VELO DLOUHODOBÝ TEST KOL 2018

Čas nezastavitelně běží, a to tak rychle, že v případě tohoto vydání Vela se dokonce dobíhá a prolíná – zatímco na jiné stránce začíná poslední příspěvek rubriky Velo dlouhodobý test kol 2017, zde nyní startujeme novou edici pro rok 2018. Zůstává hodně shodného, téměř vše.

Vzhledem k místy problematické podzimní dostupnosti kol jsme se už loni rozhodli, že jelikož nejde o test srovnávací, nebudeme lpět na stejném začátku prověrky pro všechny vybrané modely. Začínáme tedy nyní Specializedem Diverge, a pokud vše dobře dopadne, už v příštím Velu se můžete těšit na Giant Anthem, Stevens Whaka a Haibike Sduro, v následujícím vydání pak na další zajímavé stroje, dohromady půjde o osm kusů. Část z nich je zatím stále v jednání. A znovu to bude druhově pestrá smečka – po bok gravel biku se postaví závodní XC full, trail bike, enduro, all mountain, e-bike, hardtail… Každý z jezdců opět má důvod, proč volit konkrétní stroj, čímž bude zaručeno, že nepůjde monotematicky pouze o opakovaný test kola. Viz například právě Diverge a nastíněné věci příští.

A pak je tu přece jen jedna novinka. S většinou kol z dlouhodobého testu roku 2018 bude spojena jezdecká výzva. Specialized Diverge míří k vrcholu sezony v podobě závodu Gravel Blinduro (a nezůstane jen u něj), Giant se vší pravděpodobností k dobrodružnému etapovému podniku v Řecku, Stevens na českou enduro sérii, Haibike na mistrovství republiky e-biků a jeden zahraniční závod speciálně pro elektrokola… Prostě o zábavu bude postaráno. Pojeďte s námi!

Rudolf Hronza

LADÍME POSED Vol. 2

SPECIALIZED DIVERGE EXPERT

Gravidní společnice, dysbalanci vzdor!

Gravel označuje anglicky štěrk či šotolinu. Je to také název určující celou jednu aktuálně hodně moderní skupinu kol, poddruh silniček, stejně jasně jako kotoučové brzdy a jimi umožněné široké pláště, balóny. Tyto silničky tak díky nim klidně můžeme označit za gravidní. Jednou takovou těhulí otevřeme Velo dlouhodobý test kol 2018. Jmenuje se Specialized Diverge a test není zdaleka jediné, o čem ve spojení s ní budeme psát.

 Loni jsem sedlal kolo stejné značky. Pomalu se ze mne stává specialista na Specialized, říkají tu s úsměvem někteří kolegové. Může to tak vypadat, přeju jim tu trochu zábavy na cizí účet, ale pravda je jiná. Má volba Specializedu Diverge za průvodce Velo dlouhodobým testem kol 2018 má souvislosti a návaznosti, byť předchozí full Camber byl zcela jiného druhu bikového. Každopádně můj prvotní popud byl právě gravel bike. V této oblasti je na můj vkus až příliš možností, ale také otazníků, a mně zoufale chybí zkušenosti. I když mnohaletá cyklokrosová kariéra jich v případě „terénního silničářství“ zasela až kam, je to už dávno.

PRVNÍ TÉMA – POSED

aneb jak snadno vybrat špatnou velikost rámu

Camber i Diverge mají stejného výrobce a ten disponuje propracovanou metodou nastavení posedu Body Geometry-Retül. Už letos jsem toho využil a dlouhodobý test Camberu spojil právě s touto možností. Výsledkem byl nejen rozsáhlý článek, který zaznamenal vaši značnou odezvu (Velo 4/2017), ale především to, že jsem se díky drobným změnám v nastavení především u treter po letech dokázal zbavit přetrvávající bolesti v koleni.

Tato zkušenost ovlivnila mou letošní volbu značky pro dlouhodobý test. Při prvním ladění posedu na konci zimy jsme se soustředili na odstranění konkrétního zdravotního problému, tedy na „spodek“, nyní jsem chtěl zkusit i druhou polovinu celého procesu – vyladění vršku. Ještě než tedy Diverge zamířil poprvé do terénu, vyrazili jsme spolu za měřením do prodejny Ski a Bike Centrum Radotín, respektive do jejího „odloučeného“ pracoviště o pár ulic dál, do Body Fit studia. Pečovali tu o mne hned dva zkušení Pavlové – Štědrý (master fitter Specializedu) a Cvach (spolumajitel radotínské prodejny a fitter). Skvělé bylo už jen sledovat „Páji“, jak je jejich práce baví, navzájem se sledují, diskutují, probírají nuance.

K celému procesu se opět vrátím v některém z dalších výstupů dlouhodobého testu, abych „teorii“ absolvovanou v Radotíně mohl konzultovat s dostatečně dlouhou terénně-asfaltovou praxí. Nyní tedy jej malá předehra.

Vyšetření na lůžku (stav těla, hybnost kloubů, ohebnost a další faktory) už jsem měl za sebou, nastavení zarážek na tretrách rovněž tak, věděli jsme navíc i tom, že je pro mne ideální široké sedlo, a tak jsme ho hned vyměnili (143 mm za 155 mm). V Radotíně jsme tedy přistoupili rovnou k trenažéru. Kamery snímaly za pomocí čidel na mém těle šlapání a software začal hodnotit. Potvrdilo se, že „spodek“ je po předchozím nastavování v pořádku, kolena běhají jako písty po rovné linii, neopisují osmičky ani jiné nežádoucí patvary.

Pro nejefektivnější využití síly mých nohou ale potřebuji úpravy posedu. Zaprvé se ukázal 100mm představec jako dlouhý, šipka posuvného měřidla označila postupně za ideální délku 90 mm. To je ale zatím pouhá předehra velkého finále. To, co přijde, bych nepřál nikomu, kdo si právě pořídil nové kolo… Zadruhé bylo nutné posunout sedlo vpřed, aby mé nohy tlačily na pedál v ideálním směru především ve chvíli, kdy je klika ve vodorovné úvrati, kdy skýtá největší páku. Při prvotním nastavení sedla (zámek sedlovky přibližně na středu ližin) jsem šlapal spíš před sebe a tím nevyužíval sílu nohou optimálně. Takže sedlo vpřed poprvé.

Počítač potom dále poukázal na nesoulad mezi pozicí pravého a levého kolena – levé bylo předsunuté oproti pravému o 25 mm, přitom nohy mám dle předchozích měření zhruba stejně dlouhé a zarážky na tretrách dobře nastavené. Z kola proto hurá na lůžko, ještě jedna prověrka stavu mého těla. Vše v pořádku. Při šlapání tedy z nějakého důvodu podtáčím pánev. Připomnělo mi to, že o tom vím ze silničního kola. Zatímco v terénu na biku člověk má plné ruce, oči a mysl práce s řídítky, aby zvládal krotit povrch, při monotónním šlapání na asfaltové rovině mu nic nebrání sledovat sebe sama. A já se nejednou přistihl, jak mi obě kolena směřují doleva.

Zpět tedy na trenažér hledat řešení problému. Sedlo níže, měření a žádné zlepšení; sedlo výše, měření, náznak dobré cesty. Sedlo ještě o něco výše, blížíme se. A sedlo znovu dopředu. A znovu. Některé změny jsou pocitově příjemné, v jednu chvíli už se ale dostáváme za jakousi hranici komfortu. Dlouhými léty na „svůj“ posed navyklé tělo se najednou ozve – tahají mne svaly v levém rameni a křížem i v pravém bedru, cítím také úpony v levém koleni. Zvláštní, jak málo někdy stačí. Po celou dobu nastavování komunikujeme, nenechávám si tyto pocity pro sebe. „Jsou důležité,“ říká mi Pavel Štědrý, když se ho ptám, jestli raději nemám mlčet a nechat ho pracovat, „příliš razantní změna by mohla přivodit problémy. Potřebuji odezvu.“

Jejím výsledkem je to, že se dohodneme na zatímním kompromisním řešení. Vzájemná předozadní pozice kolen se zlepšila, z rozdílu 25 mm se dostáváme zhruba na polovinu. Nyní mne čeká období adaptace, kdy si tělo bude přivykat na změny. Pak přijde další měření a případně další úpravy. A poté bych vás rád s výsledky i celým procesem seznámil podrobněji. Věřím totiž, že podobné zkušenosti mohou pomoci mnohým z vás.

Než se dostanu k výše naznačovanému velkému finále měření, přidám ještě jeden postřeh – totiž jak velký je rozdíl mezi statickým nastavováním posedu a dynamickým. Po každé změně se tělo na trenažéru usazovalo do nové polohy, několik šlápnutí si hledalo svou pozici, než se vše ustálilo. Měřit odchylky při pouhém přeměření po usazení by nebylo přesné a vypovídající. I v tom je obrovská výhoda této metody používané Specializedem.

Nyní již „finále grande“. Na konci cesty za hledáním ideálního posedu už není Diverge tak pěkný. Hyzdí ho sedlo naražené v zámku sedlovky skoro nadoraz dopředu. Daň za efektivitu. Pomohla by rovná sedlovka bez zahnutí, ale těmito řádky mířím bohužel úplně jinam. Bohužel pro ty, kdo jako já v tomto případě vybírají nové kolo podle zobecňujících tabulek. Měřím 187 cm, tedy jsem adept na velikost Diverge 560 mm, praví se. A ejhle, výsledky měření jasně ukazují na to, že mým ideálem je 540 mm. Nejsem prý nijak atypický, je to naopak zcela běžné, protože každý máme jinou stavbu těla. Kdybych Diverge netestoval, ale koupil si ho a tuto informaci zjistil, měl bych minimálně blbý pocit. Tolik peněz za nové kolo a vědomí, že mám ne úplně ideální velikost. Nepíšu špatnou, protože kdybych neprošel měřením, jen bych nevěděl, že nešlapu stoprocentně efektivně, nic víc, šestapadesátka mi pocitově perfektně sedí. Na druhou stranu bych s nově nabytou zkušeností při pořízení nového kola více přemýšlel – dřív vejce, nebo slepici?

Samozřejmě ani zde nejde zobecňovat. Budu s vámi souhlasit, když mi řeknete, že tohle se už přece týká jen závodníků či výkonnostních jezdců. Přesně tak, tedy do chvíle, dokud se neobjeví nějaká bolest či podobné trápení. Avšak přes všechen souhlas zdůrazním, že hobíka sice nějaké nižší procento efektivity šlapání nemusí až tak trápit, ovšem skrytá dysbalance se v budoucnu může projevit problémem. A dodám, že opět mluvím z čerstvé vlastní zkušenosti.

Nyní tedy je přede mnou fáze adaptace. Brzy na shledanou nad řádky o jejím výsledku.

 VYHLÍDKY BODOVĚ

Obhlídka kola, jeho příprava, nastavení a první kilometry generovaly několik oblastí, které budou při dlouhodobém testu gravel biku Specialized Diverge zajímavé a k nimž se v průběhu roku dostaneme.

Duše – k dispozici houfně jsou ty pro krosová kola, jenže ve většině případů těžké. Variantně lze osadit latexový model, ovšem při ceně zhruba 300 Kč za kus. Silniční duše jsou úzké. Trh na nové trendy reaguje s opožděním, možná i nedůvěřivě.

 

Pláště – u biku už jsem si dávno vytipoval, co odpovídá mým potřebám. Šíře, vzorek, konstrukce. Gravel? Možnosti jsou velmi otevřené. Budu víc jezdit na silnici? Nebo mě víc pohltí terén? Jakou šíři? Co zvládne rám a co budu muset dohánět obutím? Takže už mám u stolu tři páry do testu a těším se, jak je budu dokola prohazovat a hledat grál. Obzvlášť souboj dvou různých konstrukcí téhož pláště mě nenechá spát, proti sobě tu mimo jiné nastoupí TPI 60 a 240!

Bez duše – na jeden okamžik se těším víc než na alchymii se vzorkem a konstrukcí pláště. Na přechod na bezdušové obutí. Jak si s ním tento typ kola bude rozumět? Jak snadno se shání potřebné doplňky?

Kola – gravel umí zvládnout asfalt i terén s jasnými kompromisy. Ale s trochou výbavy navíc, tedy s rezervními koly obutými do úzkých silničních gum, i bez kompromisů. I na to dojde, včetně kalkulace. A také včetně toho, jak se na silnici promítne stavba rámu, který přece jen musí být trochu odolnější s ohledem na terén a ze stejného důvodu i poddajnější ve vertikálním směru pro podporu pohodlí.

Jeden převodník – tahle oblast mne trochu znervózňovala, ovšem jen do první vyjížďky. Zdá se, že kombinace převodníku s 42 zuby a kazety 10–42 mne nikde nenechá na holičkách. Ve 40 km/h (ano, bylo to z kopce a po větru) jsem kmital na třetí pastorek odspodu, stále zůstávala rezerva. A nejlehčí? Do prudkého stojáku je to trochu lámání, ale zatím dobré. Uvidíme, toto žádá mnohem více kilometrů.

Trenažér – s odkazem na výzvu v podobě závodu jsem jej hned oprášil. A zjistil, že můj starý si nerozumí s pevnou osou. Nabízím k prodeji za pár korun a vy se v příštím vydání Vela můžete těšit na téma věnované jak aktuálním, vcelku překvapivým možnostem domácích trenažérů a jejich výběru, tak i novým příležitostem, jak si dovádění na statickém kole učinit zábavným až návykovým.

Oblečení – jak se vlastně na tuhle terénně-silniční jízdu obléknout, když je v ní trochu té anarchie? Už nyní jsem vzal na milost tretry s karbonovou podrážkou. Jsou dostatečně tuhé pro jízdu na silnici, ale schopné se mnou popojít či popoběhnout. Na biku „chodím“ o mnoho víc, tady je nechci ani vidět, je to nepohodlné. I na test výbavy se tedy můžete těšit.

Rudolf Hronza

Foto: David Stella

 

TESTER

Rudolf Hronza

šéfredaktor Vela

PROČ ZVOLENÝ TYP KOLA

Mé začátky s kolem, to je cyklokros. Takové záležitosti se vám trvale vryjí pod kůži. Nezbavíte se jich, nevymaníte se z rodových okovů. Baví mne tahat se s fullem na kopec, protože vím, že přijde sjezd, to ano. Ale to není ten lehký let terénem produkovaný vlastníma nohama kombinovaný s ještě lehčím úprkem po silnici. Gravel bike není nic nového, jen nově pojmenovaný a lehce upravený dávno existující typ kola. Pro mne to ale je motivace k opětovnému rozšíření vlastní cyklistické zábavy. A možná i krátkodobý únik od všeho toho kopání, skákání, zdvihů a složitosti zpátky k takové té obyčejné šlapavé cyklistice. I tak to vnímám. Stejně tak chci zkusit, zda gravel nahradí v mém stádečku hardtail a silničku. A pak je tu Gravel Blinduro a další podobné závody. Rád je zkusím.

 

TECHNICKÁ STRÁNKA

Model Diverge vyráží do roku 2018 vylepšený. Zcela zásadní inovací je progresivní „odpružení řídítek“ nazvané Future Shock. Vidlice je pevná, při rázu se mění pozice řídítek v rozsahu 20 mm. S novým kolem jsou dodávány tři typy pružin různé tvrdosti pro doladění systému. Pro pohodlí zadní partie pracuje ve spodní polovině zploštěná sedlová trubka, podsazené sedlové vzpěry i zahnutá karbonová sedlovka o průměru 27,2 mm.

Neméně důležitý je zásah do geometrie. Zde zaznamenáte odklon od cyklokrosového vzoru, který přinesl Open Road, jakousi trailovou silniční geometrii. Měla by přinést stabilitu (oproti předchůdci o 0,5 cm snížený střed), dravost i hravost (zkrácená zadní stavba a rozvor). Vylepšena byla průchodnost plášťů, rám si nyní poradí až se šíří 42 mm (a to i zabahněnou), dolů šla hmotnost. Namontovat můžete až tři košíky na láhev, nad středem nechybí plastový box SWAT pro duši, montpáky a další potřebnosti, počítá se s případnou instalací přesmykače i vnitřním vedením jeho ovládání.

 

PRVNÍ TEST

Předstartovní příprava je nedílnou součástí testu. V tomto případě ukázala, že plastový box SWAT mi dlouho průvodce dělat nebude. Je evidentně silničního střihu, protože při snaze vmotat dovnitř širší duši jsem narazil – vejde se s velkými obtížemi. Spíš násilně. Nebudu riskovat. Navíc box pojme jen základní multiklíč a já bych vzhledem k terénnímu dovádění měl raději plnohodnotný, tedy s nýtovačem na řetěz. Myslím, že brzy zvítězí klasická podsedlová brašna.

Hodnotit po zmíněných individuálních úpravách posed není objektivní, nicméně čekejte průměrnou délku a porozumění jak s tempovou jízdou při větším nasazení, tak potřebou snadné ovladatelnosti. Zvýšená řídítka s plochou horní částí se skvěle drží, potěší i mělký oblouk. A také tvar pák. Výrazný přední výstupek kvituji, na rozbitém povrchu mám více jistoty, že mi kámen nevyrazí páky z ruky.

Chuť Diverge vyrazit za pedálem je v terénu odzbrojující. Nečekám, že v tomto směru najdu s přibývajícími kilometry slabinu. Rám je excelentně tuhý vpředu i vzadu, výplety se také nepodvolují. Ale vyjedete na silnici a okouzlení je pryč. Zpomalí vás pláště, ono 38 mm není málo a hmotnost 500 g také ne. Vzorek přitom v terénu válí – nízký střed odvaluje po šotolině jedna báseň, podobně jako boky taky perfektně drží, a to nejen na prachu, ale i na vlhkých kamenech.

Při úderech od povrchu je jasně patrné, jak hodně toho odfiltrují pláště. Jenže při bližším soustředění odhalíte i nemalé průhyby sedlovky, i ona se činí. A hlavně je tu Future Shock. Čekal jsem spíše negativní překvapení, opak je pravdou. Pohyby řídítek nahoru a dolů mne zatím nijak neprudí, a to ani při jízdě vestoje po silnici – ono tělo je dostatečně těžké, aby si s odskokem pružiny snadno poradilo. Když ale přehlédnu kámen nebo nestihnu zareagovat, velebím systém. Ruce jsou jak v bavlnce, přitom se při propružení nijak nemění geometrie.

Po prvním zhruba dvouhodinovém dovádění jsem zatím nenašel důvod pro kritiku ani u jednopřevodníkového systému, ale jestli někde, tak právě tady se ještě uvidí „vývoj vztahu“. Jisté je, že Sram řadí syrově a přesně, což mi ke kolu pasuje, a že brzdy mne po zajetí nejspíš nikde nezradí. Ale toto raději zaklepat…

Tolik první postřehy. Jsou stručné, jako bylo zatím krátké mé soužití s Divergem. Komplexní a podrobný test přineseme zhruba za tři měsíce.

 

VÝZVA TESTU – GRAVEL BLINDURO

Už teď se na tenhle závod těším. Pojede se v mé domovině, v České Kanadě, bude mít jiný formát než start-cíl. Současně chci zkusit i nějaký další podnik, ideálně i v zahraničí a s delší historií pro srovnání. Dlouhé roky jsem nezávodil; jednak už jsem si odzávodil své, jednak mi je bližší únik do přírody osamoceně nebo s pár blízkými než úprk ambiciózní masy ze startu do cíle. A teď se nemůžu dočkat. Cítím, že atmosféra gravel závodů bude více uvolněná, a taky trochu pionýrská. A proto doufám, že Gravel Blinduro, kam jsem se přihlásil mezi prvními, nezůstane jedinou akcí.

Znamená to, že je potřeba začít „trénovat“. Více jezdit nikoliv pro výsledek, ale pro kolapsy a svalovým třasem nerušený zážitek. Velo trenér Ondřej Vojtěchovský mi na stvoření aspoň nějakého tréninkového plánu pro tyto účely v první reakci vtipně odpověděl, že mých 20 hodin měsíčně (plus nějaké to plavání, stolní tenis a procházka) má rozumný a soudný člověk raději protančit, prospat, prosouložit a prosedět u vína. Což o to, to udělám, ale byť jeho nadsázku mám moc rád, prostě začnu i tak. Aspoň trochu. Nějak. Snad… Gravel Blinduro je za osm měsíců.

 

SPECIFIKACE

Specialized Diverge Expert

rám karbon Specialized FACT 9r, pevná osa 12×142 mm, odpružení hlavové partie Future Shock (zdvih 20 mm)

vidlice karbon Specialized FACT 9r, pevná osa 12×100 mm

řazení/přehazovačka Sram Force 1 (1×11)

kliky Sram Force 1 (převodník X-Sync, 42 zubů)

kazeta Sram XG-1150 (10–42 zubů)

brzdy Sram Force, hydraulické kotoučové (kotouče 160 mm)

zapletená kola Roval SLX 24 (20/24 drátů – P/Z, náboje DT Swiss 350)

pláště Specialized Trigger Pro, 38 mm

sedlovka Specialized S-Works FACT Carbon, offset 20 mm, průměr 27,2 mm

sedlo Specialized Phenom Comp (vyměněno za Romin Evo 155 mm)

řídítka Specialized Expert Hover, 420 mm

představec Specialized Alu, 100 mm, 7°

hmotnost 8,88 kg (vel. 560 mm, bez pedálů)

hmotnost kol 1585/2100 g (P/Z, včetně plášťů, duší, kotoučů a kazety)

hmotnost plášťů/duší 500/160 g (1 ks)

cena 105 999 Kč

 

GEOMETRIE (vel. 560 mm)

horní trubka 561 mm

hlavová trubka 178 mm

sedlová trubka 500 mm

zadní stavba 421 mm

rozvor 1011 mm

hlavový úhel 72,5°

sedlový úhel 73,5°

dosah 379 mm

stack 613 mm

výška středu 265 mm