V řadě našich článků jste se mohli setkat se zajímavými radami a tipy profesionálního mechanika Dana Boubína, a to i na téma provozu kola ve zhoršených podmínkách. Mechanika, který bez ohledu na to, že se pohybuje v cyklistickém byznysu, jde vlastní cestou. Třeba dosud sedlá 26“ hardtail. Byla by škoda nepoložit mu několik otázek osobnějšího kalibru. Jaké komponenty by třeba volil on a proč?
Pohybuješ se v oboru, máš dlouholeté zkušenosti, jsi, přesněji musíš být informovaný o všem novém. Zajímají mě třeba tvé volby kol, komponentů a podobně.
„Snad to k něčemu bude, moje volba totiž je často úplně jiná než všech ostatních. Vychází to trošku ze zkušeností a trošku z toho, co od kola chci a jaký jsem. Já prostě hltám kilometry, jsem spíš maratonský typ než řekněme freeridový. Rád si užiju sjezd, i rychlý, ale bez šlapání a vyšlapání by to nešlo.“
Ale i tak, vím, že pořád jezdíš na starém 26“ hardtailu a ne a ne ho vyměnit. Proč?
„A mám na něm staré véčkové brzdy. Já to takhle obecně mám se vším, dokud něco slouží a není evidentní důvod to měnit, tak neměním. Opravuju. Mám rád staré věci, vyhovuje mi to tak. Jsem na takové věci pak zvyklý. Ale mám i silničku a taky fulla, střídám kola i pro zkušenosti, ale pevné prostě jede líp, víc cítím terén, užívám si to. A geometrie mi tady sedí, i když je pravda, že mám pocit, že část tratí už na tom nejsem schopný projet – jsou stavěny jinak, jsou náročnější. Navíc taky stárnu a moudřím, nepustím se do všeho jako dřív.“
Takže ani nové, lepší geometrie tě nepřesvědčí. Je něco, co ano?
„Až na to svoje kolo nebudu mít co namontovat, když něco odejde. To je bohužel realita. Ne, moderní kola jsou opravdu výkonnější, lehčí, rychlejší, ovladatelnější… Ale mám to své rád. Navíc nemám potřebu závodit a jsem ještě mladej kluk, hýčkat se budu ve stáří.“
Vnímáš i nějaké další změny jako důležité?
„Určitě příchod teleskopických sedlovek. Tu teda taky nemám…Myslím, že už se jí brání jen gramaři a lidé, kteří s ní měli dlouhodobější problémy a vzdali to. Jenže ono to tak je se vším novým – na začátku ty sedlovky měly mouchy, teď už je to mnohem dál, vychytané. Bylo to tak s kotoučovkami, s karbonem i hliníkem, se vším. Výrobci se taky učí. Bohužel se s tím taky objevuje vliv šetření.“
Jak to myslíš?
„Při výrobě velkých sérií rozhoduje každá, i úplně drobná částka. Takže třeba to, co dřív bylo na závit, je nyní lepené, v lepším případě jištěné ‚ségrovkou‘. Ono vyříznout závit něco stojí. Ale to poznáme my v dílně, uživatel až tak ne. Navíc se zlepšila životnost, takže už nemusí tak často do servisu.“
Platí to i o odpružení?
„Samozřejmě se i tady pořád vymýšlejí inovace, ale mám pocit, že poslední dobou se i zde stejně tak projevuje spíš šetření než zlepšení. Ale ruku v ruce s tím aspoň přichází i zlevnění. Já bych všechno nejraději měl v plné kvalitě a na hodně dlouho, dnes však není neobvyklé, že tlumič ‚vyletí‘ za dva roky. Totéž vidlice. Zase jsou ale mnohem výkonnější. Je to něco za něco.“
Že by to bylo jako v elektronice, která je více dělaná na spotřebu? Vydrží nové generace komponentů záměrně méně než předchozí?
„Nechtěl bych říct, že materiálově je to nyní horší, to asi úplně ne, ale zlevnění výroby znamená třeba to, že některé věci jsou nerozebíratelné, zalisované. Tady může být problém. Třeba zjednodušené středové složení. Ale je otázka, co je výhoda – je zase tužší, byť vydrží méně. V některých vidlicích jsou lisované patrony, někde jištěné závlačkou, takže rozebíratelné, jen to zajištění někdy nevydrží… Já tu ale vidím rozbité věci, i tak to musíš brát. Když jezdí sto kamarádů na stejné vidlici, jednomu se pokazí. Toho já tu vidím. Ne těch 99 zbývajících, spokojených. Pravda ale taky je, že z řádů tisíců uživatelů jsou jich desítky až stovky – a to nebývalo.“
Chápu to správně i tak, že to spěje spíš k výměnám než opravám poškozených součástek?
„Firmy moc nemyslí na servis, to je fakt, protože koneckonců v cizině je servis dražší, takže se spíš jde cestou výměny než opravy. Třeba oprava ořechu zadního náboje se už většinou nevyplácí ani u nás. Lidi jako já, kteří tuhle hru nechceme hrát, dál opravují – ale mohou narazit na to, že se nedodávají náhradní díly. Z různých důvodů. Někdy ti třeba řekne výrobce brzdy, že jde o bezpečnostní prvek, takže se do toho nemáme hrabat, ale vyměnit to celé, celý třmen. Přitom by to snadno šlo, jenže když ti nedodají díly…“
Ale cena takové opravy by se často asi stejně přiblížila novému kusu, takže to zákazník zváží.
„To ano, ale problém je, že se pak někde pořád kupí hromada odpadu. A touhle cestou se neskutečně zvětšuje. Naštěstí pořád nejsme ani na zlomku toho, co se děje třeba u aut. Není to dobré.“
Pořád se zvětšuje počet pastorků, tedy zužuje řetěz – vydrží nyní méně, nezvětšuje onu hromadu rychleji?
„Tyhle obavy se nepotvrdily, je to zhruba stejné, stejně tak kazety. Řetěz je ale o něco dražší. A musel se zúžit, čímž bylo nutné zkrátit chod řazení – teď stačí lehce ohnout patku a už je problém s funkcí, systém logicky žádá přesnost. Dříve ale určitě odcházejí přehazovačky, které pokrývají velký rozsah. Dříve se udělá vůle a zmizí ona potřebná přesnost.“
Zase zmizely přesmykače, tedy se něco zjednodušilo.
„Samozřejmě, ale současně se prostě převodový rozsah zmenšil, některé převody chybí. Nebo se nezmenšil, ale rozestupy mezi jednotlivými převodovými stupni jsou větší. Ne každému to vyhovuje, jenže na spoustu rámů už přesmykač nenamontuješ, nepočítá se s ním. Většinou jsou to cyklisté mého typu, ti, co chtějí víc šlapat, maratonský druh.“
Ještě se vrátím k závitům; firmy s pompou hlásí návrat k závitovému středovému složení. Je to opravdu taková výhra?
„Pro mě jako strojaře ano. Jinak záleží na přístupu. U lepených misek si každý myslí, že se o ně nemusí starat, ale je tu důležitá kontrola – spoj se může uvolnit a postupně zničit rám. Pomohlo by i to, kdyby se plochy dělaly širší. Každé žádá své, ale že bych řekl, že něco je vyloženě špatné, to ne, jen každé potřebuje jiný přístup k servisu a údržbě.“
A co vnitřní vedení bovdenů?
„Je to elegantní, často jsou použité bovdeny v jednom kuse, což je také přínos, ale někdy je to peklo pro servis. Záleží na výrobci, jak rám připraví. Někteří ho nepřipraví vůbec, takže pak je jakákoliv výměna očistec – a největší tehdy, když někomu praskne lanko a on ho z rámu vytáhne. Musím pak jít od nuly. Někteří výrobci mají naopak vše perfektně udělané, to pak je záležitost chvilky.“
Ještě něčím ti zákazník podobně zavaří? Nebo sám sobě?
„Třeba když u bezdušového ráfku praskne drát a on ho vyšroubuje. Pak zapadne nipl do ráfku a musí se vše rozebrat. A hrabat se v tmelu…“
Bezdušové systémy jinak v tvých očích?
„Je to velký přínos. Jen bych doplnil, že dost lidí si neuvědomuje, že tmel je potřeba dolívat. I když systém stále těsní, může být tmel vyschlý a tím pádem nepomůže při defektu, nesplní preventivní funkci.“
Pojďme k tvým osobním volbám, kdybys náhodou někdy něco na svých kolech měnil. Značka vidlice?
„RockShox. Používám je odjakživa. Jsou v některých systémech jednodušší, bohatě mi to stačí a fungují stejně jako ostatní. Ale co se týká životnosti, nechtěl bych říct lepší nebo horší, to nejde – jako vždy a u všeho jde o údržbu. Někdo říká, že u RockShoxu je použito moc plastů. Je, ale většinou rozumně. Klidně bych ale vozil i foxku nebo DT Swiss, to třeba u SR Suntour mi chybí povrchové úpravy, což mi vadí hlavně opět jako strojaři.“
Sram vs. Shimano?
„Silničku mám na Shimanu, horská kola na střídačku. Jinak zase neřeknu lepší/horší. Něco mám raději od jednoho, něco od druhého výrobce.“
Kov, nebo karbon?
„Mám kovové kolo, ale vůbec bych se nebál kvalitního karbonu. A rozhodně ne karbonových ráfků. Když jsou kvalitní, jsou mnohem lepší než hliníkové – i odolností proti rozbití. Samozřejmě se dají rozštípat o kámen, když člověk píchne a nešťastně trefí ostrou hranu. Ale mám tu jednoho řekněme silového zákazníka, kterému měním kazety vždy s ojetými spodními třemi pastorky. Dřív jsem mu pořád centroval kola. Teď s karbonovými ráfky je pokoj. Skvěle drží. Ale taky jsem tu měl zákazníka, co si přinesl bezejmenné karbonové ráfky z Číny. Zapletl jsem je, vycentroval a držely. Jenže pak jsem nasadil pláště, nafoukal a výplet se tlakem kompletně povolil, vypadal jako před centrováním. Ráfky byly hodně měkké, nepoužitelné.“
Ještě nějaká zkušenost s touhle produkcí?
„Upadlé krky pevných karbonových vidlic, těch už mi tu prošlo hodně. Raději nechci znát důvod, proč mi ještě nepřišel zákazník s prasklými řídítky, snad ne proto, že už nemohl chodit… Tedy vlastně i přišel, i s tímto se setkávám. Lidi chtějí ušetřit, ale místo toho vyhodí peníze, a ještě nebezpečných způsobem. Je to velký risk se zdravím.“
Text a foto: Rudolf Hronza
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT