Vychytávky pro zimní jízdu

před 4 týdny

Vychytávky pro zimní jízdu

Studený start? V pohodě!

 text Karel Kuchler

foto autor a archiv Cykloturistiky

 

V lednu a v únoru spousta cyklistů spřádá plány do nové sezony v teple u kamen a vyrazit do zimy, či dokonce sněhu by je ani nenapadlo. A když už vyjedou, tak výhradně na běžkách. Jenže cyklistika na třpytivé křupající krustě sněhu může být stejně příjemná jako letní vyjížďka. A chce to jediné – malé rozšíření šatníku, případně i drobné úpravy kola.

Zimní cyklistika má svá pravidla a asi opravdu není pro každého, protože tolerance nízké teploty je hodně individuální – někdo automaticky nastydne hned při první podzimní vyjížďce, jiný jezdí v minus dvaceti s úsměvem na rozpraskaných krvavých rtech. Jestli vám zima nedělá dobře, je zbytečné pokoušet štěstí, na druhou stranu zimní teploty by zdravému organismu neměly nijak uškodit. Výkonnostní cyklisté obvykle považují za rozumnou limitní teplotu pro efektivní trénink zhruba 5 °C. Je-li větší mráz, trénink buď zkrátí, nebo jej přesunou dovnitř na trenažer. I tady najdete výjimky, ale obecně platí, že sedět hodiny v sedle při minus deseti nevěstí nic dobrého, a to ani v nejkvalitnějším oblečení.

Správná trasa a správné podmínky

Zimní ježdění si můžete zpříjemnit několika triky. Je důležité naplánovat trasu tak, aby nevyžadovala přílišné změny intenzity a aby nedocházelo ke střídavému přehřívání a prochládání. Z tohoto důvodu je vhodné vyhnout se kopcům – ve výjezdech se zpotíte, ve sjezdu velmi rychle promrznete. Lepší je vyrazit po rovině, ideálně na lehké převody, jet švihově, nikam se nehnat a nezvyšovat tak zbytečně rychlost proudícího vzduchu. Fouká-li vítr, snažte se schovat do lesa nebo někam do údolí. Když se vlivem mrazu začnete cítit nekomfortně, zkuste chvíli popoběhnout vedle kola nebo si zacvičit, abyste „přitopili“ i těmi svaly, které v sedle nepoužíváte.

Jsou ale i situace, kdy je lepší zůstat doma. Kromě zmíněných extrémních mrazů mezi ně patří například smogové situace nebo led. Se sněhem je to složitější – není nic hezčího než se projet v čerstvém poprašku nebo i hlubší vrstvě prašanu. Plášť jím pronikne bez problémů na podklad a jízda je bezpečná jako za sucha. Zároveň ale není nic zrádnějšího než sníh čerstvě napadlý na zbytky starého nebo na zmrazky. V jednu chvíli v pohodě jedete, pak mrknutím oka ležíte pod kolem. Jízda za takových podmínek vyžaduje odvahu a hlavně pevnou kostru. Kdo nerad padá, ať zůstane doma.

Oblečení plné regály, ale…

Volba zimní výstroje je dnes hračkou za předpokladu, že disponujete odpovídajícím rozpočtem. Při pravidelném zimním ježdění pořízení této výbavy můžeme jen doporučit. Kvalitní membránové cyklistické kalhoty a bunda spolu s dalšími doplňky ovlivní pohodlí jízdy zásadním způsobem. Jenže ne každý jezdí v zimě pravidelně a ne každý chce investovat do cyklistiky další nemalé prostředky. Představíme si proto jednotlivé části zimního šatníku jak v plnohodnotné, tak i ekonomické variantě.

Achillovy nohy

Největší slabinu při jízdě na kole představují prochládající periferie těla, především nohy, které v botě nekonají žádnou velkou práci a navíc jsou neustále ochlazovány proudem vzduchu a někdy i vody odstřikující od předního kola. Nejdokonalejší a nejúčinnější ochranu představují zimní tretry – charakterizuje je vyšší kotník, zateplení izolačním materiálem, voděodolná konstrukce a cena začínající okolo 2500 korun. I když se tato investice může zdát kvůli pár vyjížďkám neopodstatněná, opak je pravdou. Zimní tretry najdou využití i při chladnějších nebo deštivých jarních a podzimních dnech, v našem podnebí tedy skoro polovinu roku. Jejich pořízením zároveň šetříte svoji letní obuv, která vydrží o to déle. Jestli existuje nějaký trumf pro ježdění v zimě, jsou to zimní boty. Nohy v teple jsou nohy v teple, jak věděly už naše prababičky.

Alternativou zimních treter jsou návleky na stávající obuv. Opět dokážou ochránit proti chladu i vodě, přičemž vlastnosti i cena závisejí na materiálu a provedení. Pro zimní ježdění vybírejte silnější vodotěsné modely s pogumovaným povrchem, membránou nebo z neoprenu. Ve srovnání se zimními tretrami je výhodou nižší cena (dostatečně silné neoprenové modely pořídíte zhruba za pětistovku), nevýhodou je složitější navlékání (záleží na konstrukci návleku a tretry a na zvolené velikosti), kompromisní účinnost (návleky většinou nechrání tak dobře od podrážky) a hlavně náchylnost ke zničení. Návleky velmi snadno poškodíte při chůzi, při pádu, nezřídka vypovědí službu jejich zipy… Většinu z uvedených nevýhod lze eliminovat vyzkoušením před koupí – ověřte si, že návlek na tretry nazujete bez většího úsilí, že pod hlavními výstupky dezénu podrážky bot má návlek nějaké zesílení a že zip je možné pohodlně zapnout.

Promrzlé nohy jsou však problém natolik věkovitý a palčivý, že byla vymyšlena dlouhá řada dalších receptů. Zmíníme je aspoň stručně – pokud už máte promočené a zmrzlé nohy, zkuste si do bot navléci igelitové pytlíky. Zapaření není dlouhodobé řešení, ale jako první pomoc před dalším profukováním a prochládáním igelit poslouží. Pohodlnější a dlouhodobě použitelnou verzí tohoto přístupu jsou v outdoorových obchodech běžně dostupné ponožky s membránou chránící proti větru i vodě. Do bot si dále můžete pořídit zimní stélky, které v sobě mívají izolační vrstvu odrážející teplo zpět k noze. Tuto ochranu si ale dokážete vyrobit i sami, stačí vystřihnout kus hliníkové fólie a vložit ji pod stélku. Když už budete mít vložku vyndanou z boty, zkontrolujte otvory od zarážek pedálů. Vidíte-li skrz podrážku, přelepte místo, ať neslouží jako vstupní brána pro vodu. Další rada není příliš elegantní, ale je levná a relativně účinná – kvalitní páskou (třeba oblíbený stříbrný duct tape) přelepte všechny síťky nebo větrací otvory bot, abyste zamezili studenému vzduchu přístup k noze. A teď se můžeme vrátit opět k řešením nákladnějším – existují elektricky vyhřívané vložky do bot a známe cyklisty, kteří si je nemohou vynachválit. A když nevěříte elektrice, můžete otestovat podstatně levnější jednorázové hřejivé polštářky fungující na principu chemické reakce, při níž vzniká teplo.

Choulostivá kolena

Dolní končetiny při jízdě na kole nezahálejí, a tak si vyrobí dostatek tepla. To však neznamená, že by speciální zimní cyklistické kalhoty nezvyšovaly komfort jízdy. Jejich výběr podřiďte potřebám. Jestliže se nepohybujete ve velké zimě ani v dešti, postačí vám jednoduchý model z počesaného materiálu označovaného jako „roubaix“. V mraze a vlhku je ale vhodné volit typy kalhot, které tuto látku doplňují o panely membrány. Podstatné je, aby membrána kryla kolena, jako praktické ale určitě shledáte její protažení až na holeně, jež se potýkají s prouděním vzduchu i odstřikující vodou. Do deštivého počasí jsou dobrým tipem „převlékací“ nepromokavé kalhoty, které se oblékají jako svrchní vrstva. Nabízí je hned několik výrobců – liší se materiály i cena.

Pokud se vám do speciálních cyklistických zimních kalhot nechce investovat, použijte klasické letní cyklokraťasy s výstelkou a přes ně oblečte jakékoli outdoorové kalhoty. Jejich střih musí umožnit pohodlné ohýbání končetin v kolenou, příliš široké nohavice je možné stáhnout gumičkou. Při používání necyklistických kalhot na kole je pouze třeba počítat s jejich nižší životností, méně odolný materiál v rozkroku může třením o sedlo trpět, zvlášť při jízdě v blátě.

Celý článek najdete na  v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu