Po nástupu koronavirové krize jsem se chtě nechtě kriticky a sebekriticky musel podívat i na to svoje ježdění na kole. Kolem a cyklistikou žiji celý život a najednou… Je to něco, co mohu oželet? Mohu žít bez cestování? Je cyklistika něco, bez čeho může společnost existovat? A co náš časopis? Má v nějakém krizovém režimu vůbec své místo?
Jsem si samozřejmě vědom a jsem na to náležitě hrdý, že v případě nějakého velkého průšvihu je kolo prakticky nezávislé na zdrojích a energii, pohybuje se neslyšně, neviditelně a rychle. Cyklista je do značné míry soběstačný a velmi mobilní. Ale to mluvím o stavech blízkých stavu válečnému až apokalyptickému. Tam samozřejmě nejsme. Nicméně jsem si v té souvislosti musel odpovědět, že se hodnoty ve společnosti pěkně přesypaly. Už nehrají prim koučové, poradci a zprostředkovatelé, ale obyčejní učitelé a zdravotnický personál. Chráníme si všechny složky integrovaného záchranného systému, včetně hasičů a policie a také armády, jako největší národní poklad. Najednou nejsou v médiích modelky a herci, ale vědci, lékaři a ekonomové. Něco mi na tom připadá v pořádku. Sklonil jsem hlavu a přiznal: zábava stranou, jezdit na kole není třeba. A cestovat? Přes dvacet let jsem cestoval do zahraničí jen na hranicích Krkonoš tak, že jsem si sedl obkročmo na hraniční kámen a byl jednou nohou v Polsku. A také jsem žil. A žil jsem naplno a spokojeně. Všechno se dá zvládnout a přežít, ve všem se dá najít radost a smysl. Možná nová společnost nebude potřebovat sport, olympiádu, cyklistiku, časopisy…
Ten stav trval ale jen necelých pět týdnů. Co se odehrálo poté, lze nazvat jako „cyklistická smršť“. Lidé se po uvolnění restrikcí doslova vyvalili do přírody, a protože se tak trochu stále bojí, a tak trochu pořád nesmějí stýkat, objevují jízdu na kole. Poznám na nich, jestli na kole umějí jezdit, nebo ne, jestli jezdí nějaký pátek, nebo kolo objevili nově. A věřte mi, těch nováčků je na cyklostezkách možná převaha. Musíme je naučit řadit, jezdit lehčí převody, mazat řetěz, používat přilbu a zdravit se s ostatními. Ale je skvělé, že jsou! Pokud lze o nějakém oboru říci, že mu koronavirová epidemie dává obrovskou šanci, pak je to jistě cyklistika, a budou-li nadále zavřené hranice, tak také domácí turismus. To celé sečteno a podtrženo, rovná se cykloturistika, především pak ta tuzemská. Cykloturistika může být pro příštích pár let velmi moderním trendem. Ta potřeba pohybu a potřeba pobytu v přírodě z lidí doslova sálá a stříká. A jízda na kole jim dává přesně to, co chtějí a nezbytně potřebují. Americký psycholog Abraham Harold Maslow sestavil už v roce 1943 pyramidu základních lidských potřeb. První a základní stupeň, základnu celé pyramidy tvoří tělesné a fyziologické potřeby, mezi nimiž má potřeba fyzické aktivity místo hned vedle potřeb vyměšování, rozmnožování nebo příjímání potravy. Je to skvělé zjištění a je dobré si jej stále připomínat. V dnešních dnech se stačí dívat kolem sebe a číst z obličejů lidí.
Martin Raufer
Přidat komentář