Jak to začalo aneb jízda nekončí

24.2.2022

Nemám ve zvyku se upínat k nějakým konkrétním metám, ale člověk by se měl občas ohlédnout a zároveň ujistit, že když vzápětí upře zrak znovu dopředu, ví, kam směřuje. Od první myšlenky na svébytný silničářský magazín k jeho realizaci uběhl nějaký čas a nezdálo se tehdy před patnácti lety, že by tomuto počinu doba nějak nahrávala. Prodeje silničních kol oproti ostatním kategoriím byly mizivé, o gravelu, který mnoha bikerům otevřel dveře k silničce, ani potuchy, situace v silničním provozu odstrašující, rozkol mezi oficiální svazovou a organizovanou hobby cyklistikou dosahující vrcholu, zastoupení českých závodníků v profipelotonu chabé a výsledky na vrcholné úrovni bídné. Z toho všeho pramenily pochybnosti, zda se tenhle vydavatelský záměr setká s pochopením čtenářů a obchodních partnerů. Proto jsme zprvu váhali, zda nový projekt vůbec označit jako samostatný časopis. Původně mělo jít o zvláštní vydání Vela, až posléze převážil názor vytvořit plnohodnotný magazín pro vyznavače asfaltu a našel se i příznačný název, ačkoli dodnes si ho ani řada aktivních cyklistů nedokáže správně vyložit a co si budeme povídat – kdo z nás ještě jezdí takovou „pilu“?

A dnes je to vlastně podobné. Prodávat není pro změnu skoro co, takže jsme se vrátili téměř do doby podpultových favoritů. Rodiče oprávněné váhají pustit své ratolesti na kole do běžného provozu, novela silničního zákona o minimální vzdálenosti 1,5 m soužití cyklistů s motoristy na pozemních komunikacích spíše uškodila, svaz cyklistiky na široké členské základně rozhodně nestaví a vrcholná závodní scéna se zmítá v generační obměně. Přesto jedna jistota zůstává: naši věrní, loajální a vždy nadšení ČTENÁŘI.

Dodnes si vzpomínám na ten pocit zodpovědnosti, a to už jsem měl v té době v novinářské branži skoro dvacetiletou zkušenost, když ještě než opustily tiskárnu první výtisky premiérového vydání, sešla se tisícovka předplatitelů hladových po SVÉM médiu. Taková důvěra v něco, co ještě ani nespatřilo světlo světa, byla zcela bezprecedentní. A zdá se, že jsme vaše očekávání nezklamali. Abonentní rodina 53×11 se od té doby rozrostla více než trojnásobně, za což jsme nesmírně vděční.

A nepřestáváte nás překvapovat. Jedna troufalá výzva k hledání nejvěrnějšího čtenáře, aniž bychom si mohli dovolit doufat, že najde někdo, kdo si doma uchovává všechna dosavadní vydání 53×11, vyvolala lavinu příspěvků s potřebou dát najevo svoji přízeň. Přinejmenším to mně osobně usnadnilo hledání motivace do další stovky. S takovou podporou a důvěrou o budoucnost tištěných médií, když jsou připravována s vášní, invencí a zaujetím, obavy nemám.

Někdy je fajn se o čtenářskou podporu opřít a obejmout všechny ty imaginární lidičky, jež si představujeme nad stránkami časopisu, jindy neuvěřitelné břemeno tíhy na našich bedrech pociťované ve snaze naplnit jejich představy, ale vždycky je to povznášející pocit, když víme, pro koho a proč to podstupujeme.

Díky za parádní jízdu. Ještě nekončí!

Kamil Hofman

Foto: Lubomír Severin

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu