Ta zpráva mě upřímně vyděsila. Samo o sobě šlo o smutnou událost hluboce zasahující snad každého cyklistu jako pokaždé, když při sportu vyhasne mladý lidský život. Jenomže dozvuky tragické smrti Bjorga Lambrechta v závodě Kolem Polska přinesly navíc jeden nebezpečný precedens.
Závodníci, tím spíš profesionálové dobře vědí, jaké riziko ve chvíli, kdy vstupují do arény – na silnici – podstupují. V takových případech, které prostě silniční cyklistika ze své riskantní podstaty přináší, je bezpředmětné hledat viníka. Závěry „vyšetřovací komise“ polských orgánů se o to nicméně pokusily a konstatovaly, že Lambrechtův fatální pád způsobily reflexní odrazky na silnici, na něž najel, rozhodily ho, ztratil stabilitu, vyjel mimo silnici a nešťastně narazil do betonového můstku. Mohou tedy za jeho smrt pořadatelé, protože ho nechali závodit na trati, kde se něco podobného mohlo přihodit?
Ta úvaha jen podtrhává svízelnou situaci všech, kdo dnes ještě mají odvahu organizovat silničářské podniky, a veskrze odkrývá fakt, že současnost našeho sportu není vůbec veselá a jeho budoucnost nikterak optimistická. Nejde totiž jen o stále hustší automobilový provoz. Řada závodů si stále ještě dokáže zajistit úplné uzavření trati, ale za poslední čtvrtstoletí se natolik změnila „výbava“ pozemních komunikací paradoxně směřující k větší bezpečnosti – ovšem primárně motoristů a chodců, a to především ve městech, že to výhledově způsobuje existenční ohrožení závodní silniční cyklistiky. Kruhové objezdy, ostrůvky, retardéry, svislé značení, odrazky, výstražné sloupky, chodníčky, to všechno je pohromou, nepřítelem pelotonu. Jakmile se řítí 180hlavý balík cyklistů přes celou šíři vozovky, neustále kvůli těmto bezpečnostním prvkům hrozí pád.
To byl částečně i případ Lambrechtova osudného karambolu, ale nikdo z přímých účastníků ani pozorovatelů jistě nepochybuje o tom, že šlo o nešťastnou náhodu, fatální jezdeckou chybu a nepozornost, k nimž dochází dnes a denně, a která v tomto případě měla bohužel tragické následky. Vlastně ani netuším, proč měli Poláci potřebu něco vyšetřovat, a hlavně proč došli k tak absurdnímu závěru. Bude teď následovat popotahování pořadatele, že nezajistil dostatečně bezpečnou trať?
To je hra s ohněm. Už tak jsou organizátoři jednou nohou v kriminále a čím dál častěji se dovídáme o dalších podnicích na všech úrovních, které neobdrží od dopravní policie potřebná povolení. Každá taková nešťastná událost jejich pozici nadále zhoršuje. A když je tu tradice, že závod vede sto let z bodu A do bodu B, chcete ho na této klasické trati udržet, jenomže za těch sto let na vozovce vyrostla řada překážek sloužících sice k bezpečnosti provozu, ale zároveň ohrožujících cyklistické závodníky.
A tak mám obavu, aby královna cyklistiky neskončila na sterilních kilometrových okruzích v nudných kritériích, nebo v ještě horším případě jen jako virtuální závodění na trenažéru. Pokud budeme pořadatele hnát k právní odpovědnosti i v případech, kdy zjevně nepochybili, můžeme se toho brzy dočkat.
Kamil Hofman
Přidat komentář