Rytmus a pravidelnost, vše se řídí podle jasně daných pravidel. Pravidelně se střídá den a noc, léto se zimou, pravidelně tepou naše srdce, funguje peristaltika střev, pravidelně se dostavuje únava a spánek, potřeba odpočinku, jídla i rozptýlení. Pravidelnosti vás naučí vaše domácí zvířata, která musíte nakrmit nebo podojit tak, jak jsou zvyklá. A pes – tomu je úplně jedno, jestli je letní čas, nebo zimní, a jestli zrovna vaříte nebo pospáváte u televize. Přijde přesně na minutu ve stejný čas, kdy chce nakrmit nebo vyvenčit. Pravidelnost je to, co řídí chod světa. Pravidelně přichází odliv a příliv a mění se fáze Měsíce a pravidelné rituály jsou také lékem ve chvílích složitých. Kdo zná filmy, asi si vybaví scénu z Knoflíkářů, kdy terapeut radí klientovi každé ráno si vyčistit zuby a učesat se. Ano, rituál je to, čeho se dá chytit a držet. Může to být i modlitba nebo mše, cvičení, meditace, studená sprcha, domácí mazlíček a jeho potřeby.
Lidská populace se v mezích zažitých stereotypů po tisíciletí ocitala i v režimu náhodných událostí. Mamut byl nebo nebyl, bylo jídlo nebo hlad, byla chladná zima, povodně, úroda, neúroda, útok nepřátel, epidemie. A nebyly to jen katastrofy, ale i vybočení radostná. Někdo má rád své jisté, režim. To mu dodává klid a jistotu. Jiný se víc těší na to nové, co přijde, nebo se obává toho, co by přijít mohlo, to podle založení. Jsou lidé do akce, do změny, s nimiž můžete růst a poznávat, a lidé do jistoty, na nichž můžete stavět a opírat se o ně. Přiznávám, že mě přílišný režim nevyhovuje. Ubíjí mě. Nemyslím ten základní – poměrně důkladnou hygienu vyžaduji denně a vstávám plus minus v šest, i když nemusím – i o víkendu. To je můj režim, na kterém stavím. Ale jestli už v sedm sedím na kole nebo se přesunuji do práce, cestuji někam nebo mířím na schůzku, to už je dílem programu konkrétního dne. Chodil jsem do práce, den co den do té samé a potkával stále stejné lidi a vykonával víceméně podobné činnosti. Ale to není nic pro mě. Zahubilo by mě to. A podobně to mám i s roky. Každému roku bych mohl dát nějakou nálepku. Jeden rok jsem se snažil hodně zhubnout a tvrdě jsem sportoval, jiný jsem byl hodně na cestách, následující jsem rozjížděl spoustu projektů a ten další mě provázely nemoci a zranění, a rok poté jsem se z nich léčil a plaval jsem, abych posílil a zocelil dech a vyhnul se dalším bronchitidám. A pak jsem taky cvičil – tak vehementně, až jsem si pochroumal koleno. Nikdy to však nebyla otázka nějakých předsevzetí, ty věci mi přicházejí samovolně a přirozeně.
Zvláštní, že vůbec netuším, jaký bude ten rok následující, ale věřím, že něco přijde nebo se k něčemu vrátím – možná ke cvičení, možná k plavání. Jedno vím ale jistě, už musí skončit to nijaké období povalování…
Tím, že připravujeme první číslo Cykloturistiky, už začíná cyklistická sezona. A mě napadá, že mám jeden rituál, něco, co dělám pravidelně a neustále, něco, co tvoří základy i opěrné zdi mého života. Je to samozřejmě jízda na kole. Vždycky, když se k ní uchýlím a začnu jezdit víc, je to dobré, mám energii, život má najednou směr. Nevím ještě, kam vyrazím letos, kam mě zavane práce, chuť, náhodná nabídka nebo zajímavý článek či vyprávění. Vím, že budu jezdit, a to, že ještě nevím kde a jak hodně, to je vedlejší – a to je také mně osobně vlastní. Ať to vy máte jakkoliv, věřím, že jízda na kole patří i mezi vaše základní životní potřeby. A tak vám přeji, ať na nich vystavíte parádní a vzpomínek hodný rok 2019.
Martin Raufer
Přidat komentář