Dvě a půl desetiletí, to je dostatečně dlouhý čas pro bolestné ztráty a odchody, někdy očekávané a přirozené, jindy náhlé a nečekané, téměř vždy bolestivé. Pokud mladý člověk s něčím nepočítá, tak jednak s vlastní nahraditelností, a především pak se ztrátami. Vše se zdá být dané a neměnné, jisté, zakořeněné, samozřejmé.
text Martin Raufer foto archiv časopisu Cykloturistika
Určitě se ani trochu nehodí sypat do jednoho pytle a do jednoho textu lidské životy a život firem a značek. Zatímco však u lidí a všech živých tvorů se s určitou omezenou délkou života chtě nechtě počítat musí, u institucí je překvapení z konečnosti nějak víc na místě. Stačí zalistovat prvními ročníky Cykloturistiky a okamžitě člověk musí vyhrknout: „Proboha, to je to vážně už tak dávno!?“ Inu, z jednoho úhlu pohledu není, z pohledu na technickou a obchodní stránku je to ohlédnutí do pravěku. Stačí, když se budeme držet inzerce, která je nedílnou součástí obsahu i podstatnou součástí ekonomické stránky každého mediálního projektu.
Cyklo Bartoníček, lídr prvního ročníku
Ekonomiku časopisu drželi v samotném úvodu lokální patrioti, firmy z Plzně nebo Plzeňska a nad nimi všemi doslova ční Cyklo Bartoníček našeho bývalého účastníka Závodu míru a skvělého silničáře Antonína Bartoníčka. Firmu o mnoho let později převzal jeho syn Adam a oba se dnes shodnou na silné vášni k rybaření, ne snad že by Cyklo Bartoníček cyklistiku úplně opustilo, ten drajv z počátku devadesátých let to ale dávno nemá. V roce 1995 Bartoníček inzeruje například americké cyklocomputery Avocet, značku, která přivedla do cyklistiky elektronické měřiče rychlosti a byla významným spolutvůrcem fenoménu „horská cyklistika“, což platí především o Spojených státech. Dnes už neexistuje. Stejně tak bychom marně hledali kola pod značkou Andy Bike, zámky Luma, osvětlení Z Leader nebo další značku kol Girardengo. Vše od Bartoníčka. Člověk se vážně musí podivit nad tím, kam se tohle všechno podělo. Ale jistě to není vina plzeňské cyklistické rodiny, vždyť neexistují už ani legendární veletrhy Sport Prague nebo Moto Velo, na které časopis vehementně zve své čtenáře. A řada dalších značek. Je těžké zjistit, jaký je osud dvou tehdy prestižních značek výrobců cyklobrašen – Pigeon pana Holuba a Testudo pana Novotného. Jakési stopy po jejich produktech internet vykazuje, ale ty pomalu mizí v prachu zapomnění. I to je zajímavé – minimum firem tehdy ještě inzeruje vlastní www stránky, prostě je tehdy ještě vůbec neměly. Emailové adresy poskytuje v roce 1998 asi polovina firem.
Pojďme ale dál prvním ročníkem. Plzeňskou muziku tvrdí Cykloservex Chotěšov, což je dnes skupina čtyř západočeských cykloprodejen a velkoobchodu a e-shop. Klobouk dolů! A stejně tak před prodejnou Donocykl z Vysokého Mýta, již lze vystopovat prakticky pod stejným logem jako před čtvrtstoletím. Zpět ale ke „ztrátám“ bez nálezů. Donocykl nabízel cyklocomputery Echo od Echowellu. Kde těm je asi konec? A kupodivu Vysoké Mýto ještě jednou – pod firmou Italbike a Sport se skrývá dovozce kol značky Montana. Také tato značka kol v cyklistických srdcích nezanechala žádnou stopu a Italbike je od roku 2003 v likvidaci. Sčítejme další ztráty: dětské sedačky Žampík, autonosiče na kola Alsyco Schramco, dětská kola Yakari, brašny s takzvaně inovativním řešením uchycení na nosič Velcro… Je opravdu těžké nepodlehnout pobavení, vždyť „velcro“ je jen mezinárodní označení pro suchý zip, který vynalezl švýcarský inženýr Georges de Mestral už v roce 1948. V 60. letech je sucháč hojně využíván v interiéru kosmických lodí a u skafandrů kosmonautů, a v 80. letech se masivně rozšířil v textilním průmyslu, v obuvnictví, brašnářství a podobně. Nedá se předpokládat, že taková inzerce české cykloturisty nějak moc omámila. Silným partnerem v prvních letech Cykloturistiky je eponymní ostravská značka Hota. Plastové prvky, dětské sedačky, blatníky a podobně, originální dětská kola. Osobitý pan Hota se nikdy netajil svým vlastním přístupem a odvážnou inovativností, svět ale už tehdy mířil trochu jiným směrem. Ambice ale Hota měl, často se prezentoval na výstavách a byl skutečně nepřehlédnutelný. Webové stránky hota.cz existují a chlubí se tím, že v roce 2008 byly spuštěny nové. Je nade vší pochybnost, že už tehdy vypadaly jako takový roztomilý skanzen internetového obchodu. Důkazem toho, že nemizí jen cyklistické značky, jsou dodávky LDV, i když ruku na srdce – málokdo je znal i před těmi pětadvaceti lety.
Z jiného soudku je ale prezentace pražské Komersie a jejích kol Marin, přileb Giro, brašen Sci Con. Přestože část této společnosti byla posléze prodána a rozdělila se. Za Komersií stál Oldřich Mesároš, obchodník a cykloturista. Už od roku 1973 podnikal cykloturistické výpravy takzvaně natěžko po dostupné střední a východní Evropě. „Měl jsem tehdy Favorita F12 na galuskách, ale zadní kolo špatně odolávalo zátěži na nosiči, praskaly dráty ve výpletu i galusky, a tak jsem zadní kolo používal obyčejné, plášťové, které bylo bytelnější,“ vzpomíná Oldřich Mesároš, který po pádu železné opony vyrazil na kole i do světa. Projel celou Podunajskou stezku z Deggendorfu do Vídně. Jen v této rakouské metropoli byl na kole přinejmenším třikrát. Ale co je hlavní, na kole jezdí stále a stále se stejným zápalem. Začátkem devadesátých let se vrhl do obchodování a od cyklistického obchodu jej na dlouhý čas odvedlo úspěšné zastoupení automobilové značky Iveco. To byl také čas, kdy se zbavil části firmy a dal vzniknout jiné cyklistické prestižní firmě Progress Cycle. Ta si s sebou odnesla již zmíněné Giro a Sci Con a přidala dlouhou řadu dalších značek, například kola Giant. Značka Marin prošla bouřlivým vývojem, včetně změny majitele, ale Oldřich Mesároš jí zůstal věrný a nadále kola Marin v České republice prodává. Most mezi minulostí a současností Cykloturistiky bychom tedy mohli označit jako Mesároš – Marin – Giro – Sci Con. Sláva jim!
Celý článek najdete v tištěné verzi nebo v elektronické na https://www.alza.cz/media/cykloturistika-1-2020-d5754906.htm
Přidat komentář