Dovolená na kole… Zavřete oči a vyslovte ta slova. Co se vám vybaví? Dlouhá cesta, únava, vyčerpání, bolest v nohou a otlačený zadek? Poznávání, nově dobytá území, pokořené kopce, prohlédnuté památky? Čas strávený se skupinou přátel? Oživení vzpomínek, připomenutí a projetí známých a oblíbených míst? Zážitky, setkání, nové a nové výzvy? Anebo si prostě jen říkáte, že jednou byste to měli zkusit, když o tom všichni tak zaníceně mluví? Je toho hodně a hodně důvodů, proč se chystáte strávit dovolenou na kole, jsem tu určitě nepoznamenal. Každý máme nějaké své a každý trochu jiné.
Já, když se zamyslím, zasním a vyřknu ta slova, chtěl bych vidět něco úplně nového. Nechtěl bych slyšet o cyklisty přeplněné Šumavě, ale třeba o Vysočině, Broumově nebo Slavkovském lese. Nechtěl bych vyjíždět z Prahy po cyklostezce podél Vltavy kolem trojské ZOO, ale někudy jinudy, „zadem“. A chce se mi věřit tomu, že naši čtenáři nemíří jen na cyklostezky podél velkých řek.
Shoda okolností tomu chtěla, že v tomto speciálu časopisu Cykloturistika najdete reportáže z pobaltských zemí. Estonsko, Lotyšsko, Litva – tam jsem sám ještě nebyl a najednou zjišťuji, jak moc mě zajímá, jak se právě tam vypořádali s komunistickým dědictvím, jak silně je tam cítit ruský vliv, blízkost k Finsku nebo severská mentalita. Z Asie jsem toho neviděl mnoho a musím říci: stačilo! Snad jen Šrí Lanka by mě lákala, pro to prolínání kultur na malém prostoru, nazval bych to: vše v jednom. Vyloženě odpor (ač nevysvětlitelný a ničím nepodležený) mám k Indii ale ostrov Cejlon by mě lákal, tuším tam takový jemnější dotek indické kultury, smíchaný s hinduismem, budhismem, křesťanstvím a okořeněný nádhernou přírodou. Ze Španělska znám jen Mallorku, kterou neustále doporučuji jako pravý cyklistický ráj. Ohledně kontinentálního Španělska se ale stydím. Pyreneje? Bílé místo na mapě. A další zajímavá místa: Madrid, Cordóba, Barcelona, Andora… škoda mluvit. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy nebyl ve Švýcarsku, dokonce i region Engadin jsme celkem projezdili, ale Svatý Mořic jako by byl mým „zakázaným městem“. Nic. A to jsem o něm slyšel tolik superlativů. Totéž by se dalo říci o Norsku. Nic. Superdrahá země, projezdit jí na kole může být asi nejlepší a nejlevnější způsob, jak ty nekonečné přírodní krásy vstřebat.
Mě samotného obsah této Dvolené na kole motivuje a vzbuzuje touhy, sny a zárodky plánů. A to jsem se ještě nezačetl do nabídek cestovních kanceláří, orientovaných na cyklistickou dovolenou. Ty vědí, co má cyklonašinec rád a kde je jeho slabé místo. To mé cestovatelské slabé místo si představuji jako klubko hadů, jako spletenec různých vláken či barevných drátků, s nímž si sám nevím moc rady. Ale najednou se objeví jeden konec nebo výrazná barva a vy za něj zatáhnete a zjistíte, že osvobodit jedno vlákno je docela snadné. Zrodí se nápad a touha. Cestovky vám s rozmotáváním vaše klubíčka mohou hodně dobře pomoci. Vědí, jak na to. Klidně můžete mít důvěru, že zatáhnou za ten správný konec, a vy prožijete dovolenou snů, dovolenou na kole. Držím palce, ať se to povede.
Martin Raufer
Přidat komentář