Filmová místa kolem Prachatic aneb Ve znamení alternativní trasy Haškova Švejka

před 4 týdny

text Martin Severa

foto Alexej Taukachou a Slávka Chrpová

 

Když jsem byl na povinné roční vojně, dostal jeden můj kolega za úkol vyrobit nástěnku k výročí osvobození Československa. Červenými praporky na mapě začal poctivě vyznačovat vítězný postup Rudé armády. Když to viděl jeden z mazáků, trval na zviditelnění své vesnice na jihu Slovenska, ačkoli byla frontě na hony vzdálená. Můj kamarád nechtěl riskovat nakládačku, a tak praporek zapíchl do mazákovy vesnice. Jenže pak přišlo ještě několik dalších lokálních patriotů, a tak se vítězný postup sovětských vojsk táhl ve velkých obloucích napříč celým Československem. Alternativní geopolitická historie se ale nekonala a můj kolega dostal čtrnáct ostrých. Tato dávná příhoda budiž inspirací pro dnešní filmová místa: Vydáme se také na frontu, a to s dobrým vojákem Švejkem. A v duchu výše zmíněného příběhu půjdeme také jinudy. Knižní putování Tábor–České Budějovice nahradíme trasou Prachatice–Český Krumlov. Není to až tak od věci. Právě na této trase se nachází několik filmových míst, kde se Švejkovo putování natáčelo a která předstírají, že jsou na té správné knižní trase.

 

Prolog

Každý významný cyklistický počin by měl mít ještě před startem první etapy prolog. Ten náš povede severozápadně od Prachatic do pět kilometrů vzdáleného Husince k rodnému domku Mistra Jana Husa, ve kterém je také jeho muzeum. Na tomto místě se sice filmy o mistru Janovi nenatáčely, zato si připomeňme, že Jan Hus inspiroval filmaře celkem čtrnáctkrát včetně epizod dokumentárních i kreslených seriálů. Nejznámější ovšem zůstane Jan Hus Otakara Vávry (1954) se Zdeňkem Štěpánkem (Jan Hus) a Karlem Högerem (král Zikmund) v hlavních rolích. Stejný název pak má i televizní film z roku 2015 režiséra Jiřího Svobody tentokrát s Matějem Hádkem a Janem Dolanským v obdobných rolích.

 

Proměny prachatického Velkého náměstí ve filmovém čase

Místo startu (Velké náměstí, Prachatice) i cíle (Český Krumlov) mají jedno společné: filmaři si je oblíbili natolik, že se bez nich nemohou obejít desítky českých filmů. Prachatické náměstí je dnes nádherně opravené, rekonstruované domy září barevnými fasádami v duchu zachování historické kontinuity. Jestli se ale chcete podívat, jak to tam vypadalo za komunismu, počkejte si na 35. minutu třetího dílu seriálu Chlapci a chlapi. Kromě vojenské přísahy nováčků naší socialistické armády periferně uvidíte i zanedbané fasády domů, které dlouhá léta před tím nikdo neopravoval. S oprýskanými omítkami historických budov ostře kontrastují mladé tváře Martina Zounara a Evy Vejmělkové. Seriál má celkem 11 epizod pojednávajících o „smysluplnosti“ socialistické vojenské služby a natočil ho v roce 1988 Evžen Sokolovský. Paralela s výše zmíněným putováním dobrého vojáka Švejka se nabízí už tady, a to v souvislosti s výrazem „smysluplnost vojenské služby“.

Pokud chcete srovnání, jak náměstí vypadalo v roce 1979, pak se podívejte na film Božská Ema (Jiří Krejčík, 1979). Fasády domů jsou o deset let mladší, Božská Ema jede po náměstí v kočáře a opotřebované náměstí je v rámci režisérova záměru v souladu s historickým povlakem. Pojďme dál proti toku (nejen) filmového času: O další rok dříve se kolem Prachatic točil film Já jsem stěna smrti (Jaroslav Balík, 1978) – ne příliš přesvědčivé povídání o motorkáři jezdícím na stěně smrti. Režisér si nepomohl ani obsazením Josefa Kemra do role pouťového kaskadéra. Jeden ze záběrů je nad Prachaticemi na Skalce. Prší a jedna z postav filmu Alda si v dešti prohlíží klavír, který dostala jako dárek… O dalších pět let dříve byste u prachatického kostela potkali Tři chlapy na cestách (Oldřich Lipský 1973). Děda a otec Potůčkovi (Lubomír Lipský, Jan Skopeček) jedou s obyvateli Ouplavice na exkurze do západočeských měst. Prachatice zde hrají jedno z měst, ale které, to z filmu není patrné.

 

S písní na rtech a lokomotivou na silnici

Opustíte-li Prachtice Dolní branou, pak jedině s písní na rtech. Jsme opět o deset let „mladší“ a symbolika desítky nám hraje do noty. Ve filmu Bylo nás deset (Antonín Kachlík 1963) prochází branou slavná semaforská dvojice Suchý – Šlitr. Je to vůbec první film, ve kterém se objevili. Po jejich boku (nebo obráceně?) vystupují například i Jaroslav Satoranský či Ctibor Turba. Motto filmu je jasné: vojenskou službu lze přežít jen s jejich písničkami. (Čímž nenápadně naznačuji, že nás čeká náročný profil trati, a i my budeme k přežití potřebovat nějakou tu melodii.)

Filmem Nejlepší člověk (Ivo Novák, 1954) s Vlastou Burianem se dostáváme o dalších devět let do historie. Prachatice si zahrály městečko Pětice v roce 1900. Místním konšelům přišla zásilka s adresou nejlepšímu člověku. Na tento titul si však dělají nárok všichni členové městské rady, ovšem ukázalo se, že jde o žert, a tak se odhalují charaktery „lepších“ lidí. Pětice alias Prachatice (nebo obráceně) opustíme po komunikaci 143. Také ona si zahrála jinou silnici. Ve filmu Poprask na silnici E 4 (1979 Stanislav Strnad) povýšila na mezinárodní komunikaci a právě po ní se ve filmu přepravuje tahačem lokomotiva, což má zřejmě demonstrovat neomezené možnosti komunismu a zároveň to asi má být humor – lokomotiva na silnici – ha ha ha… Nutno podotknout, že film upadl v zapomnění ještě před svou premiérou, a tak se na něj podívejme jen ze zvědavosti, abychom si připomněli mládí hlavních protagonistů: Jiřího Štěpničky, Dagmar Havlové či Jana Krause.

Po prvních pěti kilometrech se vyšplháme na nejvyšší bod naší trasy, na horu Libín (1093 m n. m.) s 27 metrů vysokou rozhlednou. Ta pochází z roku 1883, svého času byla vybudována nákladem 2000 korun. A protože se v tom roce slavily zásnuby habsburského prince Rudolfa a princezny Stefanie, pojmenovali ji Rudolfova věž. Dalších sto let pak úspěšně chátrala, rekonstrukce se dočkala až v roce 1994. V době natáčení tedy musela být značně zdevastovaná a filmařům ani nestálo za to, aby na ni namířili kameru. Právě pod Libínem jel malý Vašek (Tomáš Holý) k dědečkovi (Gustáv Valach) na Šumavu, protože nechtěl s rodiči do Bulharska. Druhá část volné trilogie Na pytlácké stezce (režie Václav Gajer, 1979) volně navazuje na první – Pod jezevčí skálou. Ve filmu je to přesně na 14. minutě a 40. sekundě. Z rozhledny dohlédnete nejen na filmovou silnici, ale i do Prachatic a na pozůstatky gotického hradu Helfenburg, který svou rozlohou 1,27 hektarů patří mezi největší zříceniny u nás.

Celý článek najdete v tištěné verzi nebo zde v elektronické https://www.alza.cz/media/cykloturistika-6-2020-d6124267.htm

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu