Nedaleko španělského Madridu se na první část kempu, silniční, sešla trochu jiná skupina novinářů, než na jaké jsem zvyklý z bikových akcí – převážně tiší hoši, kteří hned po večeři chvátali na pokoje. Ono se ale nebylo moc co divit – co do počtu reprezentantů jednotlivých zemí převažovali Američané a Kanaďané, a po takových 16 hodinách letu se pak těžko hledá energie. Let z Prahy trvá pouze necelé tři hodiny, které jsem úspěšně prospal (tedy mimo večeře). Na letišti mě naložil domorodý André do minibusu a odvezl 60 km za město do menšího města do útulného hotýlku. Na jeho nádvoří už byly připraveny stany, v nichž řádili mechanici a vše připravovali na další den.
První večer byla v plánu jen večeře. Její první část jsem strávil u stolu s Japoncem Sue Ejem, bývalým japonským cyklistickým novinářem a nyní zaměstnancem Specializedu. Za chvíli přisedl další „spešl man“, pak další, aby se ve finále usadil k naší tabuli i Ned Overend. Padlo pár obvyklých frází typu jak se máš a odkud jsi a bylo po večeři a šlo se pokorně na kutě.
Nepřehlédněte článek MTB novinky Specializedu 2008
Druhý den dopoledne jsme vyslechli podrobné informace o novinkách pro rok 2008, spolykali několik toustů a honem na kola. Když jsme se vrátili na hotel, měli jsme na computerech 64 km. Říkal jsem si, že jsme nějak brzy zpět – aby ne, průměr 34 km/h v kopcích a větru, to docela jde. Vyjel jsem si pak ještě kopec za hotelem – asi osmikilometrové stoupání ze 400 výškových metrů do asi 1700. Zpáteční sjezd byl úchvatný.
Následující večeři jsem pro změnu strávil ve společnosti Mika Sinyarda, zakladatele značky Specialized, a jeho týmem. Došlo k tomu víceméně nechtěně: nabral jsem u švédského stolu krmi na talíř a vyrazil usednout. Marně jsem hledal své druhy z vyjížďky, dva Američany a triatlonistu z Kanady, mezi 60 lidmi se jeden snadno ztratí. Vzal jsem proto zavděk nejbližším volným místem, a až pak se rozhlédl – Ned, Mike, Andrew, Luc… Všichni, které byste našli v katalogu spešlu jako členy vývojového týmu, všichni neuvěřitelně přátelští a příjemní. Stejně tomu bylo všude – na vyjížďkách, při jídle, při představování novinek. Mike Sinyard si mne dokonce pamatoval z předváděčky Specialized z před asi šesti let na Korzice (první prezentace Epicu). Na mé překvapení odpověděl s úsměvem: „To není těžké, s tvým kolegou jste byli jediní, kdo nového Epica oslavoval až do snídaně! A pak jste s námi znovu vyrazili na kolo!“
Třetí den, poslední, jsme na kolo vyrazili hned ráno. Po 67 km proti větru a ve zvlněném terénu, navíc s jedním stoupáním první kategorie, opět 34 km/h. Odpoledne jsme se ještě dozvěděli o klubu majitelů kol Specialized, o zapletených kolech a mnoha dalších doplňcích a zbývala už jen slavnostní večeře na rozloučenou. Ta byla velkým vystoupením mladšího z japonských novinářů.
Kenji se projevoval zvláštně už na vyjížďce – v nebezpečných místech vystupoval z balíku, nebezpečně předjížděl a nebezpečně brzdil a řadil se zpět. Ke slavnostní tabuli jsme usedli s dvěma Brazilci, Holanďanem, Portugalcem a tímhle šikmookým dárečkem. Když jsme si z něj začali utahovat, co to je za jízdní styl, bez jakýchkoliv výčitek se veselil a užíval si okamžiky slávy. Pak zvedl třetinku piva a zakřičel směrem k nám jasné heslo: „kamikadze“! „Neblbni, večer začíná, opiješ se!“ zaznělo skoro sborově. Nikdo se nepřidal, Kenji se do toho pustil sám. Jedno pivo, za ním druhé, pak láhev vína po deckách nalévaná do sklenice a poté exem polknutá. Za 10 minut bylo po všem – půllitr piva a sedmička červeného se právě začínala prát v Japoncově břiše. Za dalších 10 minut spal na stole. Do autobusu jsme ho přenesli, vystoupil sám. Dobře věděl proč – jeho sprint měl jasný cíl: příkop. Pivo s vínem hlasitě ohlásily remízu!
Bylo půl jedenácté a my s Arturem (Portugalec, kterému letadlo odlétalo ve stejně nekřesťanský ranní čas jako mně) jsme se dozvěděli, že ne v pět hodin, ale už v půl čtvrté ráno máme odjíždět z hotelu na letiště. Dlouho jsme na balkoně hotelového pokoje u vína řešili, zda vůbec jít spát. Tak dlouho, až už to skoro nebylo nutné řešit – odvoz byl připraven. Vybavil jsem si stejnou zkušenost z britského Walesu, kde loni byl testovací kemp Shimana XTR. I tam jsme raději pařili na baru do rána, než jít spát na dvě hodiny. V 10:15 hod jsem se vrátil do reality – na batoh jsem na pražském letišti čekal třičtvrtě hodiny…
Tento článek prosím přijměte jako určitou předehru k tištěné verzi – rádi bychom vás nyní seznámili s novinkami Specialized 2008, v zářijovém Velu pak najdete i testy některých novinek, rozhovory, podrobnější informace.
SPECIALIZED 2008 Z pohledu kol přináší nová kolekce čtyři zásadní novinky: zcela přepracovaný model Tarmac označený nyní jako S-Works Tarmac SL 2, speciál pro časovku a triatlon Transition, nadupaný ženský S-Works Ruby a kolo do města Globe Centrum.
Za zdokonalením Tarmacu stáli profesionální jezdci. Požádali prý konstruktéry, zda by nemohli udělat ještě trochu lehčí a tužší kolo. „Jasně, dejte nám osm dní a je to!“ říká s nadsázkou Luc, odborník Specializedu na karbon, při představení novinky. Tarmac SL 2 má robustní spodní trubku, stejně tak i nohy zadní vidlice. Horní trubka je výrazně zploštělá, po stranách sedlové trubky přechází přímo do rovných vzpěr. Konstrukce vychází ze zjištění, že rám dokáže pohltit nejvíce vibrací v oblasti, kde je uchycena sedlovka. Vše ostatní je tedy zaměřeno na tuhost, tato partie je pak konstruovaná tak, aby kolu dodala pohodlí. Zpevněná je i přední partie rámu: robustní hlavová trubka skrývá dvě speciality pro vyšší tuhost celku: spodní ložisko je posunuto o 20 mm výše (hlouběji) proti stávajícím zvyklostem, v této části má navíc krk vidlice průměr 1,5“. Poté se však zužuje na standardních 1 a 1/8“. Tarmac, jak jej známe ze současnosti, zůstane dále v nabídce. Hmotnost rámu včetně laku je 930 g, o 81 méně než u Tarmacu. Je ale současně pevnější a pohodlnější.
Dámské produkty představují u Specializedu vlastní linii. Letos do ní přibyl S-Works Ruby – jeho geometrie odpovídá lépe ženám, jde o top model současné nabídky. Transition je kolo pro český trh nepříliš zajímavé, nese ale mnoho technologicky zajímavých okamžiků. Jejich detaily najdete ve fotogalerii i s příslušným popisem. Globe Centrum je typickým kolem do města: je dělané pro maximální komfort uživatele. Bude nabízeno ve třech variantách lišících se především počtem převodů (devět a tři, vždy v zadním náboji, a singlespeed).
A co dál? S-WORKS 2D – první přilbou v historii značky, která si svou kvalitou řekla o označení S-Works, je 2D. Využívá kombinace dvou různých „tvrdostí“ polystyrénu, má odlehčené pásky, uvnitř byste našli kevlarovou kostru. Hmotnost je nádherných 199 g.
Zapletená kola ROVAL RAPID STAR CARBON, nepřehlédnutelná svými hvězdicovitými náboji, jsou vybavena 48 mm vysokými karbonovými ráfky, které ještě přispívají k už tak vynikajícím aerodynamickým vlastnostem. Přitom by neměly vzít kolům univerzalitu.
Tretry S-WORKS ROAD jsou nejlehčí cyklistickou obuví s přezkovým zapínáním na trhu, váží pouhých 250 g. O stažení nohy se stará inovovaný systém BOA.
Ještě více se Specialized opřel do brýlí, a to zejména těch s fotochromatickými skly. Řeší přitom i takové detaily, jako je odlišnost vzpřímení jezdce na horském a na silničním kole. Podle toho, pro jakou disciplínu jsou brýle určeny, pak je také „nastavena“ propustnost světla – na silničních modelech je mnohem nižší než na horských.
Rudolf Hronza Foto: Mark Shimahara a autor
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT