Sůl v kávě. Jen dočasně

Tahle myšlenka vznikla u kávy, ačkoli vůbec nejsem jejím znalcem a skoro vůbec mocca nápoji neholduji. Napadla mě na začátku března při pobytu na Istrii, což je v podstatě Itálie, a samozřejmě na kole, respektive při výjimečné zastávce na caffé latte (bez mléka bych kávu asi nesnesl). Zrovna mi došlo, že covidová hrozba jen tak neodezní, a brzy se vyjasnilo, že Giro se na jaře neodjede a že tedy i náš speciál k růžovému závodu odvála pandemie. Finito, amici!

Proč se ale hned vzdávat kvůli jednomu prevítovi. Což takhle vzdát hold Itálii, zemi, která je nám cyklisticky asi nejbližší. Proč nepodpořit krutě postiženou domovinu nesmrtelných legend, jako jsou Campagnolo, Bianchi, Colnago, Coppi, Molteni či Mapei? Proč si nepřipomenout, jak moc by byla světová cyklistika ochuzena nebýt potomků Garibaldiho?

Vzali jsme to v tomto speciálním vydání přes typicky italské vklady do globální cyklistické kultury. Jejich specifický, mezinárodně přejatý žargon, ikonické záběry sehrané v současných domácích kulisách a samozřejmě i skrze nezbytné italské espresso či gelato. Bez kávy a zmrzliny by chuť Itálie byla pro silničáře tak mdlá. A tyhle dvě pochutiny, jak možná nevíte, váže se závodní cyklistickou historií pevné pouto.

Avšak co naplat, cappuccino, doppio či ristretto teď chutná slaně. Jako když fanynky věčně druhého Raymonda Poulidora plakaly nad svým šálkem kávy (v tomto případě té francouzské), když jejich idol zase někde upadl nebo se proti němu spolčili Anquetilovi nohsledi. Píše o tom poutavě Hans Blickensdörfer ve svém slavném cyklistickém románu Sůl v kávě. Také Italové teď skrápějí slzami své každodenní šálky. Ale znovu zvednou hlavu, opět potěší cyklistické fajnšmekry.

Až se věci vrátí do normálu, vyrazte zase pod Apeniny, do Dolomit, na Gardu, do Toskánska, na Sardinii, prostě kamkoliv mezi Ligurským, Tyrhénským a Jaderským mořem a pomozte Itálii. Bez ní by silniční kolo nebylo tím, čím je.

Nepochybuji, že „nejtěžší závod v nejkrásnější krajině“ opět brzy potěší naše fanouškovská srdce, že se dočkáme Gira znovuzrození. Že Strade Bianche okouzlí svými tentokrát letními scenériemi a Primavera svou nevypočitatelností v koncovce. Že nás na dvou kolech neopustí italská elegance a styl.

Forza Italia!

Kamil Hofman