Vakoč přes palubu

26.4.2018

S prvními jarními dny přišly také první české úspěchy na evropských silnicích. S potěšením jsme sledovali vítězství Františka Sisra na Ronde van Drenthe, příkladnou reprezentaci stáje Elkov-Author ve Francii na etapáku Tour du Loire et Cher (Kaňkovského vítězná etapa, celkově třetí Černý) i ve dvou podnicích Visegrádské čtyřky (v Polsku 2. Hačecký, ve Valticích 1. Kaňkovský), dvě příčky v Top 15 v generálce na Giro v Tour of The Alps v podání Hirta (10.) a Schlegela (15.) i Štybarovu sérii umístění v první desítce ve všech jednorázovkách kategorie World Tour, k nimž v březnu a dubnu nastoupil, ačkoli mu žádné z nich neulétlo na „bednu“.

Vůbec nejvíc asi překvapil Roman Kreuziger. Nevzpomínám si, že bych ho někdy viděl režírovat závod tak, jak to předvedl na letošním Amstel Gold Race. Byl to ještě působivější výkon, než když pivní klasiku před pěti lety ovládl. Dokonce neváhal přiznat, že v první moment Valgrenova rozhodujícího ataku na vteřinku zaváhal, ohlédl se, co Valverde, Sagan a spol., ale pak už dal volný průchod závodnické přirozenosti. Škoda, že totéž neudělal na Lutych-Bastogne-Lutych, kde až příliš ortodoxně ctil týmem stanovenou taktiku držet se do poslední chvíle Valverdeho a Alaphilippa, ačkoli bylo jasné, že pokud má tyto dva porazit, musí ujet dřív. Přesně tak, jak to provedl Bob Jungels.

Největším vítězem začátku jara je ale pro mne Petr Vakoč. Sdílet radost z úspěchů, na to nemusí mít sportovec velkou kuráž, ale podělit se otevřeně se svými trably, to už vyžaduje hlubší charakter. Dlouho jsem se nesetkal s tak pozitivně naladěným člověkem, přitom ještě před pár týdny po vážném zranění páteře nebylo jasné, zda bude Petr chodit, a stále zůstává v nejistotě pokračování jeho závodnické kariéry, ačkoli nikdo tomu nevěří pevněji než právě on. Strávil jsem s ním jednu takovou malou tréninkovou jednotku při šlapání na trenažeru vleže, zatím maximum fyzické námahy, kterou si po fraktuře šesti obratlů mohl dovolit. Na nic si nestěžoval, s pokorou a vnitřní silou přijal neúprosnost nutných tří operací, nošení korzetu a další omezení. Prý si letos už nezazávodí, upozorňují ho lékaři, ale on věří, že to třeba v říjnu ještě stihne. Hovořil o tom, jak mu pomáhají povzbudivé vzkazy od kamarádů z týmu, který se veze na vítězné vlně. Člověk by čekal, že i od vedení stáje Quick-Step se mu dostane morální podpory. Formálně zřejmě ano, ale následující skutečnost je nehorázným projevem netaktního jednání: Petr Vakoč byl v březnu vyřazen z oficiální soupisky týmu!

Upozorňuji, že tuto informaci nemám od Petra, ten o ní mlčí. Je však veřejně dostupná na webových stránkách UCI. Vakočovo jméno tam budete v sestavě QS hledat marně.

Sprosťárna, napadá mě. Management belgické ekipy pro to bude mít jistě řadu argumentů, které však nedává do souvislostí (uprostřed sezony podepsal smlouvu s mladým Dánem Kasperem Asgreenem, potřeboval jedno místo alespoň dočasně uvolnit, a tak z jezdců ve stavu zraněných vyškrtl toho, kdo v něm zůstane zjevně nejdéle…), a ani tak s nimi neobstojí. Chtěli byste v pozici rekonvalescenta zjistit, že vás zaměstnavatel, přinejmenším formálně během léčení hodil přes palubu? Ačkoli na platnost smlouvy do konce tohoto roku to samozřejmě nemůže mít vliv, jde o minimálně silně necitlivý signál, na který navíc šéfové týmu Petra dopředu neupozornili. Tohle si Lefevere a spol., přestože slaví nejúspěšnější klasikářské jaro své historie, za rámeček nedají.

Kamil Hofman

Foto: Markéta Navrátilová

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu