Přece jen je (nyní již vlastně lépe řečeno byl) klub něčím, co nám přirostlo k srdci. Sdružoval cyklisty, kteří měli blízko nejen ke kolu, ale i k nám. Jaké jsou tedy důvody pro ukončení činnosti? Především nedostatek času, s nímž souvisí vše ostatní, tedy zejména nemohoucnost nabídnout členům nic víc než snad větší pocit sounáležitosti s časopisem… Ale také to, na co jste jistě narazili všichni: něco bylo neustále pozdě, na některé slíbené věci nedošlo – někdy jsem si říkal, že z toho všeho musíte mít dojem, že na vás nemyslíme či spíše kašleme. Neměli jsme z toho dobrý pocit vůči vám, členům, a řekli jsme si, že než napůl, pak raději vůbec. Čas se zdá být lacinou univerzální výmluvou na vše, ale je to tak – vymysleli jsme si pro vás nové časopisy, rozhodli se více napěchovat praktickými radami a informacemi, ale i zábavou, naše stránky www.iVelo.cz, a to vše v neměnném redakčním složení. Logicky pak naše další aktivity trpěly.
Chci Vám moc poděkovat za dosavadní přízeň, doufám, že se dále budeme potkávat u Vela či na mailu. Chci vám také moc poděkovat za pochopení tohoto kroku, najde-li se.
Za sebe dodám jediné, vlastně se trochu zopakuji. Tyto řádky se mi nepíší s lehkým srdcem, není to pro mne jen škrt fixou na seznamu mých činností. S mnohými z vás jsem nejen já, ale i mí kolegové právě díky klubu navázali užší vztahy, začali si vyměňovat maily, navštěvovat se, vyjíždět na kolo. Doufám, že toto bude pokračovat i nadále, nehledě na neexistenci klubu Velouni.
Tedy: tři, dva, jedna – Velouni dojeli do cíle…
Mějte se hezky.
S pozdravem
Rudolf Hronza
šéfredaktor časopisu Velo a ex-Veloun
PS: Někteří z Vás již podle zvyku poslali členský příspěvek na rok 2009 – ten samozřejmě v nejbližší době vrátíme. Omlouvám se za problémy i za to, že jste zbytečně absolvovali cestu na poštu či provedli transakci na účtu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT