Název odpovídá materiálu, ze kterého je rám tohohle kola stvořen. Více o něm sami tvůrci z Pietro.
V první moment se nám tento projekt, jenž vymyslel, dovolím si říci, že dnes již náš kamarád, Adam Filo z Bratislavy, zdál jako šílený a možná i trochu zbytečný. Proč stavět kolo z na první pohled naprosto nevhodného materiálu? Po chvíli jsme jej však přijali se stejným přístupem jako mnoho předešlých – jako výzvu. Tak jako jsme se rozhodli vytvořit karbonový full nebo vlastní navíječku karbonových trubek, tak jsme se rozhodli postavit kolo z něčeho, o čem nám všichni lidé, kteří se s projektem setkali, tvrdili, že je naprosto špatné, tedy ze stavební oceli.
Ihned nám bylo jasné, že hřištěm, na kterém budeme bojovat, je tuhost. Ocel používaná na rámy kol je velice pevná, někdy i 2x až 4x pevnější nežli ta, ze které jsou vyráběny roxory. To ale není hlavní problém. Na to, aby byl rám z roxorů dost pevný, je v něm materiálu dost. Kruciální je získat dostatečnou tuhost konstrukce, protože ať jsou jednotlivé ocelové slitiny různě pevné, pružnost (tedy odborně řečeno modul pružnosti) mají vždy shodnou (205 ± 15 GPa). Tuhosti nosníku (trubky, prutu atp.) se tedy nedosahuje kompozicí ocelové slitiny, ale jeho průřezem. V případě trubky zjednodušeně řečeno, čím větší průměr (a též tloušťka stěny), tím větší tuhost. Ovšem roxory jsou velmi štíhlé, a proto abychom zachovali rozumnou hmotnost, mohli jsme použít nejsilnější Roxor o průměru 10 mm. V porovnání s například ocelovou trubkou o průměru cca 31 mm, která je dnes, můžeme říci, standardem v konstrukci ocelových rámů, je takový roxor několikanásobně pružnější – konkrétně porovnáme-li trubku o síle stěny 0,5 mm a průměru 31,6 mm s tyčí o průměru 10 mm, je tato tyč pružnější 3,7x. Osvědčeným řešením je příhradová konstrukce, se kterou ostatně přišel sám Adam ve svém konceptu kola. Ta zajistí větší průřez nosníku, a tím i jeho dostatečnou tuhost. Samozřejmě, rám musí být tuhý nejen podélně, ale diagonálně, to jest v krutu. Toho jsme dosáhli šikmými prstenci navařenými okolo podélných prutů. Ale i přes naši veškerou snahu jsme během výroby stále pochybovali, zda bude tuhost rámu dostatečná, a první jízdu očekávali dost netrpělivě. A výsledek? No, jak to často v životě bývá, stane se něco, co nečekáte. Tento rám totiž není měkký! Naopak je hodně tuhý. Byli jsme opravdu překvapeni, protože v takový výsledek jsme nedoufali.
Další neznámou byla hmotnost – bylo zjevné, že bude mnohem vyšší než u běžného ocelového rámu, kde se hmotnosti pohybují mezi 1,3 (to už je extrém, běžných je cca 2,0 kg) až 2,5 kg. Spíše nás zajímalo, jak tato hmotnost ovlivní jízdní vlastnosti kola (které je koncipováno jako gravel). Adam chtěl mít na kole co nejvíce prvků z roxoru, takže i roxorovou vidlici, která zase ještě hmotnost navýšila. Také jsme se věnovali i detailům a z roxorů vytvořili i navářky na košíky, vodítka na bowden a hadice brzd. Ručička váhy (rám + vidlice) se nakonec zastavila na hodnotě 6,5 kg.
Celé kolo jsme postavili na komponentech Shimano 105, GRX a Deore. Abychom ulehčili jízdu na těžkém rámu, zvolili jsme výborná karbonová kola Bontrager a velmi hezké a lehké pláště Tufo. Celek jsme doplnily další díly značky PRO. Jako vždy pro hmotnost komponentů byla určující cena kola, protože s vyšší investicí by váha ještě trochu klesla. Nicméně nám se ručička váhy zastavila na finálních 14,5 kg. Takže, jak tedy takto těžké kolo jezdí? Věřte nám, že úplně normálně, jako stroj třeba o 2-3 kg lehčí. Pokud nepojedete do velkých kopců, nepoznáte že sedíte na takto hmotném stroji. Samozřejmě, máte-li možnost přímého okamžitého srovnání nebo jste-li gramař zvyklý na to nejlehčí, rozdíl cítíte, ale jste-li „normální“ cyklista, hmotnost RoxoRRu vám při jízdě vadit nebude. Což ostatně potvrzuje i Adam, který již na něm absolvoval první cyklistickou dovolenou a svým kamarádům na mnohem lehčích strojích bez problémů stačil (a to jezdili běžně přes 100 km). Jediný okamžik, kdy si váhu uvědomíte, je, když kolo zvednete ze země. Pak ta vás trochu překvapí.
Ještě několik slov k povrchové úpravě: původním záměrem Adama bylo nechat kolo zrezivět a přelakovat čirým lakem, což jsme mu vymluvili, protože na zoxidovaném povrchu čirý lak nikdy nebude dobře držet. Nakonec se tedy rozhodl pro měděnou perleťovou metalízu, jenž byla bezesporu skvělou volbou, protože kolo v tomto kabátě vypadá ještě mnohem lépe než na fotografiích! Barva je hluboká, temně měděná, třpytivá.
Závěr? RoxoRR, verze 1.0, je naprostá stylovka, která ke všemu i dobře jezdí. Rám vypadá vzdušně a diametrálně odlišně od těch, které běžně vídáte. A jelikož je (zatím) jediný na celém světě, je to zkrátka bike pro ty, kteří se chtějí odlišit. Adam nám avizoval, že má v plánu pokračovat s RoxoRRem 2.0.
(tz)
Přidat komentář