Bolesti ramen mezi úplně typické slabiny cyklistů nepatří, ohroženější jsou třeba plavci nebo basketbalisté. Přesto stojí za to věnovat bolestem ramenního pletence určitý prostor, protože typické svalové dysbalance spojené s cyklistikou již k bolestem ramene vést mohou.
Vlastní ramenní kloub je tvořen spojením pažní kosti s kloubní jamkou na lopatce. Je to typický kulovitý kloub, funkčně i biomechanicky značně složitý, navíc je nejpohyblivějším kloubem v těle. Disponuje velkými rozsahy pohybů do různých směrů, což s sebou ale na druhé straně nese vysoké požadavky na udržení stability v kloubu. Kromě vlastního glenohumerálního skloubení je ramenní pletenec tvořen sternoklavikulárním kloubem spojujícím vnitřní konec klíční kosti s hrudní kostí a akromioklavikulárním kloubem spojujícím výrůstek na lopatce s vnějším koncem klíční kosti. Lopatka je na hrudníku fi xována především svaly a nejde tedy o pravý kloub, ale o funkční spojení. Kromě kostí a celé řady svalů, jež nároky na stabilizaci kloubu realizují, jsou pro funkci důležité i vazy vymezující volnost pohybu. Počet struktur zastoupených v anatomické stavbě ramenního pletence z něj činí jeden z nejkomplikovanějších kloubů v těle.
Také funkce ramenního pletence jsou širší, než je tomu u jiných kloubů. Rameno má významnou opěrnou funkci při vzpřimovacích mechanismech během ontogenetického vývoje, dále funkci kinetickou umožňující rozsáhlé pohyby paže a funkci fi xační, kdy stabilizuje kořenovou část horní končetiny pro pohyby lokte, zápěstí a ruky.
Již několikrát jsme se v této rubrice věnovali různým svalovým dysbalancím a jejich dopadům na pohybový systém. V souvislosti s ramenním kloubem tedy nelze nezmínit typickou svalovou dysbalanci, která není u cyklistů neobvyklá a ramenních kloubů se značně dotýká, a to horní zkřížený syndrom. Nefyziologická souhra svalových skupin v horní části trupu je reprezentována mimo jiné zkrácením prsních svalů a oslabenými mezilopatkovými svaly, což ve svém důsledku vede nejen k hyperkyfóze hrudního úseku páteře („kulatá záda"), ale také k chabému držení hlavy, hyperlordóze krčního úseku a nevhodnému držení ramenních kloubů, které jsou vytaženy vzhůru a dopředu. Změna distribuce svalové aktivace mezi tonickými a fázickými svaly zásadně mění fungování lopatek a biomechaniku celého
pletence, což se projevuje prakticky při všech pohybech v ramenním kloubu.
NĚKTEŘÍ Z VINÍKŮ
Jak již bylo zmíněno, ramenní pletenec je spojen s vysokými nároky na stabilitu. Nestability v něm mohou být vrozené, dané systémovým onemocněním, či získané – nejčastěji při úrazu poškozením rotátorové manžety, vazů, kloubního pouzdra, kloubní hlavice nebo jamky. Zatímco u první skupiny pacientů bývá instabilita kloubu vícesměrná, pacienti s úrazovou etiologií mají obvykle nestabilitu v jednom směru, přičemž četností dominuje instabilita přední.
Významné pro udržení hlavice pažní kosti v kloubní jamce jsou svaly rotátorové manžety (m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. subscapularis, m. teres minor), která obkružuje hlavici pažní kosti. Právě tyto svaly jsou ale často zdrojem potíží a bolestí ramene. Na vině bývají mikrotraumata, degenerativní postižení akromioklavikulárního kloubu, změny na šlachách spojené se zvyšujícím se věkem či útlak svalů při poruše akromioklavikulárního skloubení provázený bolestí, jež je spojena s pohybem, ale může se objevovat i v noci. Častá je bolestivost nebo citlivost na přední horní straně ramenního kloubu spolu se slabostí, či „lupáním" v rameni během pohybu.
Častým termínem užívaným pro bolestivé postižení ramenního kloubu je impingement syndrom, tedy zúžení subakromiálního prostoru a dráždění rotátorové manžety a subakromiální burzy při zvednutí paže (abdukce a fl exe paže). Příčinou může být třeba výrůstek, ale i tendinitida, burzitida, zduření akromioklavikulárního
kloubu nebo porucha souhry paže a lopatky a s ní související funkční změny.
Nezapomínejme ale na fakt, že do ramene se mohou bolesti projektovat i z jiných částí těla. Typické je šíření bolesti do ramene u ústřelů krční páteře, rameno bývá bolestivé také u blokád přechodu krční a hrudní páteře, při dysfunkcích žeber nebo u útlaku pažní nervové pleteně. Pokud zvolíme více alternativní pohled na věc, mluví se také o významu vertebroviscerálních vztahů a psychosomatických potíží. Do ramenního kloubu se bolest šíří u některých onemocnění útrob, například plic, srdce, jater nebo žlučníku. Z pohledu celostní medicíny může problémy s ramenem úplně stejně spouštět dlouhodobý stres, pracovní a jiné přetížení nebo třeba úzkost. Symptomatická léčba samotného ramene bez skutečného pochopení příčiny v takových případech zpravidla nevede k úspěchu.
U cyklistů zmiňme ještě jednu specifi ckou záležitost, a to že se čas od času potýkají s důsledky svých dřívějších zranění. Například zlomené klíční kosti, která je vlastně součástí celého ramenního pletence a může tak ovlivňovat jeho funkci. I několik měsíců či dokonce roků po úrazu se tedy mohou objevit bolesti v oblasti
samotné klíční kosti a ramene či brnění horní končetiny na postižené straně.
TERAPIE A PREVENCE
U bolestí ramen, kde není souvislost s traumatologickou událostí v podobě pádu a podobně, lze postupovat cvičením ke korekci svalových dysbalancí. Jinými slovy posilovat ochablé svaly a protahovat jejich zkrácené protějšky. Je třeba ale upozornit na fakt, že ne vždy si pomůžete sami, neboť o úspěšnosti prováděných cviků mnohdy rozhodují maličkosti. Například i prostý klik je možné dělat špatně, třeba s chybným držením hlavy, hyperaktivací přetížených horních fi xátorů lopatek nebo naopak s nedostatečnou aktivací dolních fi xátorů lopatek. Takové cvičení pak vlastně může být kontraproduktivní, byť jde o chvályhodnou aktivitu cvičence.
Kvůli potenciálnímu postižení různých struktur nenajdeme jednoduchý vzor, jak bolesti ramenních kloubů řešit. Pro cílenou terapii je důležité důkladné fyzioterapeutické vyšetření s posouzením funkčních souvislostí, pátráním po případném traumatu, stanovením příčiny a rozlišením, zda jde o bolesti strukturálního nebo funkčního původu. Ne vždy jsou totiž bolesti ramenního kloubu odrazem skutečného poškození kloubu a jeho struktur. Jinými slovy, přestože z ortopedického pohledu rameni nic nechybí a vše je, jak má, přesto kloub postiženého trápí.
Pro vhodné cviky se tedy v případě nejasností a rozpaků nad cvičením, zvlášť pokud cvičíte pravidelně a nepozorujete zlepšení, spojte s fyzioterapeutem. Ten určí, které cviky jsou vhodné a které méně vhodné, na které svalové skupiny se zaměřit více či méně a podobně. Cílené cvičení přináší řešení svalových dysbalancí, zdokonaluje schopnost procítění pohybu a propriocepce, stabilizuje lopatky a především umožňuje individuální přístup a volbu cviků konkrétních pro daného jedince. Cvičit se dá i s využitím různých pomůcek jako je velký míč, thera-band, terapeutická lana apod.
Fyzioterapie k řešení problémů s ramenními klouby využívá také měkkých technik, mobilizace ramenního pletence a páteře, bariérové techniky, ale třeba i prostředky fyzikální terapie, například elektroterapie. U cyklistů není od věci se zamyslet také nad vhodností úpravy posedu na kole. Pomoci může zkrácení představce a napřímení posedu tak, aby nebyly mezilopatkové svaly v trvalém protažení a snížilo se zatížení již tak přetížených svalů v oblasti ramene a krční páteře. Z kompenzačních sportů lze doporučit plavání, běh na lyžích, chůzi s hůlkami apod. Můžete se také zkusit přihlásit na jógu nebo taiči, což vám možná otevře zcela nové rozhledy a pomůže nejen s bolestmi ramen.