Tento výraz se na následujících řádcích objeví sedmkrát, víckrát než kterýkoliv jiný. Rovnováha. Patrik Hužva, který z olomoucké ředitelny e-commerce kolosu T.S.BOHEMIA vládne dvoumiliardovému byznysu, právě balanc hledá. V práci i ve sportu. Když zrovna neřeší obraty v segmentu elektroniky nebo aktuálně lehce skomírajících bicyklů, musí sám sednout na kolo. V mládí, kdy sbíral triatlonové medaile, si totiž natolik posílil srdce, že ho dnes nečinnost vlastně ničí.
Je to vlastně vtipný paradox, že značka, co v názvu nese slovo Bohemia, sídlí na Moravě. Třicet let ale Hanáci úspěšně budují svoje renomé a dnes si proto můžou říkat třetí největší internetový prodejce nejen elektroniky v Česku. Ale bojovat tvrdě za postup po pódiových stupních, jako to dřív dělal v reprezentaci? Být jedničkou? „To nechceme za každou cenu,“ ujistí pan ředitel, či chcete-li moderně CEO. „Čím je firma větší, tím širší má základnu a lepší pozici na trhu. Může vyjednávat lepší ceny, delší splatnosti. Určitě ale nejsme hráči jako Alza nebo Datart, kteří jsou daleko před námi. Oni mají obrat na desítkách miliard. My si ale za každou cenu nechceme kupovat nějaký trh, obchod se taky musí dělat s raciem.“
Pane řediteli, firmu jsem vnímal jako specialistu na elektroniku, ale pohled na sortiment ukazuje daleko širší záběr. Včetně kol.
„Úplně na začátku byla výroba počítačů, protože T.S. vlastně znamená technický servis. To vznikla značka Barbone, nejdéle fungující značka v České republice v oboru výroby počítačů, a vyráběli jsme počítače do škol a institucí na míru. Pak jsme přešli na on-line, který nejvíc šlape na jaře, pak léto bývá slabší a vrací se to zase až s obdobím ‚back-to-school‘. Tehdy proto vznikla myšlenka rozšířit působnost o sport a zahradu, které jedou nejvíc právě v létě, kdy elekronika trochu spí.“
Vysvětlete prosím tu výrobu počítačů. Copak v Česku se něco vyrábí?
„Spíš než o výrobu jde o kompletaci. Není to o tom, že bychom tu vyráběli skříně, základní desky, grafické karty a další, my to všechno kompletujeme. Součástky nakupujeme od různých dodavatelů a naše know-how je v tom, že je umíme správně sestavit.
Nabízíme počítače pro kanceláře, pro grafiky, kteří dělají s grafickými programy, domácí multimediální počítače. Ty kancelářské jdou dnes už ale do pozadí, protože každý spíš preferuje notebook, ale naproti tomu jsou herní, vodou chlazené a vysoce výkonné počítače. Takže my nakupujeme a skládáme tak, aby takový počítač měl přidanou hodnotu v podobě výkonu i ceny. Umíme počítače od pěti po sto padesát tisíc. Nabízíme konfigurátor, kde si zákazník navolí základovou desku, zdroje nebo grafiku, my sestavíme, otestujeme, nahrajeme software a prodáme pod naší značkou a s naší nadstandardní zárukou. Našim produktům věříme, proto na počítače Barbone poskytujeme nadstandardní záruční dobu tři roky. Ke každé sestavě dále navíc získáte tři roky záruky na servisní práce. Bezplatná je také diagnostika v případě technických problémů.“
Trošku sice uhýbáme z cyklistiky, ale přece – jak je prosím vás počítač chlazen vodou?
„Klasický počítač chladíte ventilátorem, ten saje vzduch a má určitý výkon. Pokud toto ale nestačí a ventilátor chladit nezvládá, pak se instaluje čerpadlo, ve kterém proudí voda. V herních počítačích je grafika tak zatěžovaná až přetěžovaná, že se to musí chladit jinak. Vodou. Nejedná se však o klasickou vodu, ale o speciální tekutinu podobnou nemrznoucí kapalině.“
Kolik jí tam je?
„Půllitr? Vlastně ani nevím. Ty nejdražší počítače stojí 150 000 a prodávají se velmi dobře. Trend je takový, že student, manažer nebo i zaměstnanec chce notebook, proto se desktopů vyrábí méně a všechny končí u specialistů, což jsou hráči nebo grafici. A ti požadují výkon, který jim notebooky nenabízejí.“
Když debatujeme váš sortiment, co dnes valí nejvíc?
„Elektronika pořád představuje 75 procent celkového obratu.“
My jsme ale cyklisté, tak se pojďme bavit o kolech. Jak se jim u vás daří?
„Upřímně všichni jsme mírně přeskladnění a velo byznys není v evoluci, spíš v revoluci, v přerodu do jiné formy. My máme výhodu, že jsme loni začali budovat dealerskou síť a máme dnes nějakých třicet prodejců kol. Do té doby byl všechno čistě on-line prodej. Loni jsme rostli a letos to vypadá taky na mírný růst. Co ale mám informace z trhu, tak už druhým rokem cyklistika padá o 30 procent. Trh není v dobré formě, to si musíme říct na rovinu. Já tomu říkám zákon rovnováhy. Covid dostal trh mimo rovnováhu, protože tehdy byla po kolech obří poptávka. Lidi z tělocvičen, bazénů a hřišť sedli na kola, protože to byl jeden z mála sportů, co se dal dělat. Byla taková poptávka, že se nedávaly slevy, chybělo zboží a každý kupoval cokoliv. Teď jsme spadli do druhého extrému, kol je spousta a poptávka spadla. Kol je nadbytek a nadšenců, co to své mění po dvou třech letech, je méně. Letošní rok a ještě část příštího nebude cyklistika v super formě.“
To je dobrá zpráva pro koncového zákazníka, ne? Kola jsou a budou levnější.
„Kdo to sleduje, vidí, že sezona začala cenami minus 20 až 40 procent. Pravda, není lepší doba na nákup kola. Ale zase jde o tu rovnováhu. Jestliže jedna velká značka dala 50procetní slevu a byla 20 procent pod nákupem, aby získala rychlé peníze, bude to mít sekundární efekt. Pokud byli dřív prodejci zvyklí mít marži 30 procent, tak dnes spadnou na deset a zákazník se může smát. Pro něj je to teď výhodné, ale obrovské množství prodejniček může zaniknout a člověk už se nebude tak usmívat, když bude chtít kolo servisovat. Jen v Olomouci je dnes snad 20 prodejců kol a myslím, že budeme rádi, když jich tady zůstane deset. I když je teď zákazník spokojený, za rok třeba zjistí, že nemůže najít opravnu. Přesně to kopíruje situaci z elektroniky před patnácti lety. Marže dnes na kolech není a tím pádem půjdou výrazně dolů i služby.“
To je hezká přihrávka. Proč si mám koupit kolo od e-obchodníka? Jak s ním budu řešit servis?
„Můžu mluvit jen za nás a my máme několik možností. Máme smlouvu s Kolofixem v rámci celé republiky. Druhá je, že každý má svého opraváře a my první garanční prohlídku profinancujeme tam. Pokud se stane něco s rámem, u těch od MMR, které dovážíme, je doživotní záruka. Pak se rám pošle k nám, a pokud závada není způsobena mechanicky, pádem, výrobce pošle nový a zákazníkovi ho vyměníme. Když to shrnu, tak nemáme problémy se servisem a zákazníci jsou spokojeni. Je to dané také seriózním přístupem výrobce ve Španělsku.“
Takže není důvod mít strach koupit si kolo z e-shopu.
„Jsou jistě obchody, které vás odkážou na výrobce a nebudou chtít nic řešit. Protože tady ale existuje i nějaká legislativa, tak my se k tomu stavíme čelem. Většinou ale nemáme reklamace, že by u Shimana praskla přehazovačka nebo se zlomil pedál. Devětadevadesát procent problémů je po pádech, nebo že větev uvízne v kole a porouchá ho. Takže standardní servis.“
Jak je cyklistika obchodnicky složitý obor?
„Složitý, ale hezký. Naše dealerská síť je sice velká, ale tím všeobecným nadbytkem kol jsou prodeje slabší. Obchodníci říkají, že se jim kola líbí, ceny jsou hezké, ale že musejí nejdříve prodat, co mají, v čem mají své peníze. Relativně se nám, co se týče obratu, daří, ale trh je teď v těžké krizi. Podobně jako běžky, což byl další sport, který se dal za covidu dělat. Od té doby po rok 2023 běžky spadly o 70 procent. Cyklistika padá druhým rokem výrazně. Jednoduchá matematika říká, že za dva roky budeme na půlce a když marže jsou na půlce, ale náklady na krámek, nájmy, energie zdražují a ani na mzdách neušetříte, to je hořký koktejl. Pokud firma nevydělává, tak nemůže své přežití dlouhodobě dotovat. Ačkoliv spousta jich to tak dělá, protože dva covidové roky byly pro cyklistický byznys ekonomicky silné, takže provoz drží z polštáře, co si vytvořili.“
Proč patří kola do nabídky specialistů na počítače? Připomeňme, že dovozcem MMR jste od roku 2018.
„My jsme už dřív byli dovozci značky Kross. Myšlenka byla taková, že Češi na kolech jezdí rádi, že i nás to baví. A druhá, že to vykryje ty slabší měsíce našeho byznysu, aby sezonnost nebyla tak silná. Jenomže Kross, když jsme se dostali na 5000 prodaných kol, si tu založil vlastní pobočku a ze dne na den nám vypověděl smlouvu. Což bylo velmi… nehezké. Když budujete značku, investujete do toho peníze, energii a pak vás mrzí, že po letech značka přijde, řekne, že není ‚spokojená‘ a dohodu vypoví. Dobře, najdeme si jinou značku, řekli jsme si. Ale takovou, co bude velmi daleko od Česka, aby se situace neopakovala. Uvažovali jsme o anglických značkách, kterých je celkem dost, a o Španělsku. Oslovili jsme je všechny a vyhrálo španělské MMR, které je s námi velmi spokojené. Zastupujeme pro ně Česko a Slovensko a jednáme o Maďarsku. Ale zase jsme začínali od nuly.“
Proč Španělsko? Krom toho geografického důvodu, co jste už zmiňoval.
„Francie, Itálie, Španělsko, to jsou kolébky cyklistiky, tam je konkurenční boj tvrdý. A cyklistika sport číslo 2 po fotbale. Studovali jsme historii značky, továrnu, zaujala nás samotná značka, která znamená Machines Made for Racing. Založena byla závodníky, je to menší výroba, ne velikán typu Giant, Specialized, Trek a podobné. Svoji práci dělají srdcem a já jsem maximálně spokojený, když pak od prodejců slyším, jak vypadá třeba jen krabice, ve které je kolo zabaleno, jak je uvnitř seřízené a že je za velmi zajímavé ceny. Je to značka kvalitativně na úrovni velkých hráčů, ale za dostupnou cenu. Chceme prodávat kvalitní kola původem ze země, kde cyklistika je pod drobnohledem, kde si člověk nemůže dovolit nevyrábět kvalitně.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jak složité je na domácím trhu prosadit novou značku?
„No makáme na tom. MMR samozřejmě nikdo nezná a musíme odborně řečeno brand awareness budovat, což je těžké, ale ne nemožné. Děláme byznys 30 let a víme, jak se takové věci dělají. Když jsme poprvé byli na veletrhu For Bikes, ptali se nás, co je to za značku. Že přece existuje MTF, tak jestli jsme taky z toho Mountfieldu. Museli jsme a musíme vysvětlovat. Ale značka se dostává do popředí, protože jejich kola používá profesionální silniční tým Caja Rural, kde jezdí tři Češi. Budujeme povědomí a v cyklistické komunitě už značka začíná být známá. Nejhorší je, když se s něčím začíná, nikdo to nezná, vy se s tím trápíte a co vyděláte, ihned investujete dál, abyste povědomí zvýšili. A po pěti letech, když si projdete bahnem, vám značka řekne, že jste prodali 5000 kusů a že si byznys bude dělat sama. Takové je riziko podnikání, života. Proto jsme nově hledali partnera, s nímž máme smlouvu o exkluzivitě, protože podobné zklamání už nechceme absolvovat.“
Pomáhá to, že ti tři Češi na MMR závodí?
„Stoprocentně. Super je, že Tomáš Bárta je Olomoučák. Náš majitel je vášnivý sběratel veteránů a vlastní Veteran Arenu, co je raritou v České republice. Má tam opravdu zajímavá auta, motorky umístěné v krásném, reprezentativním prostoru. Tam jsme na podzim naskládali kola mezi ty veterány, pozvali jsme všechny dealery a pozvali jsme i Tomáše, který je se značkou velmi spokojený a pomáhá nám její PR budovat. Když se zeptáte klasického koncáka na ulici, tak ještě nebude vědět, ale někdo, kdo na kole trošku jezdí a cyklistiku vnímá, ten už ví. Nechceme konkurovat low-costu, nemůžeme konkurovat těm největším prémiovým značkám, ale chceme nabízet top kvalitu karbonu a komponentů. MMR nemá v podstatě žádný private label, všechno je od FSA nebo Ritchey, takže žádný kompromis v kvalitě, jak to někdy bývá. Nasadím na kolo sadu, ale zbytek ošidím, abych se dostal na rozumnou cenu. Touto cestou MMR nejde, všechno jsou značkové komponenty, ale pořád za velmi konkurenceschopnou cenu.“
Váš web uvádí jako nejprodávanější model gravel.
„Dneska se nejvíc prodávají drahé silničky, úroveň Ultegra a výš. Pak se velmi dobře prodávají gravely, což je trend. Všechno samozřejmě v elektrice. A taky drahé fully. Elektrokola trošku pokulhávají na to, jaký tu byl s nimi boom. Možná proto, že nemáme e-kola za 25 000 nebo 30 000, ale začínáme na 60 000. A co ještě pokulhává, jsou levná horská kola; taková ta masa, která si kola nakoupila v covidu a má je třeba na deset, dvacet let. Kolo není notebook, který za tři čtyři roky morálně, softwarově zestárne. Kolo jezdí dlouho. A takových kol je v Česku strašné množství, protože po nich byla obří poptávka. Tento segment, než se dostane do rovnováhy, kterou já rád zmiňuji, teď trpí. Můj oblíbený autor Albert Einstein říkal, že jakákoliv nerovnováha je vždy velmi nebezpečná. A toto je ten příklad. Zákazník si mne ruce, jak levně nakoupí kolo, ale bohužel to bude mít stinnou stránku ve službách. My a ti největší to určitě zvládneme a zákazník nic nepozná.“
Co přesně znamená drahá silnička?
„Model Adrenaline SL 00 kompletně na Dura-Ace nabízíme ve slevě za 179 000.“
Takové osazení třeba u Specializedu bude za 300 000.
„Přesně tak. Specialized je ikona a market leader, to si nebudeme nic nalhávat, inovátorská firma. Ale z našich prodejců, což jsou i bývalí prodejci spešlu, jsem měl strach, že budou ohrnovat nos. Všichni do jednoho v Česku i na Slovensku ale MMR chválí. Je radost cyklistiku dělat, i když je trh ekonomicky tam, kde je. Mrzí nás to, protože tu značku tady chceme výrazně posílit. Budeme se chvíli trápit, ale trh se vyčistí. Protože po žranici vždycky přichází půst. Historie ale říká, že světlo vždycky vyžene tmu, a trh se začne zvedat. Jediná proměnná je čas, kdy to přijde. Letos cyklistická sezona nebude bůhvíjak suprová.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Ještě k tomu gravelu Attack 00. To už je teď všeobecně přijímaná cena za kolo, okolo sto tisíc?
„Ne, to ne. Máme kola od 15 000 nahoru. Kdo se díval v únoru na cyklokrosové mistrovství světa v Táboře, komplet španělská reprezentace jela na kolech MMR. My je máme za 81 990 korun. A k tomu, protože prodáváme i značku Apple, která má zájem dostat se mezi cyklisty, u nichž dominuje Garmin, dáváme ke kolu za 80 000 hodinky Apple v hodnotě 11 000. Takže ten gravel, co je v karbonu, na sadě GRX a DT Swiss kolech, má vlastně cenu 70 000. A to je velmi konkurenceschopná cenovka.“
Ještě jeden dotaz na cenu – full Kaizen v elektrice za 295 000 Kč si asi moc lidí u nás nekoupí.
„Tohle nové kolo následuje trendy, to znamená nižší kapacita baterky, ale zachovaná nízká váha. U toho Kaizenu jsme na nějakých 17 kilech, s novým motorem Bosch a osazením Sram XX. Je to novinka, a proto u něj ani nemáme nastavenou žádnou slevovou politiku. Dovezli jsme tři a už jsou všechna pryč. Jsou lidi, co se na kole buď váhově, nebo kvůli věku trápili, tak si koupili elektrokolo. Což za mě je jeden z nejlepších vynálezů za posledních deset let. Potkávám seniory, co šplhají na Praděd a jsou happy a dělají něco pro zdraví. Jenže mají 24kilová kola a s tím jet ve sjezdu na kořenech není žádná výhra. Toto je ten další level. Není to těžký kolos, který dynamiku jízdy postrádá. Je to novinka, špička, a když se podíváte na konkurenční značky, není ta cena mimo mísu.“
Vy byste ale 300 000 za kolo dal?
„Já nemám zrovna nejlevnější kola, ale 300 000… Už je to jako auto. Ceny se dostaly až sem a je otázka, jestli má kolo opravdu tu přidanou hodnotu. Když se podíváme na profesionální stroje, pohybujeme se i od půl milionu nahoru, dnes si můžete koupit zapletená kola za 100 000. Ale to je tak v každém průmyslu. Dostanete auto za 300 000, ale taky za třicet milionů. A proč by i ve velo byznysu nemohlo existovat kolo za 12 000 a za 300 000? Svět byl ekonomicky po velmi dlouhou dobu ve výborné rovnováze, ať to byly logistické toky z Asie, ať to byla výroba, ať to byly prodejní kanály. Všem se relativně dařilo a vznikla poptávka. Kdo kola má rád, chtěl cenový extrém, prostě topgun. Skončilo to covidem, který způsobil nerovnováhu, a blahobyt, ve kterém jsme tady 20 let žili, skončil. Covid, energetická krize, válka. Ale lidi pořád peníze mají, protože ta drahá kola byla hned pryč. Nebereme jich ale deset na sklad, to si objednají fajnšmekři. Mají takovou motorku, takové auto, tak chtějí i kolo za 300 000. Já osobně bych si takové nekoupil, ale když je poptávka, tak by výrobci byli hloupí, kdyby něco takového nenabízeli. Jasně, můžete mít fulla za pět tisíc, ale sjedete s ním třikrát Rychlebské stezky a můžete ho vyhodit.“
Kolik kol doma máte a kolik z nich je MMR?
„Mám dvě – elektrokolo MMR X-Bolt a fulla MMR Kenta SL 00. Zvažuju silničku nebo gravela, protože dřív jsem dělal vrcholově triatlon a na silnici jsem najezdil desetitisíce kilometrů. Ale na to jsou potřeba hodiny, kdežto když já urvu půlhodinu, tak jsem rád, že vyčistím hlavu v lese. Manželka mi říká, že elektrokolo byl nejlepší dárek, co jsem jí kdy koupil. Jezdíme spolu a je to pecka. Já na ni nečekám, ona není otrávená, já když nemůžu, tak si pomůžu. Za mě – a to mi není 60 – je elektrokolo famózní vynález. Ten alfasamcovský pohled, že elektrokolo je pro důchodce, rozhodně nesdílím. Najednou najedu za rok dvakrát tolik, protože do práce to mám tam a zpět 55 kilometrů a posledních deset do kopce. Nechce se vám, když jste celý den ve frmolu v řízení firmy, přijet v osm úplně hotový ještě ze švihu. Takhle mám v nohách 55 kilometrů a bez elektrokola bych je neudělal vůbec. Jak rád říkám, je jedno, na jakém kole jedete, protože dáváte ‚na prdel‘ všem těm, co sedí doma na gauči.“
Takže nejste hejtr?
„Ne, já to naopak absolutně podporuju. Jezdím i s bandou kamarádů, kde jsem měl jako první elektrokolo, a všichni mi to dávají ‚řádně vyžrat‘. Ale já už jsem si svoje odzávodil, a že bych měl pocit, že jsem s ním horší cyklista, to ne.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jak jste závodil?
„Na základní škole v šesté třídě jsem začal dělat cyklistiku v Sigmě Olomouc, s Radimem Kořínkem, bratři Kaňkovští… Můj táta učil na vysoké škole na fakultě tělesné kultury a založil první oddíl triatlonu. Jako děcko tělocvikáře jsem dobře plaval a běhal, jako rodina jsme pořád sportovali, a já začal dělat triatlon. A celkem se mi dařilo. Jako starší žák jsem byl třetí na republice a tehdy se triatlon stal mým životem. Na sportovním gymnáziu jsem měl školu od devíti do dvou, takže ráno v půl sedmé jsme skákali do bazénu, tři čtyři kilometry plavání, pak škola a pak kolo nebo běh. Trénovali jsme dvoufázově a byl jsem třikrát mistr republiky, jednou dokonce ČSFR a třetí na Evropě jako junior. Protože v Olomouci má sídlo Olpran, což v té době byla špičková značka, a vytvořil profesionální tým, dostal jsem v uvozovkách profesionální smlouvu. Katka Neumannová tam byla za běžky, ale závodila i na horských kolech, Radim Kořínek za biky, Pepa Dressler za cyklotrial, Martin Kaňkovský za silnici a já za triatlon. Pak jsem se ale dostal na vysokou školu, odjel do zahraničí a při přestupu do mužů se to zlomilo. Nechtěl jsem už trénovat tři čtyři hodiny denně. Odešel jsem do Anglie a tam jsem vrcholovou činnost omezil. Ale jak říkal můj sportovní lékař: Patriku, když v tom pubertálním věku tělo roste a je zatěžované, tak samozřejmě srdce vyroste víc než normálnímu člověku. Pumpa na ty tréninky prostě reaguje. Ty budeš muset sportovat celý život, protože jinak budeš jako předimenzovaný kotel. A má pravdu! Když týden, čtrnáct dnů nic nedělám, cítím se nemastně, neslaně, proto sportuju pořád. Sport miluju, a proto jsem i šťastný v Bohemce, že děláme kola. Je to vlastně dream job. Prodávám něco, co mám rád a na čem sám jezdím.“
Připravil: Filip Grim
Foto: archiv Patrika Hužvy
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT