KAM DOSPĚJE GRAVEL BIKE?

Šněroval jsem si to Brdy na novém gravel biku Canyon Grail, jehož test najdete v tomto vydání Vela. Držel jsem se za horní „extrémně flexibilní“ (jak praví výrobce) část „vznášejících se“ (jak praví název) řídítek Hover a zcela proti všemu dobrému vychování cyklistickému jsem tu a tam zamířil mimo ideální kolej – do hrubé traktorové stopy, do klubka kořenů a podobně. Když člověk má něco otestovat, jízdní styl a cit pro ideální stopu musí občas stranou.

Gravel bike je nová kategorie kol. Je to silnička schopná obstát i v lehkém terénu, praví marketing často, navíc s chutí a akcentem. A vlastně pravdivě. Podle ohlasů z okolí i od vás, našich čtenářů, si dovolím tvrdit, že o tuto kategorii kol je zájem. Je-li to tak a tato kola se budou prodávat ve větším, výrobci se kategorii budou více věnovat. Logicky. Věřím obojímu. A proto mne potom zajímá, kam se takový gravel bike vyvine, jak bude vypadat za pár let.

Specialized u modelu Diverge (představec) nebo Cannondale Slate (vidlice) byli jedněmi z prvních, kdo se pokusil přidat této podobě terénní jízdy trochu pohodlí navíc. Nyní je tu Canyon Grail s řídítky Hover. A tento výčet nejspíš není úplný, ale o to mi tu teď nejde. Při tom drncání v Brdech se mi vykreslila paralela s horskými koly, s jejich vývojem. Gravely jsou nyní ve fázi „celopevných“ biků, ale už si začínají pohrávat s předním odpružením, důkazem budiž i 40mm vidlice Fox AX. Aspoň nějakým. Lidé ho nejspíš uvítají, tím spíš, že si troufnu tvrdit, že většina uživatelů gravelů se momentálně rekrutuje z bikerů hledajících doplněk k tlustým gumám.

Přední „jako-odpružení“ možná trochu dodá odvahy pustit se do těžšího terénu, spíše však připomene, že by to možná šlo ještě lépe. Lehká přední odpružená vidlice s progresivním chodem krátkého zdvihu. Bum, první průlom. Bum, rána do zadku. Impulz. Proč má trpět pozadí, když ruce už hýčká odpružení?! Co se zkusit podívat i na rám? Co třeba softail?!

Možná je to smělá představa, možná to tak ale opravdu bude. Softail trochu pomůže, cyklista přivykne, tím se otevřou vrátka pro plnohodnotnější odpružení. Lehké, malého zdvihu. Najednou je tu úplně nová výzva pro konstruktéry, nová šance motivovat lidi k nákupu novějšího kola, nový impulz pro jejich vášnivé diskuze, nový objekt pro objevné testy kol. Nový vítr.

Možná je to smělá představa, ale možná tahle paralela gravelu s MTB opravdu nastane. Možná za pět let opráším tenhle úvodník a pochlubím se vizionářstvím, anebo budu za pět let velmi rád, že si na tuhle „blbost“ nikdo ani nevzpomene.

Kdo ví. To, co teď vím docela jistě, je, že bych si takový vývoj nepřál. Cyklistika na gravelu mne vzala za srdce, nadchla. Jednoduchostí, přímočarostí, opětovnou potřebou citu pro práci s kolem. Ale co, ať se vyvine jakkoliv, vždy tu i pro nás, co ne vždy rádi jdeme s proudem, zůstane nějaká možnost.

A hlavně – konec vlastně zbytečného přemýšlení. Za okny je už zase krásně. Rychle tam. Nenechávejme „na tom venku“ jedinou nádhernou minutu.

Rudolf Hronza