K té myšlence mě navedla odpověď Taylora Phinneyho v rozhovoru, který najdete v tomto vydání a který poskytl našemu časopisu během soustředění své nové stáje Cannondale-Drapac, na nějž jsme byli pozváni: „Vadí mi přehnaná vážnost, zahleděnost, uzavřenost a tajemnost lidí ve velkých týmech. Domnívám se, že je to zejména v evropské cyklistice iluzorní představa o profesionalizmu. Vždycky jsem si rád dělal legraci, jsem otevřený k přijímání nových tendencí a postupů, a to mi v zavedených mančaftech trochu schází," řekl Američan a promluvil mi z duše.
Je snad ten, kdo se nebaví s novináři, vyhýbá se fanouškům a je zahleděný jen sám do sebe větším profesionálem než někdo, kdo si dokáže zachovat nadhled a občas bere věci s nadsázkou? Zářným příkladem je přístup k cyklistice jejího momentálně nejuznávanějšího symbolu – Petera Sagana. Z našeho sportu by se neměla vytratit radost, smysl pro improvizaci, moment překvapení. I proto mě těší, nejen kvůli tomu, že se to týká českého závodníka, když nová stáj Bahrain-Merida neváhá dát šanci silničářskému zelenáči Ondřeji Cinkovi. A že se ho trenér Paolo Slongo, který vytříbil umění právě Sagana nebo Nibaliho, nerozpakuje poslat také na klasiky, byť všichni, včetně samotného závodníka, tak nějak automaticky považují exbikera za potenciálního vrchaře. Prostě se nebát vybočit ze zavedených kolejí.
I my jsme si v letošním prvním vydání trochu zaexperimentovali. Titulní strana vás zřejmě překvapila, možná i zaskočila, ale na úvod desátého ročníku časopisu to je, myslím, na místě. A taky jsme se nebáli říct si o trochu té chvály od cyklistických osobností, pomasírovat své ego v ohlédnutí za tím, co se nám v uplynulých devíti letech podařilo, nebo třeba vyzvat bývalého cyklokrosaře a silničáře Lukáše Kloučka, nyní bookmakera sázkové kanceláře William Hill, k vypsání poněkud netradičních sázek takříkajíc s nadsázkou.
A ještě jedna glosa zapadající do předchozích úvah. Když Phinney naráží na uzavřenost a tajemnost některých svých kolegů, v mých očích to přímo souvisí s jedním z hlavních témat tohoto čísla. Mentální koučink je v současné profesionální cyklistice stále frekventovanější slovní spojení, ale nejsem si jist, zda jí prospívá. Jde přece o týmový sport, v němž sbírají vavříny jednotlivci, což tvoří jeho vnitřní napětí. A tak si říkám, zdali trénování mysli právě tímto směrem nevyrábí z cyklistů kupu do sebe zahleděných asociálních individuí. Ale to už nechám na vašem úsudku.
Jedno vím jistě. Chceme to s vámi táhnout minimálně dalších deset ročníků a současně sebe i vás bavit.
Přidat komentář