Probírání se fotkami šestnáctiletého Petera Sagana ze závodu Regionem Orlicka při přípravě obrazové dokumentace k ohlédnutí za jeho desetiletou profikariérou a k rozhovoru s jeho prvním trenérem mě přimělo k drobnému zamyšlení. Sagan tehdy v Lanškrouně vyhrál na obyčejném těžkém kole Vector s tou nejnižší výbavou Shimano a vyvolával tím posměšky svých špičkově vybavených vrstevníků. Ale kde jsou dnes jeho tehdejší soupeři? Na kole většina z nich už ani nezávodí.
Jen to potvrzuje starou pravdu, že na materiálu v mládežnické cyklistice nezáleží, ačkoli na to rodiče dnes zapomínají víc než kdykoliv dřív. Karbonový rám ani drahé značkové brýle mladého adepta neposunou dál. Důležitější je nadšení, uvážený trenérský i rodičovský přístup s cílem dětský organizmus ani jeho psychiku nepřetěžovat.
„Vyrobit žákovského mistra světa není problém,“ připomíná Saganův první trenér Peter Zánický a vzápětí dodává, že řada rodičů by mu za to byla vděčná. Nejhorší je, a nezjistil to jenom on, model rodič-trenér promítající svoje nenaplněné sportovní ambice do ratolesti. To je skoro mor. Proč hned tlačit na výsledky, proč nenechat děti přirozeně soutěžit, hrát?
Saganův příklad dokazuje, že to jde i při kombinování tří disciplín do juniorského věku, jen to předpokládá odolat pokušení mladému talentu hned „naložit“, ačkoli by to ustál. Ale co za pár let? Říká se, že trenér mládeže může jen něco pokazit, ne „udělat“ závodníka. Jeho úkolem je připravit sportovce pro dobu příští. Vždyť cyklistika, stejně jako jiné sporty, si musí hýčkat každého adepta, i ty méně obdařené.
V této souvislosti mě zaujal postoj jiného protagonisty tohoto vydání, bývalého špičkového závodníka a dnes trenéra mládeže a pořadatele závodů Petra Hermana. Pochopil, že kouzlo dětské motivace je v přiměřených metách. Někdy stačí k radosti to, že se jeho svěřenec poprvé udrží v hlavní skupině, že ho poprvé neutrhnou. I to může být impulz do další práce. A když děti touží po tréninkovém kempu v teple, nemusí to být hned na Mallorce, i Istrie postačí pro další chuť do práce. „Jen ať poznají, že i tam fouká,“ dodává k tomu trefně Herman.
Zájem o cyklistiku mezi dětmi je, teď jen minimalizovat škody, jež jsou na nich bohužel páchány. Neotrávit je ale ani zbytečně nerozmazlovat hned v zárodku, a především v nich vybudovat trvalou emoční vazbu k jízdě na kole. Pak bude víc nových Saganů.
Kamil Hofman
Foto: Cor Vos
Přidat komentář