Tak už je tu s námi rok. Kdosi prozíravý už tehdy na začátku řekl, že se budeme muset s koronavirem naučit žít. Nejspíš jen málokdo si tehdy dokázal představit, co to bude přesně znamenat. Ale je to tak. Učíme se s ním, někdo vedle a jiní podle něj žít.
Nechci tu ale na vás valit další chmury, kterých máme všichni kolem sebe dost. Výhodou nás cyklistů je, že známe východisko. Sednout na kolo a vyrazit, opustit covidový přízrak a vyčistit si od toho všeho nejen plíce, ale i hlavu. A možná mít i radost z toho, že tenhle báječný únik objevili za posledních dvanáct měsíců další dosud nepoznamenaní silničářskou vírou. Můžeme je brát jako vetřelce, když je – očividně nováčky – potkáváme na svých oblíbených trasách po zastrčených silničkách, kde jsme nejraději sami. Anebo se z toho můžeme těšit, protože je nás přece zase víc, i když to letos nejspíš bude znamenat, že se z obyčejných brzdových destiček, špalků nebo řetězů stane nedostatkové zboží jako jeden z paradoxů doby. Můžeme to prostě přijmout. Být jednoduše vděční za to, co nám pořád zůstalo.
Uvědomil jsem si to znovu při přípravě tohoto vydání. Ve Flandrech mají své bergy a své hrdiny. Pilíře klasikářského náboženství, jež si nenechají vzít, ačkoli fanoušci tam nemohou už druhou sezonu stát na trati ani popíjet pivo při sledování dlážděných jednorázovek v barech u televize.
I my máme pilíře své cyklistické existence. Na Mallorce, na Costa Blanca, v Toskánsku nebo na Istrii je fajn, ale proč jednou prostě nezůstat na jaře doma? Proč neuctívat své modly, když jich máme všude kolem tolik? Na Šumavě, v Jeseníkách, Krkonoších, na Pálavě, v Chřibech, u jihočeských rybníků nebo třeba podél Berounky?
Oslovili jsme cyklisty, kteří své modlitebny znají dokonale a ukáží vám cyklisticky zajímavá místa, kam auta zavítají jen výjimečně a kde máte ještě dost prostoru pro silničářské rozjímání. Covid nám znovu připomněl, kam patříme a co je důležité. Není to počet dní strávených v teplých destinacích ani penzum najetých kilometrů. A když se smíříte s tím, že letos začátek jara prostě strávíte doma, osvobodí vás to.
Objevte i vy své posvátné místo, zpovědnici, v níž v sedle kola můžete smýt hříchy běžného života a vyzpovídat se dupáním do pedálů. Jo to fajn pocit. Třeba ani netušíte, že právě takovou modlitebnu máte blízko sebe. Nebo si uvědomíte, že už jste ji přece dávno objevili a jen si jí začnete víc vážit.
Kamil Hofman
Přidat komentář