Málem by naše několikaměsíční úsilí s přípravami tohoto středočeského speciálu zapadlo ve stínu toho, že v den, kdy sedám k napsání tohoto úvodníku došlo k největšímu uvolnění karanténních opatření, mohli jsme svobodně sundat roušky, nadechnout se, zajít do restaurace, poslat děti do školy. Bylo by rozumnější toto koronavirové téma vyčerpat výše napsaným konstatováním, ale nemohu jinak. Mám dojem, že nám všechna ta opatření ještě přijdou pěkně draho a že jejich zářez v celé společnosti bude hodně bolestivý a dlouho patrný. A to nemluvím o ekonomice, což jsou důsledky, jejichž rozsahu a konce nejsem schopen dohlédnout. Mluvím o lidech, o jejich myšlení, strachu a ztrátě pofidérních jistot. Já jsem se vlastně začal skutečně obávat teprve až teď. Z uvolnění mám strach, přičemž ono uvolnění není na vině, na vině je ten předcházející stres a strach. Je to jako s infarktem, většinu lidí nepostihne v období největšího stresu, v době maximální mobilizace organismu, ale až po něm, po uvolnění.
Jak tento stav postihne cyklistiku, turismus, cestování? A dojde k tomu vůbec? Vždyť vše se jeví tak růžové, lidi jezdí jako šílení a kolo objevují i ti, kdo na něm nikdy v minulosti nejezdili. Kola se prodávají jako na začátku devadesátek a byznys se točí jak hodiny elektroměru při house party. Pokud má být někdo vítězem koronakrize, zdá se, že by to měla být právě cyklistika. Kola ale ve skladech mizí a brzo nebude co prodávat. A v Asii, na níž jsme závislí, je výroba v obrovském skluzu. Kola nebudou ani za rok a určitě budou mnohem dražší, i v cyklistickém byznysu se bude šetřit a propouštět. To je jedna z teorií. Ale bude to skutečně tak? Nevím. A cestovní ruch? Kdo přežije a v jakém stavu? To je otázka s velkým otazníkem.
Už v době karantény jsme zjistili, že to nejdůležitější pro život je to, co máme nejblíž – naše rodina, náš domov. I v tomto světle se jeví jako mimořádně šťastné právě teď představit region, který je v duchu rčení „pod svícnem je největší tma“, tak trochu ve stínu Prahy – Středočeský kraj! Kraj, kterým kráčela historie a zanechala v něm výraznou stopu řada českých králů, kraj nabitý pamětihodnostmi i výjimečnými přírodními úkazy, kraj v němž na malém prostoru najdete v těsném sousedství mimořádné technické i přírodní památky, místa civilizovaná, kulturní a hustě osídlená i místa zapomenutá a opuštěná s hlubokou panenskou přírodou. Pokud je Praha klenotem českého národa, pak Středočeský kraj je jeho klenotnicí posázenou mnoha drahokamy. Máme obrovskou radost, že můžeme do Středočeského kraje pozvat naše čtenáře a krásy tohoto území jim přiblížit. A děláme to se zcela čistým svědomím. Je to kraj cykloturistice zaslíbený, je to kraj, v němž najdete úplně vše, je to kraj mnoha krás. Věříme, že i v tomto případě mnoho lidí zjistí, že to nejcennější mají doslova na dosah a neustále na očích, že není třeba jezdit někam daleko nebo vysoko, že ty skutečné hodnoty jsou doma, za humny, v tomto případě ve Středočeském kraji, kraji českých králů. Mám radost, že právě se všeobecným uvolněním lze naše čtenáře pozvat k návštěvě tohoto překrásného kusu naší země.
Martin Raufer
Přidat komentář