TEST: Canyon Spectral CF8 K.I.S. - dva pohledy

Je to už dávno, co jsem s prvním modelem Canyon Spectral seskakoval z každé zídky v okolí. Teď je ze mě táta dvou synů, kteří zatím ještě potřebují na kole či odrážedle občas trochu pomoci, držet řídítka, srovnat směr. Přesně to teď dělá i systém K.I.S. od Canyonu, který vznikl ve spolupráci značky s firmami Syntace a Liteville. Taková pomocná ruka, ale už nejen pro malé cyklisty. Tentokrát pro velké bikery.

Keep It Stable, drž to stabilně, takové je vysvětlení zkratky a hrubě přeložená hlavní myšlenka nového systému uvnitř rámu, v jeho horní a hlavové trubce. Nudnou teorii, z čeho se skládá, najdete v samostatném „tech-boxu“, zajímavější je určitě faktický vliv na řízení.

Zde na začátku článku ještě předešlu, že když dané kolo testuje více jezdců a shodnou se na jeho vlastnostech (přece jen každý má trochu jiné nároky a jízdní styl), autor textu posléze shrne své a vlastně i jejich myšlenky. Tentokrát jsme byli dva a v některých ohledech jsme se dost různili. Proto samostatně najdete i zkušenosti druhého testera.

Vyzkoušel jsem během testu tři polohy stabilizace řízení, ačkoli se dá systém regulovat plynule a rozsah, ač se na první pohled nezdá, je opravdu veliký. Těch několik málo centimetrů nastavení pomocí posuvníku na horní rámové trubce má obrovský vliv.

Zpočátku jsem nechal tovární nastavení ve střední části, pak zkusil obě krajní, nejprve minimální a pak maximální efekt systému. Už při středním nastavení je jasně cítit, že se něco děje jinak, že opravdu pružiny zasahují do ochoty řízení vracet se do přímého směru. Přesněji řečeno, jde to snáz, ale ještě to není strojově umělé, pořád máte pocit, že vy jste ten hlavní rozhodčí – je to stále cítit jen v momentu, kdy odlehčíte přední kolo nebo prostě jen snížíte tlak rukou na řídítka a necháte bike, ať si dělá, co chce. Platí to také při stoupání, tam se řízení uklidňuje a stoupá se o něco snáze. Jinak takových momentů samozřejmě během jízdy je pramálo, ba naopak, přední kolo „přítlak“ rukou přímo vyžaduje kvůli moderní geometrii s posedem více nad středem, delším reachem, kratším představcem a zejména položenější vidlici. Nicméně je znát, že s takto nastaveným systémem K.I.S. nelze pustit řídítka zcela, protože směřování předního kola nevyvažujete vy svým těžištěm a drobnými korekcemi, ale dělají to pružiny.

Pokud se bojíte nežádoucího efektu systému při opírání kola nebo jeho převozu v autě, pak v tomto stavu ho lze naprosto snadno bez předního kola složit do auta a řídítka drží na svém místě. Vyzkoušeno.

Největší obavy jsem měl ze zatáčení, kdy jsem se bál, že nastane přetahování se s pružinou o řízení, ale nic takového se nekonalo. Respektive mi přišlo řízení naopak klidnější, stabilnější ve smyslu snížení cukání různými směry. To je hodně velký bonus a zásadní úleva. Je znát, že pánové z Canyonu opravdu nevypustili na světlo nic, co by neměli dotažené.

Abych se vrátil nohama na zem, povolil jsem nastavení pružiny na nejmenší předpětí, kdy je systém co nejméně aktivní. V tu chvíli K.I.S. nebyl zcela anulován, ale jeho vliv na řízení byl tak pramalý, že se pocit blížil standardnímu řízení. Tehdy mi došlo, jak moc vlastně K.I.S. pomáhá a v jakých momentech, a že jich není málo. Najednou bylo vše rozjančené, přestože geometrie Spectralu je výborná.

Následovalo plné ponoření do problematiky, tedy maximální předpětí. Tady už jsem začal přemýšlet, zda to není moc, když se pružina vkládá i do běžného zatáčení. Nebere mi to zápasení s pružinami při zatáčení náhodou i více energie? Možná, ale pozitiva stále převažují. Kolo nyní lépe, stabilněji zatáčí, protože tlak do rukou je stálejší a „nevrklá se“ řízení, jezdec se může soustředit na jízdu a čtení terénu, a dost možná ho řešit i méně, když ví, že ho jen tak něco nerozhodí, ani série kořenů s volnými kameny. Tam jsem se řítil jako pán, pocitově jsem se blížil jistotě vedení sjezdového kola. Také opírání kola už vyžaduje trochu laborování, řídítka drží přímý směr, což je ne vždy praktické, a na jízdu bez držení zapomeňte, pružina nedovolí korekci směru ani o píď.

Pokud bych měl nastavit K.I.S. pro sebe, pohyboval bych se někde mezi polovinou a třemi čtvrtinami předpětí, tam by mi to dávalo asi největší smysl – když už, tak už. Skutečně se děje to, co píše výrobce, tedy zjednodušení situace nejen unaveným rukám v případě delších sjezdů, snazší vedení směru, ale ve výsledku i hlavě, která toho nemusí řešit tolik najednou, tedy aktuální stabilitu na kole a přesnější vedení stopy.

Není snadné komplexně popsat funkci zcela nové, bezprecedentní technologie. Nejde o tlumení řízení, ale o jeho „narovnávač“. Navíc velmi hezky zpracovaný, na první pohled téměř neviditelný. Jak moc je myšlenka převratná pro horská či jiná kola, opět ukáže až čas. Je dobře, že to někdo zkusil, a držím mu palce, protože tohle není špatná myšlenka, ba ani její zpracování.

Ale není to jen K.I.S., Canyon Spectral je výtečný trail bike po všech stránkách. Na mých 182 cm skvěle sedla velikost L a s kratším představcem bych se poskládal asi i na XL. Hned první věcí, která mě po sestavení a naladění kola potěšila, byla výška středu. Ten je zde příjemně nízko a jezdec má pocit, že je spíše v kole než na něm, skoro jako by měl jen 27,5“ kola. Přesnou hodnotu bohužel nejde vyčíst z tabulky geometrie, jde o příjemný pocit z jízdy.

Sklon vidlice jednoznačně hlásá, že na prvním místě je zde stabilita vedení směru, což K.I.S. jen dotahuje k dokonalosti a ještě přidává na jistotě. Otočnou vložku flip chip pro jemnou úpravu geometrie jsem měl celou dobu testu na nižší úrovni, kde – troufnu si říci – ji z většiny pravděpodobně budou mít i budoucí majitelé tohoto biku. V praxi totiž znamená i jen 70° sklon sedlovky, ač virtuální úhel je o 6° vyšší. I tak je posed dobře naladěný a ani do kopce jsem se s ním netrápil, prostě jde zatím stále o nijak zásadně neměnný standard – poskytuje efektivní šlapání a dobře umisťuje těžiště nad kolo.

Díky tomu, že jsem už měl v rukou všechny typy Spectralu (29, Mullet, 125…), tak s klidem můžu napsat, že Spectral 29 je svým odpružením opravdu na nejvyšším stupínku. Vyloženě fandím právě specifikaci CF8, tedy osazení Foxem 36 vpředu a tlumičem FloatX. On zdvih není všechno, není to strašák v podobě nekonečného houpání z nuly do maxima jako na horské dráze, a už vůbec ne v případě vidlice, která svých 160 mm rozdává rozvážlivě, ale přitom vždy, když je potřeba, a právě tolik, kolik je třeba. Pohupování není větší než u nižších zdvihových kategorií, přitom umí utlumit i opravdu kořenitý, kamenitý terén, i ve velké rychlosti, skoky a kde co. Možnosti nastavení má nepřeberné a také zadní vzduchové „odfuky“ na nohách vidlice fungují znatelně.

Adekvátním kusem do páru je pak Float X s nastavením nízkorychlostní komprese a navíc ještě zamykací páčkou pro delší silniční přejezdy. Nicméně ani tady není pohupování téma, naopak počáteční citlivost je výborná a stejně tak skvělé pobírání všech druhů nerovností. Ani při sebevětší snaze se tu nedá najít slabé místo. Prostě všehoschopný model, etalon, luxus bez pozlátka.

Po komponentové stránce si nic moc lepšího už nejde přát. Jakékoli další změny, třeba u vidlice z řady Performance Elite na Factory, už jsou jen otázkou designu a snad i nepatrně vyšší výdrže, ale jinak tu jsou obsaženy všechny technologie a možnosti nastavení.

Podobně by to pak bylo i u brzd a řazení, kde by XTR přineslo už jen nižší váhu, jenže za enormní příplatek. Proto se lepší osazení dává až na kvalitnější rám CFR, na němž už ale najdete Sram, což platí i pro verzi CF9.

Ale zpět k testovanému biku. Řazení Shimano XT řadí rychle a přesně, vyloženě návykové je pak řazení i o více rychlostí jedním stiskem palce. Ze stejné řady jsou i kliky s 32zubým převodníkem, což je stále velmi univerzální velikost pro výjezdy i šlapavé rychlé úseky z kopce. Ohledně brzd nebylo nic podceněno, ať už čtyři pístky nebo velikost kotoučů. Ty mají průměr 203 mm, takže opatrně s nimi při prvních cestách, ani zcela nové, netknuté nejsou bezbranné, umí hned „z první dobré“ zabrzdit skutečně silně. Nechybí jim citlivá dávkovatelnost, dokonce lepší než u dvoupístků.

Představec měří pro kategorii kola standardních 40 mm, řídítka pak mají také požehnanou délku, obvyklých 780 mm, jen jejich spojení je slabšího průměru, je zde 31,8 mm místo očekávaných 35 mm, které by navýšily tuhost.

Naprosto unešený jsem byl z teleskopické sedlovky se zdvihem 200 mm u velikosti L, to je vážně fantazie, kam se zdvih propracoval a jak velkým přínosem nyní je. Volbu sedla Ergon SM10 nebudu vyloženě kritizovat, jde o velmi subjektivní záležitost, a pokud zrovna mně nesedí, neznamená to, že nebude dobrou volbou pro jiné pozadí.

Zapletená kola DT Swiss XM1700 jsou nejvyšší hliníkový model švýcarského výrobce – se svařovaným 30mm ráfkem, s náboji řady 350, které si po nedávné renovaci nezadají se staršími 240s, prostě luxus bez záporů. Dobře to výrobce myslel i s obutím kol, zadní plášť má ochranu Exo+, tedy s hedvábnou tkaninou proti proseknutí, nicméně osazení předního kola zadním pláštěm zůstává nepochopeno. I tak pláště fungují dobře, dobře se samy čistí, poskytují dostatek trakce a opory v různých podmínkách, přičemž poslední dobou máme spíše ty nebezpečné blátivé, v horším případě s ledem pod bahnem. Vyšší odolnost zadního pláště přijde vhod, uvnitř plášťů jsou duše, ale ventilky pro bezdušové provedení jsou v balení, stejně jako kapsička pod horní rámovou trubku. I to se počítá mezi bonusy tohoto modelu, respektive pozitiva výrobce samotného.

Pokud tedy jde o kolo jako takové, jedná se o opravdu skvěle naladěný trail bike, co zvládne i enduro, pravděpodobně i jednodušší bikeparky, ale od toho má Canyon už modely Torque a následně Sender. Systém K.I.S. zní v teoretické rovině jako bláznivá myšlenka, něco, bez čeho by se každý obešel, praxe ale potvrzuje slova výrobce, totiž že systém pomáhá. Ono těch na první pohled bláznivých, ale užitečných věcí kolem sebe máme více a používáme je každý den ku spokojenosti, nebo ne? Stačí se rozhlédnout.

Text a foto: Petr Štuka

DRUHÝ POHLED

Test tohoto systému jsem si jednoduše nemohl nechat utéct. Kola Canyon mě baví. Precizní zpracování a funkce, téměř okamžitě padnou do ruky. A u modelu Spectral tomu historicky nebylo jinak. Ani tentokrát ne.

Bike svou geometrií a možnostmi sahá do míst, kde se mísí říše snů a reálného dění v životě běžného bikera či bikerky. Kolo je velmi lehké, položená vidlice žehlí a vede kolo tam, kam ho nasměřuji. Až k němému úžasu mě vedlo chování kola jako celku, kdy po pár minutách za řídítky zvládám se zcela zakořeněnou jistotou to samé jako se svým vlastním kolem. Takže jen pro začátek, Canyon Spectral je bike, který opět boduje a jedná se z mého pohledu o mistrovské dílo. Jeho chování už precizně popsal Petr v článku, souhlasím a podepisuji. Takže teď ke zmiňovanému systému K.I.S., kde už se naše zkušenosti (či lépe řečeno osobní vjemy) trochu rozcházejí.

Tento systém by měl pomáhat jezdci v rychlých pasážích, ve volných kamenech a na kořenech podporovat stabilitu kola. Podobný systém nalezneme i na motocyklech, i to by podpořilo základní filozofii řešení. Jenže většinou jen na silničních motocyklech… Na motokrosovém či endurovém stroji jsem tlumič řízení nikdy neviděl. Taky proč? Vždyť to nedává smysl. A stejně je tomu tak v mých očích u Canyonu Spectral CF8 K.I.S.

Nejprve jsem vyrážel na traily v nastavení „dopomoci“ na střední sílu. Již zde je patrné zasahování systému do řízení, jisté přetahování se s ním citelné v řídítkách. Pokud bych jezdil traily jen rovně za nosem, pak je asi dobrý. Ale kolo se pohybovalo většinu času na klikatých a hravých trailech, které jsou plné zatáček, skoků a dalších vylomenin. Zásah systému je hodně patrný i ve vzduchu, při skákání. A to já mám rád. Není to tak výrazné, že bych po odrazu od země letěl někam hledat lanýže vlastním nosem, ale vždy je to citelné. Jízda na kole je velmi radostná, ale při střední pozici nastavení systému K.I.S. mě to občas překvapovalo.

Jelikož je to test, lehce se studeným potem posouvám systém K.I.S. do polohy největšího výkonu a jedu na klikatý trail, který krom pár velmi prudkých pasáží disponuje i skoky, dropy, kompresními „pumpami“ a zatáčkami „za roh“. A stále se mi potvrzuje zkušenost z motocyklu. Jakmile s kolem frčím rovně ve velké rychlosti, kolo je stabilnější a mnoho toho nemusím řešit. To je fajn. Jakmile ale rychlost klesá, systém K.I.S. komplikuje jízdu. Neustále mi zasahuje do řízení, nemohu nechat kolo jet terénem a jen tak si ho lehce korigovat. Vlastně je to celé hodně na sílu. Velmi nepříjemný je projev systému ve vzduchu. Pokaždé cítím, jak při pokusu o zatočení s kolem ve vzduchu či při chuti po jiné parádičce systém vytvoří zcela nečekané chování kola, neboť tah pružin do řídítek je již neskutečně citelný. A úplně zapomeňme na jízdu bez držení řídítek. Možnost vyvažování kola je zde naprosto odejmuta, protože systém K.I.S. zcela paralyzuje řízení.

Zopakuji, že toto všechno jsem prožíval při nejtvrdším nastavení – a i podle doporučení Canyonu na něj nejsem úplně vhodný typ. Jsem lehký a rád si s kolem hraju. A tak úplně zpocený po dojezdu trailu povoluji systém na opačnou stranu, na jeho nejmenší dopomoc. I tady je zásah do řízení patrný, ale během jízdy již není tolik citelný. A to mi vyhovuje. Využívám jeho předností a užívám si úžasného projevu tohoto endura, a nikdo mi „nekecá“ do řízení. Trailové, trialové i endurové pasáže si prolétávám na křídlech zábavy! A ve vzduchu? Úplná óda na radost. Dělám si s kolem, co chci, a vše jde naprosto sametově. Prostě celkově vypnutý systém mi přijde jako jeho nejlepší setup.

Ondřej Bílek

TECHBOX

rám karbon CF
vidlice Fox 36 Performance Elite Grip 2, boostová pevná osa
tlumič Fox Float X Performance Elite
zdvihy (P/Z) 160/150 mm
řazení/přehazovačka Shimano XT (1×12)
kazeta Shimano XT (10-51 zubů)
kliky Shimano XT (32 zubů)
brzdy Shimano XT (kotouče 203 mm)
zapletená kola DT Swiss XM1700, vnitřní šíře ráfků 30 mm
pláště Maxxis Minion DHR MaxxTerra, 29×2,4″ (zadní s ochranou Exo+ proti proražení)
sedlovka G5 Adjustable Dropper Post, zdvih 200 mm
sedlo Ergon SM10 Enduro Comp
řidítka Canyon G5 Riser Bar, 780 mm
představec Canyon G5 Stem, 40 mm
hmotnost 14,86 kg (vel. L, bez pedálů)
hmotnost kol (P/Z) 2370/3045 g (včetně pláště, duše, kazety, kotoučů, bez pevných os)
cena 126 499 Kč
webové stránky

ZAPLETENÁ KOLA

Série XM u DT Swiss hlásá, že jde o kola na all mountain, a číslo 1700, že mají lepší, svařovaný ráfek a kvalitní náboje řady 350. Dohromady váží set dle výrobce 1887 g, ale to asi není to nejdůležitější, proč si člověk DT Swiss kupuje. Co to tedy je? Kvalitní funkce, odolnost, spolehlivost, dostupnost náhradních dílů. silná motivace.

BRZDY

Čtyři keramické pístky tlačené minerálním olejem a brzdovou pákou s technologií Servo Wave, to je Shimano XT s označením M8120 a kotouči o 203mm průměru. Ta kombinace funguje hned, dobře a silně, dávkovatelnost výkonu je přitom velmi solidní.

HLAVOVÉ SLOŽENÍ

Dvě ložiska a pár misek, tak dlouho přehlížený komponent, než se jím začaly protahovat kabely. Není to případ Spectralu, ale našlápnuto tudy případně má už kvůli specifickým podložkám pod představec, které nejsou jen nudně kulaté, ale kryjí hrany komponentu.

ŘAZENÍ

Ani na řazení se nešetřilo, Spectral CF8 se blýskne čistou řadou Shimano XT, a to včetně kazety, brzd, klik – tedy až na řetěz Deore.

RÁM

Celokarbonový rám nepřekvapí boostovou zadní pevnou osou, integrovanou kabeláží, pořádným ochranným oplastováním spodní rámové trubky a pogumováním řetězové vzpěry, stejně tak ani módní otočnou vložkou flip chipem ve vahadle. Dočkáme se u příští generace vnitřního úložného systému místo vnějšího pod horní rámovou trubkou? I kdyby ne, Canyon ke kolu dodává brašničku právě pod horní trubku.

Technologie K.I.S.

Syntace, Liteville a Canyon jsou tři firmy, které se podílely na vývoji systému Keep It Stable. Ve zkratce jde o objímku krku vidlice schovanou v hlavové trubce a systém pružin s táhlem. Pokud se objímka vychýlí do strany, tedy z přímého směru jízdy, pak se přes táhlo natahuje pružina, která se snaží vrátit ji do výchozího stavu. Jsou-li řídítka v pozici přímého směru jízdy, vyvážený tah pružin je v této pozici stabilizuje. Na horní rámové trubce najdete posuvník pro nastavení předpětí pružiny. Logicky platí, že čím větší je předpětí, tím větší sílu musí jezdec překonávat, aby otočil řídítky z přímého směru. Jinými slovy vychýlení 0–15° dává největší nástup síly pružiny, od 15° do 50° už síla nijak zásadně neroste. U nastavení rozhodují především vlastní preference, pomocným vodítkem ale může být i hmotnost a výška jezdce (menší a lehčí bikeři = menší předpětí pružiny), styl jízdy a prostředí (potřeba větší obratnosti, singletracky = menší předpětí pružiny). Pokud by někdo chtěl řešit 110g handicap biku kvůli přítomnosti K.I.S., vězte, že proti dříve testovanému modelu má tento rovnou 440 g navíc – tedy mohou za to především další komponenty. Těch 110 g opravdu není mnoho.

FOTOGALERIE