Našich internetových stránek v tuto chvíli opravdu využíváme nejen k tomu, abychom se s vámi stručně podělili o zážitky z našeho pobytu, ale poskytli vám i drobná nahlédnutí za kulisy, kam se běžný divák nedostane. Nejsme profesionální kameramani, proto se nelekejte kvality záběrů pořízených na kompaktní digitální foťák, navíc nesestříhaných a neupravených, příští rok už budeme připraveni mnohem lépe!
Den první
Vyrážíme na noc, to se jezdí nejlépe. Německo je paráda, nejen že se
motor může rozburácet vší silou vzhledem k neomezené rychlosti na
dálnici, ale cesta ubíhá lépe i vzhledem k absenci míst pro placení
dálničních poplatků. To Francie už je mnohem horší – 130 km/h a
neustálé vyzvedávání lístku a následné placení. Tu 0,90 euro, jinde
20,60…
Nad ránem jsme na místě. Najdeme tiskové centrum, vyzvedneme akreditaci a
průkazy, které jsou naší vstupenkou do zákulisí. Bez nich bychom nemohli
k jezdcům ani třeba do startovního prostoru podívat se na techniku. A že
novinek, které jsme nakonec nalezli, nebylo málo! Ostatně, uvidíte sami ve
Speciálu Tour de France 2006, kde opět nebude chybět mimo jiné procházka
depem. Policista nás ochotně a s úsměvem směřuje do zóny, kde ještě
lze zaparkovat. Nám úsměv tuhne, když zjistíme, že do press centra je to
asi pět kilometrů. Běžná procházka, řeknete, ale se vší fotovýbavou a
při prodírání se zástupy diváků nic moc. A už vůbec ne v nových
sandálech. Kamil doufal, že tyhle boty určitě nemohou tlačit. Chyba lávky.
Spotřeba náplasti v dalších dnech bude značná.
Akreditujeme se, počkáme na dojezd a jdeme na první obchůzku do depa. Jezdci
jsou ale rok od roku rychlejší, sotva projedou cílovou páskou a už sedí
v autobusu a jejich kola jsou na střeše doprovodných vozů, které
vzápětí mizí směrem k hotelu. Na zběžnou přípravu nám to ale
stačí.
Ještě se potkat s Markétou Navrátilovou a dohodnout nějaké podrobnosti
ohledně našeho plánu. Kamil jí slíbil přivézt piškoty, tady se nekoupí,
ale zapomněl na ně. Jen se zmíním, že jsem si přivezl Bebe sušenky a už
je nemám.
K večeru jedeme hledat bydlení – jsme v Carcassonne a druhý den se
startuje v Bréziers, ideální by bylo něco na půl cesty. Po zkušenostech
je nám jasné, že přímo v městě startu nebo cíle na poslední chvíli
těžko něco seženeme (před dvěma roky jsme spali dvě noci v autě,
protože ani v okruhu 50 km okolo Grenoblu nebylo nic volného). Jsme
úspěšní na druhý pokus. Tedy úspěšní asi není úplně přesné. Hotel
(ne, tohle označení nebudu používat, abych nezneuctil opravdové hotely)
vypadá jako všechny ostatní – při vstupu dovnitř jsem ale vržen do
filmu Psycho. Snad přežijeme. Vše drží pevně v rukou stařena
komandující zřejmě vnuka. Máme toho dost po dlouhé cestě, chceme se
prostě jen vyspat. Plácneme si, zaplatíme a až pak objevíme mrtvé brouky
v posteli (pod ní naštěstí žádná mrtvola není), plíseň všude okolo,
ulomenou baterii a hodně dalšího.
Zaplatili jsme si bohužel i večeři… Vybírám si, ač netuším, co je na
lístku – je francouzsky a anglicky tu nikdo nemluví. Stařena přikládá
ruce k hlavě a naznačuje velké uši. Jo, králíka si dám! Kamil by rád
něco jiného, ale stařena jasně naznačí, že dneska bude králík. “Tak
aspoň jiný salát, prosím!” “Ne, budete ten samý, nebudu dělat dvě
jídla!” Sedíme, čekáme, jsme tu sami, místní zřejmě vědí. Vnuk
přináší kastrůlek, který vypadá jako 50 let používaný ešus. Je to
trochu připálené, ale králík na švestkách chutná skvěle. Objednáme
pivo, dostaneme dvě deci v lahvi. To bude plůtek na účtu, aby se člověk
trochu napil!
Den druhý
Vyspali jsme se skvěle a po králíkovi je nám taky dobře, co si přát
více, než rychle zmizet. Přežili jsme psycho, hurá do depa. Vyrážíme
včas, ale brouzdáme se kolonou o hodinu déle, než jsme čekali. Kola už
jsou v depech vyřazená jedno vedle druhého, jezdci v autobusech.
Procházíme skrze plot a stovky diváků tlačících se okolo branky nás
smutně sledují – my můžeme blíže jejich idolům, je dělí plot.
Procházíme depo, hledáme technické novinky, fotíme, domlouváme dohodnuté
zapůjčení kol k testu (za chvíli se půjdu převléct do cyklistického).
Úlovků je hodně. K tomu potkáváme třeba Richarda Virenquea, Johanna
Musseuwa ( trochu se spravil, chlapec, co přestal závodit), Eddyho Merckxe a
další. V předstartovní vesničce je mimo několik jezdců na kávě i Tom
Boonen – na svém kole tu projíždí loukou jako cyklokrosař.
Start. Nasedáme do auta, že bychom mohli stihnout některou
z občerstvovacích stanic po cestě do cílového města. Naše nadšení
opadá hned na kraji Bréziers v dlouhé koloně. Tak tak stíháme cílové
město před dojezdem pelotonu do cíle. Provoz je šílený, tahle oblast není
na tolik lidí evidentně dimenzovaná, tedy infrastruktura zde. A lidí, co se
pohybují okolo Tour, stále přibývá. Vždyť je tu třeba okolo
3000 novinářů!
Mám na svém kontě malou trapnůstku – chtěl jsem vyfotit Cadela Evanse,
který byl po této etapě hodně ztrápený a jeho obličej hovořil jasně.
Než jsem připravil foťák a zaostřil, začal si svlékat kraťasy. Masér po
mně skočil, že tohle teda ne, já se snažil vysvětlit, že to jsem fakt
nechtěl. Radši jsem rychle zmizel, připadal jsem si jako úchylák. Uděláme
v cíli potřebné a jedeme hledat bydlení. Kamil už mi moc nevěří, dnes
vybírá on – pravda, ruku má mnohem šťastnější. Věci na pokoj a hurá
za Pepanosem, tedy pardon, Pavlem Padrnosem. Jsme domluveni, ale týmová porada
a večeře velí jinak. Ten den se nepotkáme, ale získáváme jiný zajímavý
materiál.
Den třetí
Kamil ráno vyráží za Pavlem a dalšími rozhovory, já do depa dokončit
jeho prohlídku a dofotit poslední potřebné technické detaily. Jestli toho
bude zanedlouho na veletrhu Eurobike nového v MTB sekci tolik jako na silnici,
máme se zase na co těšit! Když se opět potkáváme, sdělujeme si pořadí
lidí, kteří nás ten den hodně naštvali. U Kamila vévodí tiskový
mluvčí CSC, u mě jeden z manažerů T-Mobile, který mi málem utrhl
objektiv, když jsem fotil kolo ze vzdálenosti bližší než blízké… Když
jsem se předtím slušně zeptal, neodpověděl. I když jsem si nejdřív
řekl, že blbci jsou všude, později jsem zjistil, že ho chápu – mnozí
novináři nemají nejlepší pověst, a že jich tu je.
Stihli jsme tohoto rána hodně, nasedáme do auta a vyrážíme do dalšího
cílového města – Gapu. Zde týmy stráví i zítřejší volný den.
Spokojeni jsme i po dojezdu, daří se sehnat další zajímavý materiál.
Horší už to je pak – vyrážíme mimo město hledat bydlení, ale
zůstáváme trčet v koloně. Po několika marných pokusech o objezd nás
policie navádí polní cestou zpět do centra města. V koloně strávíme
čtyři hodiny, je devět a vypadá to na noc v autě. Jen tak na náhodu
zkouším hotel Formule 1 (čistý, určený jen k tomu, co potřebujeme –
k přespání. Tomu odpovídají i minimalistické pokoje a sprchy – je to
tu jak v ponorce…). Nehledě na ceduli „hotel complete“ máme štěstí,
někdo odřekl. Po menu Tour de France se nádherně usíná.
Den čtvrtý
Na programu TdF je volný den, který využíváme k návštěvě týmu Phonak.
Tiskový mluvčí Georges je po přímluvě Markéty velmi vstřícný (možná
i proto, že nedaleko českého Bavorova má známé, které čas od času
navštěvuje). Můžeme proto nahlédnout pod ruce nejen mechanikům, ale
i masérům, a všechny vyzpovídat. Příjemným zakončením je tisková
konference Floyda Landise. Je velmi skromný, milý, vstřícný, s novináři
tráví téměř dvě hodiny.
Díky přístupu Georgese stíháme víc, než jsme mysleli a doufali, takže
přichází rychlé rozhodnutí k návratu domů ještě týž večer
(původně jsme chtěli zůstat o den déle, ale vidina práce nás žene
domů).
Letošní Tour nás jen utvrdila v tom, že zájem o ni stále roste.
Přibývá novinářů i doprovodu a čestných hostů, jezdci a týmy si
stále více hlídají své soukromí a dostat se k někomu z nich je mnohdy
nemožné. O to více jsou pořádány tiskové konference a v neustálé
permanenci jsou tiskoví mluvčí. Záleží však velmi na tom, jak kdo koho
zná, jaké má konexe a z jak významného je média. Kamil s nostalgií
vzpomíná na své pobyty na Tour před více než deseti lety, kdy nebyl
problém zajet za týmem na hotel, dát si s jezdci kávu a popovídat si
s kýmkoliv, byť by to byl držitel žlutého dresu.
Lance Armstrong podle mne letos nijak nechyběl, jak mnozí předvídali. Byli
tu jiní jezdci, závod byl atraktivnější, dramatičtější. A zájem
o něj nijak neklesl – je to především Tour, co je populární, jezdci
jsou jen herci.
V současné době pro váš připravujeme speciál Tour de France 2006, který
vyjde 3. 8. Najdete v něm spoustu zajímavého materiálu, který nyní
zpracováváme. Těšíme se na shledání nad stránkami speciálu!
Rudolf Hronza
Video: Kamil Hofman a Rudolf Hronza
Popisky k videu:
Floyd Landis v cíli 15. etapy
Floyd Landis neposkytuje rozhovory v cíli ani před startem, zato pravidelně
pořádá tiskové konference. Je velmi sdílný, přátelský a skromný, ve
volném dnu vydržel s novináři rozprávět snad dvě hodiny. Po dojezdu do
cíle se ale snaží co nejrychleji zmizet do autobusu – tedy po základní
údržbě těla.
Leštění kola
Kolo musí nejen fungovat, ale taky skvěle vypadat! Po všech servisních
zásazích přichází ke slovu leštidlo a hadr. Stejně tak se denně
udržují automobily – myjí zvenku i zevnitř, luxují… Vše pro
maximální reprezentaci týmu a sponzorů.
Mechanik vs. jezdec
Při téměř celodenní návštěvě týmu Phonak, na který jsme vsadili coby
tým celkově vítězného muže letošních etap, jsme mohli sledovat práci
mechaniků. Hodně jsme se pobavili při vzájemném špičkování jezdců a
mechaniků – ti dvě hodiny připravovali kola na další den, aby pak
přišli jezdci a někteří začali přeměřovat posedy kontrolovat své
stroje. „Udělal jsi to dobře? Půjč mi metr, ať to zkontroluju.“
„Neboj, vše je OK, jako bys mě neznal!“ „No právě, že tě znám!“
Ve vtipkování podobného charakteru byl určitě nejdůslednější
Jihoafričan Robert Hunter (na záběru).
Před tiskovkou F. Landise
Takto to vypadá v malé místnosti těsně před příchodem Landise.
Nedočkavost novinářů z rádií, TV, internetu, deníků i časopisů
vrcholí.
Začátek tiskovky F. Landise
Floyd Landis přichází na tiskovku, která může začít.
Tiskovka F. Landis 1
Tiskovka F. Landis 2
V tomto vstupu si můžete poslechnout několik otázek novinářů a
odpovědí Floyda Landise. Jednu z otázek pokládá reportér Radiožurnálu
Tomáš Kohout (týká se možné koalice týmů, jejichž spolupráce na trati
by mohla stát cestě Floydovu prvenství).
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT