Tak nám toho jeden a půl metru v parlamentu přece jen uzákonili. Cyklisté už nemají být na silnicích lovnou zvěří, nýbrž chráněným druhem. Pokud novelu silničního zákona schválí Senát a podepíše prezident republiky, automobilisté budou muset objíždět jezdce na kolech s minimálním odstupem 1,5 metru. To je magické číslo, vzdálenost, kterou ve snaze zajistit větší bezpečnost cyklistů propagují nejrůznější organizace na světě přinejmenším od počátku tohoto tisíciletí. Zároveň se ta cifra nyní u nás ve vztahu řidičů motorových a nemotorových vozidel stala jablkem sváru. Poslanci nám tak, navzdory zřejmě upřímné snaze pomoci kromě chodců nejzranitelnějším účastníkům provozu, nejspíš prokázali medvědí službu.
Ono totiž vůbec nezáleží na tom, jestli je to přesně půldruhého metru nebo třeba 140 či 158 cm, to vždy záleží na rychlosti předjíždějícího vozidla, stavu vozovky, povětrnostních podmínkám a podobně. Nikdo přece nebude jezdit s výsuvnou tyčí, aby stanovenou vzdálenost přesně dodržel. Jde o to, aby ji všichni motoristé vnímali jako z pohledu cyklisty (ne jejich!) bezpečnou, aby o tom začali přemýšlet. Potud dává novela smysl. Jenomže s represivními opatřeními je vždy potíž. Lepší je vysvětlovat než nakazovat, prevence předčí nařízení, to všichni víme. Takto se převažující reakce vyznavačů samohybů zvrhly v odmítavé postoje poukazující na domnělou nadřazenost uživatelů nemotorových vozidel.
„Z cyklistů, tedy jedné z nejohroženějších skupin na silnicích, se v tuto chvíli stávají doslova králové silnic. Jakmile vejde nařízení v platnost, budou to ´pumpičkáři´, kdo se bude považovat za nejchráněnější osoby na cestě. Bude stačit ukázat na auto, které je možná objelo jenom ve vzdálenosti 1,49 metru. A lynč může začít. Kamery mobilních telefonů, kamery na helmách a další zařízení budou pomocníky k usvědčení řidičů, kteří sice objeli cyklistu zcela bezpečně, ale bylo to o centimetr méně, než stanoví zákon,“ píše se v oficiálním komentáři jednoho motoristického serveru.
Nenávist k cyklistům po zveřejnění novely narůstá na všech frontách. Přitom fakta hovoří jasně. Loni sice na našich silnicích zahynulo při dopravních nehodách nejméně lidí od počátku měření, přesně 470, ale z toho cyklistů 42, což oproti předchozímu roku činí nárůst o deset osob, tedy téměř o třetinu. Zaslouží si tedy ochranu. Zároveň je potřeba dodat, že sami cyklisté zavinili 2903 nehod, při nichž jich zemřelo 27, což je většina z obětí jedoucích na kole. Samozřejmě můžete namítnout, že ne každý, kdo sedne v provozu na bicykl, je cyklista, ale z hlediska statistiky to tak je.
Až bouře prvních reakcí pomine, zůstane podstata a snad toto revoluční nařízení bude mít stejně pozitivní efekt jako svého času podobně třaskavé zavedení „absolutní“ přednosti chodců na přechodech. Je dobře o tom mluvit, věřím, že většina rozumných řidičů (ostatně, kdo z nás není zároveň motoristou, vždy záleží jen na tom, jestli zrovna držíme v rukou řídítka nebo volant, že…) dospěje k uznání cyklistů jako rovnocenných účastníků provozu. Přispět k tomu má i fakt, že nový zákon doprovází zrušení povinného užití souběžně vedoucích cyklostezek, které – jak předkladatelé novely správně vyhodnotili – vedlo k pocitu řidičů, že cyklista na silnice nepatří.
Přesto nevraživosti vůči cyklistům nahrává i to, že motoristům hrozí za porušení nového pravidla nebývale vysoký postih. Je totiž klasifikováno (podle paragrafu 17 zákona o provozu na pozemních komunikacích) jako nebezpečné předjíždění (ale ono skutečně je: když se přes vás s minimálním odstupem převalí stovkou třeba jen dodávka…), za což dotyčným hrozí ztráta sedmi bodů, pokuta až deset tisíc korun a odebrání řidičského průkazu na šest až dvanáct měsíců.
Suma sumárum, ze zákona vytvořeného pro nás toho alespoň pro tuto chvíli, co se reputace cyklistů týče, příliš pozitivního nevyplývá. Dopravní psycholog, sám aktivní cyklista a bývalý řidič kamionu, muž, který profesně dobře zná uvažování motoristů, v rozhovoru v tomto vydání navzdory uzákoněnému půldruhému metru domnělé jistoty doporučuje cyklistům se silnicím vyhnout. A to není vůbec dobrá zpráva.
Nezbývá nám, než si stále při provozování našeho životního hobby zachovat patřičnou obezřetnost. Zákon nezákon.
Kamil Hofman
Přidat komentář