24 hodin v Liberci

26.7.2007
<p>Liberecká čtyřiadvaceti­hodinovka i4wifi 24 hodin MTB se stala jedním z našich nejvýznamnějších podniků tohoto druhu. Letošní ročník jsme se proto vydali okusit na vlastní kůži.</p>

Elitní kategorií závodu jsou jednotlivci – muži i ženy. Dále startují dvoučlenné a čtyřčlenné týmy v klasickém i smíšeném složení. Jednotliví závodníci se na trati libovolně střídají, alespoň jeden však musí být vždy na trati a čas jednoho okruhu nesmí přesáhnout 100 minut. Nebudeme zastírat, že Velo postavilo čtyřčlenné družstvo – jen tak se zdála akce přijatelně autodestruktivní. Prezentace a přípravy na závod se odehrály za krásného počasí ve velmi příjemné a přátelské atmosféře, takže se první známky nejistoty vloudily v až sedle. Okruh rozhodně nebyl jednoduchý – 300 m převýšení tvořilo několik těžkých výjezdů a dva krkolomné sjezdy, které se mohly pro vyčerpané závodníky snadno stát výstupní stanicí. Hatty, jeden z hlavních organizátorů akce, nás však ujišťoval, že by se podle letitých zkušeností nemělo nic stát. Průběh závodu mu dal za pravdu. V noci reflektory závodníků dostatečně osvětlovaly bouřkou čerstvě rozbahněnou leč známou pěšinku a jediný ošklivě vypadající karambol se stal ve sjezdu do prostoru cíle. Zraněný biker se s otřesem mozku skutálel prakticky pod kola dohlížející sanitky. Tomu se říká pořadatelská intuice! Závodníci kategorie jednotlivců se pravidelně objevovali v prostoru cíle a opět mizeli na trati, ostatní si mohli v přestávkách vychutnat pevné i tekuté občerstvení, které bylo pro účastníky nabízeno zdarma. Zlatým hřebem doprovodného programu je tradičně soutěž o titul pivobikera. Vypít pivo, doběhnout pro kolo a na nejlehčí převod se vrátit. Vyřazovací metodou – dokud nezbude nejlepší. Zvítězil jeden z pořadatelů, duchovní otec tohoto klání. Pořadatelský tým byl navýsost univerzální.

V kategoriích družstev bylo největší výzvou vytvořit správnou taktiku střídání. Například my jsme chtěli původně chtěli střídat po třech hodinách, aby zbylo více času na regeneraci. Pod vlivem ostatních týmů jsme však brzy přešli na dvoukolový režim, tedy asi na hodinu a půl, a poslední čtvrtinu závodu jsme střídali po každém kole. Přesto si myslím, že dva tříhodinové úseky bolí méně než pět kratších a nejsou pomalejší. Časté střídání je nejhorší za svítání, když musíte po hodině spánku vstát ze stanu a brodíte se za doprovodu cvakání zubů rosou na start. Na druhou stranu, byla to moje jediná skutečně nepříjemná chvíle z průběhu závodu – křeče se dostavily až v autě na dálnici a nohy se rozbolely druhý den v práci.

Někomu by se snad mohlo zdát příliš improvizované zázemí – chemické záchody, rozevlátý armádní stan s vodou o teplotě okolí a v prostoru startu a cíle všudypřítomný štěrk ze staveniště tratí mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009. Ale kdo z lidí, kteří jezdí dobrovolně 24 hodin dokola, by takovou maličkost řešil! Ale kdyby snad někdo takový byl, stavební práce by měly rychle pokročit a okolí závodu by se mělo v dohledné době proměnit k nepoznání. Takže za rok nashledanou na skvělém setkání!

Karel Kuchler
Foto: K. Kuchler, D. Paulová, J. Synek 


Výsledky a více informací: www.24hours-mtb.com


 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu