Jan Helán je ve zcela pozitivním smyslu slova obyčejný biker, který rád jezdí
v létě na kole a v zimě na lyžích. Minimálně jedna z jeho životních etap se ale
této obyčejnosti vymyká. To když si softwarový vývojář potřeboval odpočinout
od kanceláře, a tak se sbalil, odjel na delší čas do kanadského Whistleru, našel
si tu práci a sportoval tu. A taky tu absolvoval studijní programy pro lyžařské,
snowboardové a bikové průvodce.
Whistler láká především lyžaře a bikery, a podle fotek na Honzově Instagramu by člověk tipnul, že jeho sem táhlo obojí. Odjezd na zimu ale hovoří vcelku jasně. „K bikování ve Whistleru jsem se dostal víceméně náhodou,“ říká a dodává, že vlastně celé jeho kanadské dobrodružství byla dobrá shoda náhod, za něž je zpětně moc rád. „Hlavním impulzem byl začínající pocit vyhoření v práci a touha po nějaké větší změně, a zároveň to, že jsem se začal aktivně zajímat o skialpinizmus.“ Na popud kolegy z práce se jeden večer vydal na festival zimních sportů Snow film fest a při prý obvyklém čekání na opozdilou přítelkyni se dal do řeči s lidmi u stánku s nápisem Whistler Adventure School (WAS). „Lákal plakáty s lyžujícími a bikujícími lidmi. Sbalil jsem od každého po jednom plakátu a užil si festival.“
A brouk v hlavě byl na světě.
„Pořádně namotivován z festivalu jsem hned večer začal zkoumat, co že to ta WAS je zač, proč je Whistler takový pojem a co by moje hezčí polovička vůbec řekla na takový výlet. No a po ne až tak moc dlouhém rozhodovávání jsme si oba řekli, že by vlastně bylo docela fajn se tam podívat a že pokud ona dostane víza Working Holiday, tak pojedeme. K našemu překvapení ji někdy během letních prázdnin vylosovali, takže zbývalo už jen vybrat správný školní program a odjet. Věděli jsme, že léto už tam nestihneme, ale odkládat jsme to nechtěli, takže padla volba na zimní program Ski Guide.“
Pracuješ jako vývojář softwaru. Souvisí delší pobyt i s tím, že svou práci můžeš vykonávat prakticky odkudkoliv?
„I tohle byla jedna z variant, kterou jsem zvažoval. Nicméně brzy po příjezdu jsem pochopil, že to nepůjde. Už kvůli velkému časovému posunu, ale hlavně proto, že odpočinout si od PC byl jeden z důvodů odjezdu. A navíc jsem se chtěl trošku začlenit do místní komunity, a to by se mi z domu od počítače těžko podařilo.“
Znamená to, že sis tedy v Kanadě hledal nějakou práci?
„Ano, hned po příjezdu jsem začal hledat pracovní příležitosti. A brzy jsem pochopil, že Whistler není úplně typické kanadské městečko, ale spíše velké sportovní středisko s velkou škálou sportů, které se dají provozovat v jeho okolí. A v neposlední řadě také turistů, kteří do Whistleru přijíždí na víkendy nebo dovolenou. Moje volba tedy padla na sympatický obchod se sportovním zbožím, u kterého jsem doufal, že kromě výplaty a nových kamarádů získám i know-how v oblasti lyžařského vybavení. K práci přidám ještě jednu zajímavou zkušenost, a to hodně netradičně nastavenou pracovní dobu. Ve většině případů pracuješ buď ráno a odpoledne máš čas na ježdění, nebo začínáš až po obědě – a díky tomu máš celé dopoledne na ježdění. Anebo takzvaný split, kdy pracuješ ráno a poté až později odpoledne a mezitím máš, pro změnu, přestávku na ježdění. Pokud na to má člověk natrénováno, není problém jezdit každý den v týdnu.“
Je snadné sehnat tu práci vlastně na dobu určitou?
„Co se týče práce obecně, tak pokud umíš aspoň trošku mluvit anglicky, tak ano. Je tu velká fluktuace lidí a většina pracovních příležitostí je sezonní, takže zaměstnavatelé tak nějak počítají s tím, že většinu zaměstnanců už po půl roce, možná po roce nikdy neuvidí.“
Vím, že jsi zvolil programy Ski & Snowboard Guide Training a Bike Guide Training. To proto, že korespondují s tvými koníčky, že?
„Určitě. Původní plán byl projít si pouze programem Ski & SNB Guide, ale vzhledem k tomu, že v momentě, kdy jsme se měli vracet domů, se rozběhl Covid na plné obrátky a vlastně jsme ani nemohli přicestovat domů, tak bylo na čase se podívat na možnosti, jak ve Whistleru zůstat o něco déle. A v tento moment mě napadla myšlenka prodloužení studia o program Bike Guide. Tady musím moc poděkovat lidem z WAS, kteří mi vyšli vstříc, jak jen mohli, a téměř ihned jsem měl v poště dokumenty potřebné k prodloužení víz. Naše dobrodružství mohlo pokračovat.“
Pojďme se prosím zaměřit na bikový program. Co si pod pojmem Bike Guide Training mám představit, co by tě měl naučit, respektive co tě naučil?
„Když se nad tím zpětně zamýšlím, tak to byl opravdu komplexní program týkající se všeho, co patří k bikování. Byl rozdělen na několik částí. První byla absolvování mezinárodní instruktorské licence PMBI, další byla zaměřena na technické dovednosti pro opravu a seřízení kola, poté kurz pokračoval týdenním čistě praktickým workshopem, kdy jsme s jedním místním guidem jezdili po trailech a trénovali, jak máme organizovat a dohlížet na skupinu lidí. A hlavně jsme si to hodně užívali. Poslední výukovou částí byla další oficiální certifikace, tentokrát šlo o 80hodinový kurz Wilderness First Responder, tedy první pomoc v terénu. Především tento kurz předčil všechna moje očekávání a rozhodně bych po té zkušenosti jakýkoliv kurz první pomoci doporučil každému, kdo žije aktivním způsobem života.“
Proběhla i nějaká praxe?
„Doplňkovou částí programu byla povinná stáž, ve které jsme mohli nasbírat zkušenosti jako pomocní průvodci například ve Whistler bike parku nebo se společností Tyax, která pořádá Fly & Bike výlety v nádherné oblasti Chilcotin. Bohužel jako jediná tato část programu utrpěla vlivem Covidu, kdy téměř žádná společnost tyto guidované výlety zrovna neprováděla. Já nakonec svoji stáž vykonal jako servisní mechanik kol v jednom z místních obchodů a ač to nebylo tak zajímavé jako létaní v letadle s koly na palubě, musím říct, že jsem se toho hrozně moc naučil a že z této zkušenosti čerpám téměř dennodenně.“
Znamená to všechno, že nyní jsi certifikovaný bikový průvodce?
„Ne doslova. Jsem certifikovaný bikový instruktor a záchranář. Status průvodce, aspoň v Kanadě, je hodně ovlivněný legislativou. Například průvodcování v národních parcích může provádět jen malý zlomek firem působících v tomto odvětví v Kanadě.“
Když se člověk rozhodne něco studovat, určitě na začátku také přemýšlí o budoucím uplatnění nabytých znalostí v praxi. Možná dokonce o svém následném profesním uplatnění.
„Pro mě osobně by profesní uplatnění dávalo smysl pouze tehdy, kdybych dlouhodobě žil v oblasti s dostatečným bikerským vyžitím, a to u nás v ČR bohužel nevidím. Dělat guida na Rychlebkách nebo Trutnov Trails by určitě byla možnost, ale vidím to tak, že nejspíš zůstanu u své původní profese, IT. Alespoň prozatím.“
Jaké profesní uplatnění je vůbec možné?
„Vzhledem k tomu, že PMBI je mezinárodně uznávaná instruktorská certifikace, tak bych řekl, že toho uplatnění se dá nalézt hodně, a to i mimo ČR nebo Kanadu. Dokážu si představit, že například v Alpách bude hodně bikeparků nebo trail center nabízejících služby guidů. Další variantou je průvodcování na organizovaných zájezdech.“
A co výuka, jak si ji mám představit? Třída, lavice, učitel, žáci zapisující si poznámky, hlásící se a večer píšící úkoly?
„Tak takhle to úplně nebylo. Podíl praxe a teorie bych odhadl na devadesát ku deseti ve prospěch praxe. Jediná část programu, která obsahovala teoretickou část, byl kurz první pomoci, a i ten byl z větší části praktický – simulace krizových situací, nácviky a ukázky. Zbytek programu probíhal na kole venku na trailech, případně v dílně. Žáků nás bylo v programu sedm, takže to bylo individuální a intenzivní. Na každou část programu jsme měli jiného lektora a všichni byli hrozně fajn lidi, na kterých bylo vidět, že je jejich práce baví. Celá atmosféra výuky byla tak nějak kanadsky přátelská a hodně neformální, což se mi hrozně líbilo.“
Nemůžu se nezeptat na jízdní dovednosti. Program sice cílí na průvodcování, ale předpokládám, že jízdní technika je důležitým předpokladem.
„Ano, to určitě. V programu samotném jí sice nebyla žádná část věnována přímo, nicméně například v části PMBI jsme se učili, jak správně vyučovat techniku jízdy. Dozvěděl jsem se spoustu informací, které využívám pro své vlastní ježdění. Například pozice těla při jízdě je úplný základ, který je ale zároveň tou nejdůležitější technikou. A když to chce člověk opravdu vychytat, tak možná i tou nejnáročnější. Kromě toho, podmínkou pro účast v tomto programu je mít už určitou úroveň techniky jízdy. Přirovnal bych to k zvládnutí černých trailů. Takže jsme byli všichni na podobné úrovni a mohli jsme se navzájem hecovat.“
Servis už jsme probrali, ale guide by se nejspíš dále měl umět orientovat v terénu, mít základní představu o psychologii… Nebo se pletu?
„Nepleteš. I psychologie skupiny měla ve výuce své místo. Správné určení fyzických a technických možností všech členů skupiny, plánování cesty a další. Opět musím vyzdvihnout, že to nebylo jen nudné učení teorie nazpaměť, ale probíhalo to tak, že jsme s lektorem vyrazili na trail a on nám dával výklad v průběhu celého dne. A zároveň jsme měli možnost si to prakticky vyzkoušet.“
Většina žáků byla místních, anebo spíš mezinárodní sestava?
„Rozhodně mezinárodní sestava. V programu nás bylo sedm a z toho pouze jeden Kanaďan. Zbytek byli kluci z Ameriky, Brazílie, Anglie a Španělska. V mém programu to tedy byla čistě chlapská záležitost, vím ale, že v předchozích ročnících to bylo jinak. Rozhodně je to program i pro holky. Toto převážně mezinárodní složení si vysvětluji tím, že studium na WAS je výborná a relativně jednoduchá cesta, jak lze získat studentská víza s možností práce v Kanadě.“
Kdybych se rozhodl následovat tě, co k tomu potřebuju? Podat přihlášku a zaplatit kurzovné? Anebo je nutné i nějaké vybavení?
„Doporučil bych ti kouknout se na web školy, kde mají vše pěkné popsané. Ale hlavními body je rozhodně přihláška a kurzovné. Je nutné mít vlastní trail/enduro kolo a také odpovídající jazykové vybavení – angličtina. Pokud by někoho zajímalo víc informací o škole, tak mě klidně můžete kontaktovat třeba na Instagramu. Pokusím se poradit.“
Když to teď shrnu, tvá zkušenost s programem je tedy vesměs pozitivní.
„Zobecním odpověď na celé moje studium – ano, a to výrazně. Program Bike guide pro mě byl určitě přínosem, ale když to srovnám se zimním programem Ski guide, tak ten byl ještě na jiné úrovni. Pravděpodobně to bylo dáno i tím, že ve skialpinizmu jsem byl před školou téměř úplný začátečník a takovou nálož informací a zkušeností jsem opravdu nečekal. Samozřejmě se ve studiu našly určité drobnosti, které bych škole vytknul, ale ve výsledku svoje rozhodnutí odjet studovat do Kanady beru jako jedno z nejlepších v životě a myslím, že na něj budu do konce života vzpomínat.“
S tímto způsobem pobytu souvisí i studijně pracovní víza. Bylo snadné je získat?
„Relativně ano. Pokud člověk pečlivě vyplní všechny nutné formuláře a odešle včas všechny podklady, tak ve výsledku je to jednoduchý proces. Navíc spoustu dokumentů student dostane již připravených od školy.“
To by byla škola, jen jedna z „položek“ tvého pobytu v Kanadě. Neznám nikoho, kdo by se z Whistleru vrátil a nechtěl zase zpět. Pokud už se vůbec vrátil. Má to místo takové kouzlo?
„Whistler má opravdu jedinečnou atmosféru. Mě osobně dostal hlavně kombinací nádherné přírody s opravdu nekonečným sportovním vyžitím a zároveň náladou místních, kteří všichni do jednoho žijí sportem nezávisle na věku a nenechají se rozhodit ani mírně přemrštěnými náklady na bydlení.“
Návrat domů tedy asi trochu bolel, je to tak?
„První probuzení přišlo už při cestě domů při mezipřistání ve Frankfurtu. Rozdíl v nátuře Němců a Kanaďanů je opravdu výrazný. Nicméně jsme se zavázali, že si aspoň kousek kanadského způsobu života přivezeme zpátky, a to se snažíme dodržovat.“
Jací jsou Kanaďané? I když Kanaďané… Předpokládám, že to je ve Whistleru spíše mix různých národností.
„Přesně tak, myslím, že rodilých Kanaďanů je tam spíše menšina. Velkou část tvoří lidé z Commonwealthu. Ale Evropanů tam bylo také dost. Potkat se s Čechem nebo Slovákem rozhodně nebylo nic výjimečného. Co ale všechny spojovalo, bylo nadšení pro sport a přírodu a všeobecně dobrá nálada. Narazit na zamračeného člověka tu bylo hodně ojedinělé.“
Je to sportovní středisko, vše se tu tedy točí jen okolo sportu? Nebo se nabízí i jiné vyžití?
„Další populární vyžití whistlerské komunity je určitě noční život. Ale tohle jsme si kvůli covidu nemohli pořádně vyzkoušet. Alespoň zůstalo víc sil na sportování!“
Ježdění ve Whistleru jsme i ve Velu propírali mnohokrát, ale přece jen, přibliž ho prosím svým pohledem. Je třeba vše jen bikepark, nebo jsou skvělé i přilehlé stezky?
„Určitě to není jen bikepark. Ten je jak svou rozlohou, tak úrovní trailů naprosto výjimečný. Jako příklad uvedu, že jsem v bikeparku jezdil zhruba tři dny v týdnu po celou sezonu a stejně jsem se na všechny traily nedostal. Ježdění na trailech v okolí je ale na stejně dobré úrovni. Představte si oficiální síť zhruba stovky trailů všech možných obtížností – na české poměry rozhodně spíše těžších než lehčích. A to v dojezdové vzdálenosti na kole z jakékoliv části Whistleru. A k tomu další oblast, možná ještě větší a víceméně celoročně sjízdná, jen hodinu autem vzdálená v sousedním městě Squamish. Nebo to stejné na druhou stranu v městě Pemberton. Možnosti jsou opravdu nekonečné. Nejvíc mě bavil charakter místních trailů, kdy často šlo o sjíždění několika pořádně prudkých skalních útvarů propojených lávkami. Přirovnal bych to k Velbloudu nebo Jestřábovi v Rychlebkách. Akorát v trošku jiném měřítku.“
A co lyžování?
„Lyžování je kapitola sama o sobě. Pro stručnost vypíchnu pouze pár bodů. Oproti Evropě mě překvapil poměr rolbou upravovaných a neupravovaných sjezdovek, který je těžce ve prospěch neupravovaných. A k tomu údaj o sedmi metrech nového sněhu za sezonu. Víceméně každý kus skály se sněhem byl označen jako sjezdovka a čím větší šílenost, tím populárnější mezi místními nadšenci. Další velká změna byla práce ski patrolů, kteří se každý den starají o lavinovou bezpečnost a aktivně odpalují nebezpečná místa. Lavinové nehody uvnitř střediska se tak prakticky vůbec nedějí, což vzhledem k rozloze střediska a povaze terénu považuji za malý zázrak. Poslední věcí, kterou bych rád zmínil, je vliv globálního oteplování, které je i zde bohužel dost zřejmé. Dnů, kdy uprostřed zimy na vrcholku hor sice sněžilo, ale od půlky dolů to byl déšť, bylo bohužel docela dost. Také mizení okolních ledovců bylo velmi viditelné.“
Zima je ale daleko, zpět do sedla. Ty jsi odlétal do Kanady řekněme jako zkušený biker. Až po návratu ses ale pustil do závodů v enduru. Pramenilo rozhodnutí i z toho, že ses ve Whistleru rozjezdil?
„No, že jsem zkušený biker, jsem si myslel jen do té doby, než jsem vyrazil na první whistlerský trail… Líbí se mi, že závodění v enduru je jedna z mála možností, jak si lze v ČR zajezdit na hrabance, a navíc je to skvělý způsob, jak se dá posunout vlastní kvalita ježdění na lepší úroveň. Ta atmosféra člověka prostě donutí.“
Jenže o tobě bych klidně mohl říct, že jsi multisportovec – vedle lyží, snowboardu a kol ještě voda, lezení, motorka… Jak si hledáš čas na tolik zájmů?
„Popravdě těžko. Tohle léto mi kolo zabralo většinu volného času a jiné zájmy jsem trošku zanedbával. Vždy je to něco za něco.“
Každopádně už zas trávíš pracovní čas v kanceláři. Nehoní se ti hlavou další kanadská pauza?
„Zatím se mi daří tyhle myšlenky úspěšně odhánět. Uvidíme, jaké pocity přinese letošní česká zima v porovnání s těmi dvěma předchozími za oceánem. Nicméně i v Alpách, Tatrách a koneckonců i u nás v Česku jsou nádherná místa, která rozhodně stojí za objevování…“
Rudolf Hronza
Foto: archiv Jana Helána a WAS
INFOBOX
Whistler Adventure School (WAS)
Whistler Adventure School se nachází v kanadském horském městě Whistler, které leží v pohoří Coast Mountains v provincii British Columbia. Whistler má největší lyžařské středisko v Severní Americe a největší bike park na světě. WAS je unikátní nadstavbové vzdělávání. Škola nabízí půlroční a roční studijní programy – od instruktora horských kol nebo skialpinizmu přes přípravu certifikace horského vůdce, kurz přežití v přírodě, servisování kol, stavění MTB trailů, výrobu lyží a SNB až po marketing a média. Důraz je kladen na praktickou výuku a získání potřebných zručností. Nedílnou součástí studia je získání pracovní praxe v oboru studia. Nízký počet studentů ve skupinách a důraz na praktickou výuku pomáhá studentům odnést si z výuky maximální know-how. Flexibilní rozvrh kurzů umožňuje souběžně se školou pracovat nebo trávit volný čas koníčky. Instruktoři jsou profesionálové v daných oborech či horští vůdci. Motto školy zní: Adventures In Learning – Expertise In Life!
Článek byl publikován v časopisu Velo 7/2021
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT