Dost! chtělo by se mi zoufale zakřičet v naději, ale i obavě, jak utnout černou sérii pádů a zranění posledních týdnů v profipelotonu. Jak je letošní znovu rozjetá sezona koncentrovanou náloží závodění, tak jsou i průvodní jevy silným koncentrátem. Málem fatální pády Jakobsena a Evenepoela, fraktury a nucené pauzy Kruijswijka, D. Martina, Lampaerta, Modola či Schachmanna připomněly konstatování z minulého čísla, jehož prorocké sdělení působí v této chvíli až mrazivě. Že totiž budou všichni přistupovat ke každému závodu, jako by byl na dlouho poslední. Vězí za těmi karamboly jen okolnosti nucené pauzy? Může za to dlouhá závodní odmlka, vedro, intenzivní tempo závodů, ztráta instinktů, snížená koncentrace či tlak pramenící ze zoufale mála času, během nějž si musí profíci zajistit další živobytí ve zkrácené sezoně, a s tím spojené překračování nutné hranice rizika? Nebo za to všechno mohou pořadatelé?
Ze všech stran se na ně teď valí kritika. Od závodníků, od jejich jezdecké asociace, od manažerů týmů. Určitě nesou svůj díl viny, protože pustit závodníky do spurtu 80kilometrovou rychlostí, obehnat dojezd plůtky, které se při nárazu závodníka promění v poletující ocelové šípy schopné zabíjet (Polsko), nebo je poslat z prudkého sjezdu po děravé silnici na začátku etapy (Dauphiné) je přinejmenším nerozum a řešení, jemuž se dá vyhnout. Ale můžeme se na to dívat i z jiné stránky. Co řekli šéfové Jumba a Quick-Stepu svým mužům koncovek před inkriminovaným spurtem v úvodní etapě Kolem Polska? Jdi do toho, dlouho jsi nezávodil a dlouho taky nemusíš, vyhraj, potřebujeme prezentaci, uspokojit sponzory, těch vítězství letos nebude tolik, určitě míň, než byli zvyklí… A pak není divu, že Groenewegen vybočí ze svého směru více než je i u mužů s ostrými lokty akceptovatelné a Jakobsen pošle kolo do díry u hrazení, kde je už zavřeno. A v té obří rychlosti jsou následky děsivé.
Jaké byly pokyny před sjezdem na Dauphiné? Buďte vpředu, ať můžete volit stopu, je to úzké, na vozovce spousta děr a štěrku, bude to padat. A když se 170 závodníků natlačí dopředu, co se stane? Nemohli by se tedy jednoduše dohodnout, že ten první kopec prostě sjedou v klidu, když se dokáží následující den domluvit v části etapy na tichém protestu a „nezávodění“?
Nechci zmíněné incidenty bagatelizovat, ale také nehodlám přispívat ke kriminalizaci cyklistiky. Jestli chceme pořadatele, bezpochyby nejohroženější složku současné závodní scény, popohánět k soudní odpovědnosti, mohou si týmy pořádat závody samy. A jestli by se měli sprinteři, když poruší sportovní pravidla, což se prostě občas stane (Groenewegen přitom rozhodně není žádný spurtérský gauner, našli by se jistě větší střelci považovaní za polobohy…), obávat kriminalizace, bude lepší rovnou etapy s hromadným spurtem zrušit. Sprinteři provozují řemeslo, v němž vědomě vstupují do koridy se specifickými pravidly. Kdo je poruší, musí počítat s postihem a odsouzením, v krajním případě s vyobcováním z komunity (třeba s boxerem Bouhannim asi nikdo z rychlíků nepůjde na kafe). Chtělo by to prostě jen víc ohleduplnosti kolegů a méně potřeby vstupovat do průběhu závodů ze strany direktorů. Pak bude na silnicích méně napětí i krve.
Kamil Hofman
Foto: Cor Vos
Přidat komentář