Takové jiné Chorvatsko – Sinj, Dalmatské Záhoří

4.9.2017
<!-- Generated by XStandard version 3.0.0.0 on 2017-09-04T10:11:19 --> <p><strong>Dalmatské Záhoří (Dalmatinska Zagora) se - jak už název napovídá - rozkládá mezi horskými masivy Kozjak, Vilaja a Mosor. Je to protiklad oproti přímoří. A rozdíl je tu opravdu veliký. Jednak oproti pobřeží jsou zde lidé o to milejší, oč jim jsou návštěvníci vzácnější. Ale také tu naleznete úplně jinou přírodu. Je zde prameniště řeky Cetiny a dalších jejích přítoků, tím pádem je krajina svěžejší a zelenější. Sladká voda je zde k vidění ve všech svých podobách od pramenů, vyvěraček, přes vodopády či malé říčky s rozsáhlými nivami až po jezero. Tato oblast by se dala charakterizovat také slovy odříznutost, opuštěnost až syrovost, což se už málokde v Evropě najde.</strong></p>

My jsme loňského června navštívili střední část Dalmatského Záhoří, oblast kolem horního toku řeky Cetiny s centrem v městečku Sinj, které se nachází jen 30 km od Splitu. Je to asi jedenáctitisícové městečko s nevelkým centrem plným příjemných kaváren a hospůdek. Však také místní kuchyně je vyhlášená. A je opět úplně jiná než na pobřeží. Místo mořských plodů se tu podávají žáby, raci či pstruzi, které zde připravují podle skvělých, lety prověřených receptů. Mnohé z nich jsme měli možnost ochutnat jak přímo v Sinji, tak také v malých hospůdkách na trasách kolem, viz blok restaurace Naše malo misto. Ve všech většinou rodinných restauracích nás fascinovalo, že si z devadesáti procent všechno pěstují a chovají sami. Od brambor přes zeleninu, domácí drůbež – podávají se většinou kohouti -, skopové až po víno. To už se v Česku často nevidí… Mnohem více než kuchyně je ale známé historické dědictví Sinje, a to spíše to nehmotné. Už při příjezdu do Sinje nás zaujaly sochy vojevůdců na koni s velkým kopím. Ty jsou upoutávkou na zdejší tradiční jezdeckou slavnost zvanou Sinjská alka. Tato událost byla zapsána na Seznam nehmotného dědictví UNESCO. Slavnost se koná na počest vítězství nad osmanskou armádou v roce 1715. Je to velkolepá akce, kdy celé město každou první neděli v srpnu žije touto událostí. Střed města se změní v jezdeckou dráhu a je pokryt pískem, po stranách jsou tribuny a udatní muži v uniformách, inspirovaných těmi z 18. století, se snaží zasáhnout těžkým kopím třinácticentimetrový kroužek – tzv. alku -, zavěšený na provaze nad závodištěm. Dříve se takovéto rytířské závody konaly po celém Balkáně, dnes už se jich dochovalo velmi málo. I proto je Sinjská alka tak unikátní. V roce 2015 u příležitostí třístého výročí bylo otevřeno muzeum Sinjské alky. A byla to poměrná nákladná investice. Bylo zde investováno 65 milionů kun, z toho 23 milionů kun zaplatil alkarský spolek. Ten musel vyřešit zaplacení prostředků prodejem části zlata a stříbra ze svého pokladu. Muzeum je opravdu úchvatné. Kromě toho, že se zde nacházejí klasické muzejní exponáty v podobě uniforem, zbraní a fotografií, jsme byli potěšeni interaktivností celé expozice. Před vitrínou se zbraněmi je instalován tablet, který umožňuje získat více informací o každé zbrani. Na obrazovkách se zobrazuje animovaná bitva o sinjskou pevnost z roku 1715. Mohli jsme ovlivňovat pohyb účastníků a vývoj bitvy, a to jak na křesťanské, tak turecké straně. Přímo na kopci nad Sinjí, odkud je nádherný výhled, se nachází kaple Matky Boží Sinjské, která podle legendy opírající se o tzv. zázračný mariánský obraz, k němuž se během obléhání Turky modlili obyvatelé Sinje, zachránila v roce 1715 město před přesilou tureckých dobyvatelů. Nedlouho po alce se v Sinji vždy 15. srpna koná velká pouť právě na počest této svaté ikony. Obraz je pokaždé nesen v čele každoročního procesí, kterého se účastní desetitisíce lidí.

Trasy kolem Sinje a Trilje Městečko Sinj bylo ale naším cílem hlavně kvůli množství cyklistických tras, které v jeho okolí nechalo vyznačit Turistické sdružení splitsko-dalmatské župy. Trasy jsou označeny v terénu barevně. Toto sdružení vydalo také mapku Central Dalmatia by Bike-Sinj-Trilj se zakreslenými trasami, grafy jednotlivých tras s nadmořskými výškami i vzdálenostmi jednotlivých bodů na trase a velmi stručnými popisy tras i v češtině. Prospekt by měl být k dispozici v místních turistických sdruženích (turistička zajednica) nebo také v pražské kanceláři Chorvatského turistického sdružení, www.htz.cz. Trasy jsou rozděleny podle povrchu – modré jsou rovinaté, zelené s pár kopečky a šedé pak vedou do hor. Jsou značeny trojcifernými čísly. Trošku nás pobavilo měřítko mapy 1 : 48 500… Plánek je dost schematický a mnohem lépe se budete orientovat podle map okruhů ze setu průvodců, kterou vydala Javna ustanova RERA S.D. pro koordinaci a rozvoj Splitsko-dalmatské župy, kde u každého průvodce je dobrá vyndávací mapka se zakreslenými trasami. Měli by je mít v infocentru v Sinji. My jsme prověřili jen málo z mnoha možností. Vybrali jsme si část kolem jezera Peručko a městečka Vrlika a dále náročnější trasu na sever od města Trilj, která zasahuje až do Dinárských hor. Jezero Peručko nás naprosto překvapilo svojí průzračně čistou vodou, klidem a nepřítomností turistů. Takový kontrast oproti přímoří. Kolem celého 20 km dlouhého jezera vedou buď asfaltové silničky téměř bez provozu, anebo jemné šotoliny – zde zvané makadamy – vhodné i pro tenčí pláště, do některých zátok pak užší lesní cesty. Klidně by se tu týden dalo kempovat nadivoko, koupat se, projezdit okolí, navštívit přilehlé zajímavosti, strávit tu dovolenou bez davů, a přitom přírodě na dosah. Jezero bylo vybudováno v 60. až 70. letech minulého století za Titovy Jugoslávie. Málokdo ví, že jezero, které je vlastně první přehradní nádrží na řece Cetina, bylo při poslední válce v ohrožení. Dnešní klid už nic nenapovídá tomu, že tady bylo pěkně horko. V roce 1991 obsadili místní Srbové za podpory jugoslávské armády elektrárnu a umístili zde miny. Během dvou let se střídavě dostávala do rukou mezinárodních mírových jednotek UNPROFOR a znovu Srbů, kteří několikráte také ostřelovali korunu hráze. Jen díky obětavosti chorvatských pracovníků elektrárny a hrdinství vojáků chorvatské armády, kteří provedli v roce 1993 rychlý protiútok, bylo vodní dílo dobyto zpět. Kdyby byly aktivovány výbušniny, mohla vyletět přehrada do povětří. Vznikla by obrovská záplavová vlna, která by smetla všecko živé v povodí Cetiny. Toto území bylo vždy místem, kde žili Srbové s Chorvaty pohromadě, identifikovali se s bývalou Jugoslávií – a najednou se vlastně ocitli uprostřed nepřátelského státu. Mnozí Srbové tu ale zůstali a někteří se po konci bojů i vrátili. A my se vraťme k našim trasám, které – jak jsme předeslali – jsou vedeny nejen kolem jezera, ale také kolem řek Grab, Cetina a jejích dalších přítoků. Možnost kdykoliv zastavit, osvěžit se nebo jet kolem krásných modrých vod přináší příjemné pocity. Hlavním cílem první naší doporučené trasy byla vyvěračka 105 km dlouhé Cetiny. Díky vápencovému podloží zde vznikají ponorné řeky, které vyvěrají na povrch. Nacházejí se na úpatí Dinárských hor, v podstatě ještě na území Bosny a Hercegoviny. Vývěr se projevuje nádherným tyrkysovým jezírkem, jehož velká hloubka je vidět i jen pouhým okem. Na dno 115metrové vlastně jeskyně ale naše oko opravdu nedohlédne. Tam se dostali jen speleologové, kteří vyvěračku zkoumali. Od roku 1971 je pak pramen chráněn. Na druhé trase z města Trilj jsme zase narazili u říčky Grab na čtyři sta let staré mlýny. Jsou stále v provozu a o jejich chod se stará rodina, která zde hospodaří již po generace. Pro mouku ze stále fungujících mlýnských kamenů sem jezdí lidé z celého okolí. My jsme si chléb připravený z této mouky dali v místní restauraci Naše malo misto.

Historie, kam se podíváš Na území Dalmatského Záhoří najdeme stopy Illyrů, Římanů, Osmanů. Samotné město Sinj je odvozeno od ilyrorománského Osinium. Na kole po značených trasách je snadno dosažitelné místo s názvem Tilurium, které leží na kopci Gurdun nedaleko Trilje. Právě jméno tohoto města je odvozeno od vojenského tábora Tilurium z období přelomu našeho letopočtu. Tábor 7. římské legie o rozloze 12 hektarů se rozkládal na pravém břehu Cetiny, na zmíněném kopci. Bylo to strategicky velmi důležité místo, odkud Římané kontrolovali brod přes řeku. Vedla tudy cesta z hlavního města římské provincie Dalmácie – Salon (dnešní Solin u Splitu) – do vnitrozemí. Tilurium tak bylo významnou křižovatkou cest a ochranou brodu, který Římané brzy nahradili mostem. Archeologické vykopávky odhalily hradby, cisternu na nádrž vody a budovu, kde přespávaly tzv. centuriae, tedy jednotky římské armády. Místo leží na soukromém pozemku, ale je dostupné bez problémů a je dobře označené informačními tabulemi. Jen je to od řeky samozřejmě do kopce… Na trase z Vrliky k pramenu řeky Cetiny se setkáváme s ranou památkou křesťanské architektury. Velmi dobře zachovalé ruiny kostela sv. Spasitele (Sveti Spas) z 9. století jsou nádherně zasazeny do krajiny pod Dinárskými horami, které vytvářejí působivou kulisu za ním. Jedná se o zvonici a jednolodní kostel. Před kostelem je starý hřbitov s více než 1100 hroby, z nichž na 800 je zdobeno náhrobky zvanými stećky. Středověké náhrobní kameny, které pocházejí ze 13. až 16. století a vytvořili je kameníci a ozdobili zvířecími, rostlinnými a figurálními výjevy, byly specifickým uměleckým výrazem středověké Bosny a přilehlých území, bez ohledu na vyznání. Tyto stély se nacházejí kromě Chorvatska také v Bosně a Hercegovině, Srbsku a Černé Hoře. Snaha chránit tyto památky i pro budoucnost dovedla ministry těchto v nedávné minulosti znepřátelených zemí k tomu, že se rozhodli společně podat návrh na zápis stećků na Seznam světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Tento krok je symbolem možnosti spolupráce uvedených čtyř zemí. Na trasách kolem měst Sinj, Trilj, Klis najdeme spoustu obranných hradů a hrádků více či méně zachovalých. Nejlépe zachovalý je hrad Klis, o němž více viz blok.

Cyklisté vítáni a žádáni Celá oblast je jen třicet kilometrů vzdálená od moře. Dovedeme si představit zde strávit celou dovolenou, i když žádný Čech, když už váží takovou cestu, si moře zřejmě neodpustí. Ale lze to velmi dobře kombinovat. Strávit pár dní u moře a pak se přesunout do Záhoří, anebo naopak. A mnozí lidé preferují vodu sladkou a té je tu opravdu dostatek. Také jiné outdoorové aktivity jsou zde dostupné. Kousek od Vrliky jsou zajištěné lezecké cesty, na Cetině se provozuje rafting, kajaking či kaňoning. Na jezeře lze windsurfovat nebo si půjčit mořské kajaky. Celkově nás tento region velmi mile překvapil, je to opravdový kontrast k přímoří, lidé jsou tu pohostinní, milí. Jsou zde také tradice, které jsou pečlivě schraňovány a jsou vidět na každém kroku. Cyklisté jsou tady velice vítáni, trasy si zde najde každý. Co jiného by si návštěvník mohl ještě přát…

Celý článek najdete v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace

text Slávka Chrpová foto autorka, archiv CK Geotour a uvedené zdroje

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu