo pro láhev i nářadí, pořádná ložiska v hlavním čepu, případně možnost jim pomáhat maznicí, to je víceméně klasika. Naopak netradiční je kombinace vnitřního vedení kabeláže zadní stavbou a vnějšího pod horní rámovou trubkou, kde je dokonale skryto v prolisu. Přímo do rámu vstupuje jen ovládání teleskopické sedlovky. Rám zatím nemá patku UDH, ale na tom se prý už také pracuje, taktéž i na elektrifikované verzi. Nezaznamenal jsem žádný obtěžující hluk od kabeláže ani kladky, ale to se u nového kola dá čekat.
Ne, vývoj geometrie se rozhodně nezastavuje, trendy jsou naprosto viditelné a hmatatelné i na případu Highlanderu 2, a to i v porovnání s konkurencí, nejen s přímým předchůdcem. Highlander jde ruku v ruce s dalšími pionýry, kteří společně ukazují ostatním výrobcům, kudy vede cesta. Papírově jde o trail bike, jelikož enduro Deviate nese jméno skotského meče Claymore, přitom sklon vidlice má hodnotu 65°. A pocitově (i dle našeho měření) je ještě o něco menší, jelikož jízda je opravdu velmi stabilní, jistá ve vedení směru. Ale zas ne tak, abychom byli svědky nejistoty v malých rychlostech, třeba v technických sjezdech a trialových pasážích, kde není totálně položená vidlice zrovna přínosem.
K dobrému dojmu přispívá i zadní stavba se svými 441 mm délky, nicméně při zatížení, při pružení, vzdálenost zadní osy od středu dále roste, klidně se můžeme bavit i o 450 mm, a na dopadech skoků se rozvor ještě více roztáhne, kolo rozkročí snad o další centimetr, což opět jen přidává na stabilitě. Spolu s projevem odpružení pak bike láká ke stále větším rychlostem a drsnějšímu terénu. A s jídlem roste chuť. Potenciál kola značně převyšuje původní trailbikovou kategorii. Nechci ani pomyslet, jak nenasytný může být zdvihově bohatší Claymore! Do toho ještě příjemně nízký střed, ten taky promlouvá do stability, chvála mu.
Délka hlavové trubky není nijak přehnaná (vcelku běžných 110 mm), což se dá napsat i o délce sedlové trubky. U té se pozastavím, důvod asi pochopíte z prvního pohledu na fotku kola. Sedlová trubka směřuje přímo do středové partie, bez jakéhokoliv prohnutí, to je první zvláštnost, která se už jen tak nevidí. Druhá věc je její sklon 77°, a to nikoliv virtuální, nýbrž reálný – přesněji je dle našeho digitálního sklonoměru 76,2°. Odchylky měření mohou být zapříčiněné jinou konstrukční délkou vidlice, než s jakou ji měřil výrobce. Tímto způsobem se budou vyvíjet postupně další a další kola, a je to podle mě jedině dobře. Uvítají to jak konstruktéři kol, kteří nechtějí kontakt zadního kola se sedlovou trubkou, ale i jezdci, kterým to lépe pojede do kopce, protože šlapou o něco více pod sebe než před sebe. Navíc s těžištěm více vpředu se nebude tolik nořit tlumič do zdvihu, což opět jen snižuje sedlový úhel a přibližuje těžiště nad zadní osu.
Ač se to může zdát být jakkoli agresivní, extravagantní, nejde o žádný extrém, klidně bych úhel zaokrouhlil směrem nahoru. Když jsem se posunul ke špičce sedla, šlapalo se mi ještě o něco lépe, a to nejen do kopce, ale i po rovině. Není zde žádné negativum, které bych zaznamenal. Po opětovném nasednutí na vlastní kolo jsem nechápal, proč nemá tak strmou sedlovou trubku každé kolo. Vážně je nezbytně nutné se odpoutat od konzervativních myšlenek, pokud se má cyklistika někam vyvíjet.
Ještě zmíním reach. Ten zde má 490 mm, čehož jsem se zprvu trochu obával. Současně to spolu se sedlovým úhlem byl jeden z impulzů si kolo vypůjčit. Není to moc? Nikoliv, zkoušel jsem i sjezdy, kde už sahám na své psychické limity, a neměl jsem problém s tím, jak jsem natažený nebo že by mě řídítka táhla moc dopředu. Rozhodně to není málo, ale moc taky ne.
Délka posedu, respektive vzdálenost víčka představce od zámku sedlovky, je zde 610 mm, což je stejně jako na mém kole s tradiční geometrií. Rozdíl mezi běžným sedlovým úhlem a úhlem u Highlanderu znamená více než 30mm posun sedla vpřed, nad střed kola. Znovu připomenu, že jde o zatím stále nadčasovou geometrii, a dodávám, že se nejspíš na podobných číslech nezastaví.
Co bude čtenáře asi nejvíc zajímat, je odpružení. Předešlu, že co je high-pivot a proč je tak oblíbený zejména v enduru a sjezdu, si můžete podrobně přečíst v samostatném boxu v druhém testu biku s tímto odpružením v tomto vydání Vela.
U Highlanderu 2 je skutečně cítit, že se pod zadkem děje něco jiného než obvykle. Po chvíli soustředění si uvědomíte předozadní pohyb zadní stavby. Velmi často jsem kontroloval zadní plášť, zda nemám defekt, protože se citlivost odpružení dá připodobnit nesmyslně nízkému tlaku v plášti, jen bez toho plavání do stran, bez negativ.
Co přišlo ze začátku zvláštní, stalo se neskutečně návykové. S každou větší překážkou jsem z biku byl více a více nadšený. Celkem překvapivě jsem nenarazil na úplné zamknutí zadní stavby brzdou, ale to je otázka zejména stylu brzdění (a dalších vlivů). Jasně přítomné je jen nezbytné minimum pohupování, tedy jízda bez nutnosti zamykání mimo delší silniční přesuny. Tady slabiny nehledejte.
Citlivost a luxusní zpracování překážek, zrychlení jízdy v těžkém terénu, paráda. Jen tlumič i se správným nastavením sagu snadno dosahoval konce zdvihu, chtělo by to nějaké to snížení objemu komory pomocí plastových vložek, přitvrzení na konci – přesněji osobní doladění. Tohle není nic proti kvalitě kola.
Vidlice Öhlins RXF 36 M.2, to je téma samo pro sebe, na ní je proti zaběhnutým konvencím jinak asi všechno – včetně opačných stran pro tlumení a pružení. Navíc jsou tu dva ventilky, kromě hlavní komory se fouká i komora nastavující progresivitu. Bohužel se mi ani při zcela minimální pomalé kompresi nepodařilo dostat na citlivost konkurence, odpružení by si zasloužilo garanční servis a promazání, ale to je běžné. Hoď první kamenem, kdo dodává odpružení bez potřeby promazání.
Nastavení odpružení, zejména tlumiče, se bez stažení manuálu neobejde, jednotlivé regulační prvky jsou téměř bez popisků, natož aby ctily obecně užívané barvy, tedy červenou pro odskok, modrou pro pomalou kompresi. Bez šance, Švédi si jedou po svém.
Faktorů, které určují, jak se bike bude chovat, je samozřejmě celá řada, včetně kol. Abych se aspoň na pár jízd oprostil od vlastností setu na testovaném Deviatu, nasadil jsem na něj kola vlastní, karbonová, která už znám a vím, co umějí. Až s nimi jsem se ujistil, že ačkoli akcelerace a další vlastnosti kola jsou v pořádku, stále jsem se cítil být brzděn, jako by se vložená energie skutečně ztrácela.
Proč ta výměna? Inu, cítil jsem se být trochu brzděný. Decentně. Šlo jen o jednotky procent, a to ještě v porovnání s opravdovými velmoži v jízdě vpřed, kterým se jen tak něco nevyrovná. Ale ta jiskra, ta mi trochu chyběla. Díky výměně kol jsem našel důvod. Ač je hliníkový set DT Swiss EX1700 to nejlepší, co Švýcaři v hliníku nabízejí, v kombinaci se spíše agresivně terénními plášti to dalo celý kilogram navíc – a právě to ubralo biku na chuti hýbat se vpřed. Takže se nebojte, v rámovém základu to rozhodně není.
Plášťům Maxxis Assegai Exo/Aggressor v šíři 2,5“ se na oplátku dalo naprosto věřit na jílovitém i kamenitém podkladu, prostě kdekoliv. Také pláště jsou otázkou priorit. Zde byla preferována jistota ve sjezdu před minimem vynaložené energie při přesunech.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Testovaný bike ostatně již má svého majitele. Jemu například zcela vyhovuje oblé sedlo Fabric, mně tolik ne, preferuji plošší modely. Ale to je subjektivní drobnost podobně jako tvar 45mm masivního, těžkého představce od Tag Metals. Ze stejné dílny jsou i karbonová 800mm řídítka. Řazení Sram X01 je proti nižším sadám přesnější, odolnější, přitom nevyžaduje tolik síly palce jako konkurence od Shimana. Nadšený jsem byl z volby brzd Sram Code RSC, tedy toho nejlepšího a nejsilnějšího od Sramu. Highlander si je zaslouží, jakákoli slabší varianta by jen omezovala jeho potenciál. Líbí se mi na nich jak dávkování, tak i maximální síla, která pomáhá, ale neublíží.
Teleskopická sedlovka OneUp operuje s 240 mm zdvihu a s vlastní páčkou stejné barvy jako gripy OneUp Thick Grips. Jejich průměr se pohybuje od 32,5 mm po 35 mm, tedy už jsou opravdu pro velké ruce. Takové vybavení bych si nechal líbit.
Pokud počátky testu provázelo vlažnější přijetí biku, ke konci jsem už hořel láskou a pochopením, co se v novém Highlanderu skutečně skrývá. Naprosto famózní stabilitu při jízdě do kopců i z nich ještě přebíjejí schopnosti odpružení. Tady se proti jiným výrobcům, kteří se dosud báli dát čep skutečně vysoko, ukazuje, že kdo se bojí, nesmí do lesa – a kdo se nebojí, ten přináší nejsilnější zážitky. Nedokážu si ani představit, jak komfortní a nenasytné by tohle mohlo být s pružinovým tlumičem. To bych šel úplně do kolen a odpustil mu vše, tedy tu nepatrně slabší efektivitu přenosu sil, což je jediné nalezené negativum. Bydlet hned pod kopcem s traily, měl bych s výběrem kola na dlouho jasno. Deviate!
Text a foto: Petr Štuka
TECHBOX
- rám karbon, boostová pevná osa 148×12 mm
- vidlice Öhlins RXF 36 M.2, boostová pevná osa, 110×15 mm
- tlumič Öhlins TTX2 Air
- zdvihy (P/Z) 160/145 mm
- řazení/přehazovačka Sram X01 Eagle (1×12)
- kliky Sram X1 Carbon 170 mm (převodník 30 zubů)
- brzdy Sram Code RSC (kotouče 200/200 mm)
- zapletená kola DT Swiss EX 1700 Spline, vnitřní šířka ráfku 30 mm
- pláště (P/Z) Maxxis Assegai Exo/Aggressor, 29×2,5“
- teleskopická sedlovka OneUp V2, zdvih 240 mm, průměr 34,9 mm
- sedlo Fabric Scoop
- řídítka Tag Metals Carbon, 800 mm
- představec Tag Metals, 45 mm
- hmotnost 15,4 kg (vel. L, bez pedálů)
- hmotnost kol (P/Z) 2730/3260 g (včetně pláště, tmelu, kazety, kotoučů, bez pevných os)
- cena 190 000/103 000 Kč (kolo/rámová sada s tlumičem)
TELESKOPICKÁ SEDLOVKA
Jedna z nejdelších sedlovek na trhu je bezesporu One Up V2 240. Průměr 34,9 mm znamená, že vnitřní noha může být také silnější, a tedy déle odolávat tlakům jezdce. Taktéž těsnění a další části budou mít pravděpodobně delší životnost.
ŘAZENÍ
Sram X01 je na míle vzdálen nejnižším řadám tohoto výrobce už díky přesnějšímu, rychlejšímu a snazšímu přeřazení, které ani nevyžaduje tolik síly. Rozdíl pozná i začátečník.
BRZDY
Sram Code RSC jsou běžně dodávány se sintrovanými destičkami, které lépe odolávají zahřívání, respektive je téměř nemožné je přehřát, zvláště s 200mm kotouči. Ačkoli jde o trail bike, jeho možnosti plně odpovídají nejvyšší řadě brzd od Sramu.
RÁM
Dle výrobce váží karbonový rám s vodítkem 3,2 kg, což znamená, že tu není žádná zbytečná váha navíc. Jednoduchost, tuhost, elegance. To až funkce odpružení je magie, za kterou by se kdysi upalovalo na hranici.
ZAPLETENÁ KOLA
DT Swiss EX 1700, to je kombinace svařovaného hliníkového ráfku s vnitřní šířkou 30 mm, ztenčovaných drátů Competition Straight pull a nábojů řady 350 s boostovými osami a systémem s 36 západkami pro solidně rychlý záběr.
VIDLICE ÖHLINS
Odpružení je u testovaného Deviatu plně svěřeno švédskému Öhlinsu. Obě jednotky stlačují vzduch, vidlice pak dovoluje nastavit tlak ve dvou komorách. Mimo hlavní (negativní se sama nafukuje tlakem z pozitivní, jak je tomu i u většiny konkurence) je zde i komora Ramp-Up, kterou se ovlivňuje progresivita. Její ventilek najdete na spodní straně vidlice a při nastavování se začíná právě s ním.
Do této komory se fouká podobný tlak v psi, kolik vážíte v librách. Je to téměř dvojnásobek tlaku, kolik ho pak přijde do hlavní komory. Jde o mnohem jednodušší a přesnější možnost než řešit plastové vložky ve vzduchové komoře. Spodní ventilek nemá žádné krytí, jak jsme tomu zvyklí třeba u ochrany nastavení na spodu vidlice Fox. Tak opatrně.
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT