Servis a seřízení V-brzd

14.12.2022
V posledních číslech Vela jsme věnovali značný prostor diskovým brzdám. Klasická „véčka“ ale ještě nejsou úplným anachronizmem – stále vládnou kolům nižší a střední třídy. Princip jejich funkce je sice jednoduchý, ale v průběhu své životnosti většinou vyžadují větší počet zásahů. Zkusíme tedy shrnout všechny potíže, které mohou jejich uživatele potkat. Pokud bychom chtěli vytvořit typologii „véček“, můžeme vyčlenit dostupné typy, které se otáčejí přímo na čepu rámu, a modely využívající svého vlastního kluzného pouzdra. Návrat čelisti do výchozí polohy zajišťují různé typy pružin. U základních modelů se stále setkáváme se systémem přejatým z brzd typu cantilever, kde je pružina vinutá kolem čepu v plastovém pouzdru, z něhož vůbec nevyčnívá. Pružina kvalitnějších brzd se o čelist zpravidla opírá v její horní části. Zajímavou variantou, která má mnoho příznivců i odpůrců, jsou brzdy s paralelogramem. Jisté je, že se u těchto modelů pohybuje špalek při brždění po výhodnější dráze, stejně tak je ale pravda, že se v čepech většinou časem vytvoří vůle, která o sobě dá vědět velkou hlučností a vibracemi při brždění. Řešení problému s brzdami závisí do značné míry na jejich konkrétním typu. Vždy je však nutné mít čisté a namazané kluzné plochy a správně nastavené předpětí vratných pružinek.
Žebříček náročnosti zásahu Je praktickým pomocníkem při rozhodování, kterou z oprav je snadné provést doma a se kterou se již vyplatí navštívit servis.

  • 0 – minimální náročnost
  • 5 – akce pro průměrně zdatného mechanika
  • 10 – nastal čas navštívit servis

Potřebné nářadí:

  • nožík
  • jemný smirkový papír

1. Pokud se začnou čelisti hůře vracet, měli bychom nejprve zaměřit pozornost na vedení lanka – zkontrolovat jeho povrch a stav bovdenů. S činností brzd také bezprostředně souvisí stav kovového vodítka. Vysuneme z něj tedy plastovou vložku a zjistíme, zda není v ohybu prodřená.

2. Problémem mohou být také nečistoty v místě otáčení čelisti. Sundáme tedy čelisti z čepů, které pak dobře očistíme. Známky oxidace nebo zbytky barvy odstraníme jemným smirkovým papírem. Stejně tak důkladně očistíme vnitřek čelisti.

3. U brzd, které se otáčejí na vlastním čepu, mohou být příčinou zhoršené funkce nečistoty uvnitř mechanizmu. Pokud to konstrukce brzdy umožňuje, můžeme ji opatrně rozebrat a vyčistit okolí pružinky.

4. Na sejmutých čelistech můžeme dobře zkontrolovat stav brzdových špalků. Většinou je na nich vyznačena mez, za kterou by opotřebení nemělo dojít. Této hranice většinou dosáhneme, když se opotřebují drážky, které odvádí z brzdné plochy vodu a nečistoty.

5. Pokud jsme neměli brzdy optimálně seřízené (brzdili jsme „pod ráfek“), může být brzdový špalek opotřeben nerovnoměrně. Vytvořenou hranku můžeme seříznout nožem a poté obrousit do roviny pilníkem.

6. Čepy namažeme a čelisti zajistíme na svém místě šrouby. Pokud máme více možností ukotvení pružiny v rámu nebo vidlici (nejčastěji tři), vyhovuje většinou prostřední otvor. Chod čelistí si můžeme vyzkoušet – měla by bez problému dojít k ráfku a pak se lehce vracet.

7. U opotřebo­vaných špalků přistoupíme k výměně. Jedna z „kloubových“ podložek je vždy širší než druhá. Podle toho, zda ji na šroub umístíme před nebo za čelist, můžeme volit polohu čelisti a její vzdálenost od pláště. Čelisti by měly být přibližně rovnoběžné (neměly by se sbíhat ani rozbíhat), ale měly by vždy nechávat dostatečný prostor kolem pláště.

8. Špalek nastavíme tak, aby na ráfek dosedal celou plochou. U ráfků s užší brzdnou plochou a širokých plášťů vyžaduje tento úkon více trpělivosti – musíme vše seřídit tak, aby nedocházelo ke kontaktu pláště a špalků.

9. Nyní musíme zajistit, aby se obě čelisti vracely rovnoměrně. Zašroubováním malého šroubku z boku brzdy zvětšujeme předpětí pružiny čelisti – oddalujeme ji od ráfku. Pokud možnosti šroubků k seřízení nestačí, můžeme brzdu oddálit přihnutím pružiny směrem ven. Následné jemné vyladění provedeme opět šroubky.

Karel Kuchler, foto: Štěpán Hájíček

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu