Přeháňky, které trápily Šumavu po celý týden, si jako zázrakem daly pauzu v ten pravý čas, což potěšilo stovky velkých i malých bikerů, bikerek a jejich fanoušky. Na startu se jich sešlo celkem 1445 a také podél trati tentokrát fandilo, tleskalo a okukovalo opravdu velké množství diváků, kteří si na Šumavu přijeli většinou užít celý víkend i delší dovolenou. Jejich fandění dodalo cyklistům síly hned po startu, ale také na dalších úsecích náročné, krásné a charakterem svého povrchu velmi pestré tratě. Na hlavní trase opět kraloval Pavel Boudný, ačkoliv tomu průběh závodu, jak sám král Šumavy v cíli prozradil, nenasvědčoval. Pomyslný double týmu Česká spořitelna Accolade zařídila přesvědčivě Jitka Škarnitzlová, a když se k tomu přidá i umístění na stupních trasy C, které opanovali kadeti z místního týmu Česká spořitelna Specialized MTB Junior, mohl hlavní partner závodu – Česká spořitelna večer bouchnout šampaňské.
Startovní koridory 54 km trasy byly umístěny tradičně o několik výškových metrů níže než start trasy C a D, na parkovišti areálu Kobyla, a tak fyzičku všech závodníků na dlouhé trati prověřilo několikakilometrové stoupání hned po startovním výstřelu. Od startu do cílového lyžařského areálu na Zadově, kterým se v úvodu projíždělo, to totiž byly více než 2 kilometry s průměrným stoupáním téměř 9 %! Úvodní krpál byl díky pořadatelům navíc zpestřen celkem třemi rychlostními prémiemi, a to je vždy voda na mlýn výbušných jezdců, startujících z prvních míst. Letos si prémie mezi sebe rozdělili tři borci: tu první u Horejšů ukořistil skvěle rozjetý Ondřej Pour ze Symbio+ Cannondale, druhou u cukrárny Ella o parník vyhrál Pavel Skalický (Cykloteam Kolarna) a pro nejhodnotnější sumu si na stadión dojel pozdější vítěz Pavel Boudný. První bikerská lahůdka byla od pořadatelů nachystána přibližně na 7. kilometru. Po dlouhém, rychlém sešupu sjezdovky v Nových Hutích následoval brod, který jako by byl ušitý na míru těm, kteří potřebovali rychlé osvěžení po svižném nástupu. Ti, kteří si na průjezd brodem nevěřili, nebo preferují v botách sucho, využili o kousek dále vybudovaného mostku, a říčku tak překonali bez jediného kontaktu s vodou.
Trasa letního Šumaváka je svým profilem opravdu charakteristická. Vyjma prvního brutálního stoupání je v první polovině závodu kopců minimum, a až do Vimperku jedete pořád téměř „z kopce“. Podle profilu to sice vypadá, že se krásně svezete, ale tak úplně na pohodu to není… Pár výjezdů se přeci jen objeví a na otevřených pláních, kde slunce v sobotu slušně pražilo, to příliš příjemné nebylo. Deště a bouřky, které Šumavu v týdnu trápily, proměnily některé lesní pasáže v mazlavé bahenní lázně, na kterých to klouzalo. Rozhodně jistější bylo trošku to právě tady pustit a nechat kolo pohrát si s terénem. Přílišná opatrnost a necitlivé dávkování brzdné síly by totiž znamenalo ustřelení zadního, v horším případě předního kola a pád na blátem pokrytý podklad. Tak jak závratným tempem ubíhaly kilometry, tak i klesala výška. Z původní nadmořské výšky 1100 m nad mořem jste se relativně rychle ocitli ve Vimperku položeném v 700 m.n.m. To by bylo samozřejmě fajn, ovšem jen pokud by se cíl závodu nenacházel zase tam někde nahoře na Churáňově. Kdo jel pekelné tempo už v první polovině trasy, asi právě zde zalitoval, že nešetřil více sil na druhou, mnohem náročnější půlku závodu.
Po dvou hodinách dřiny a několika desítkách kilometrů v nohách se každé stoupání začalo jevit jako nekonečné. S blížící se poslední občerstvovací stanicí umístěnou v těsné blízkosti lomového jezírka u Kyzu si každý pomyslel: Cíl už musí být na dohled. A tak tomu také skutečně bylo. Cíl byl nejen na dohled, ale také na doslech. U bývalého skokanského můstku již bylo slyšet hlasy spíkra závodu, jak ohlašuje další a další jezdce, kteří závod úspěšně dokončili. Dlouhé klesání do Vimperka ale bylo tak trošku na dluh, který ještě nebyl splacen. Od dopadu bývalého skokanského můstku na Churáňově to bylo ještě několik kilometrů poctivého stoupání, kde se ta nejprudší část nacházela právě v serpentinách pod můstkem. Komu zbylo ještě krapet sil, mohl v posledním lesním úseku, klikatícím se těsně mezi stromy, rozhodnout v boji o první nebo třeba o 304. místo.
Na závodech pro širokou veřejnost je totiž krásné právě to, že soutěživého ducha má každý bez ohledu na ambice. Po průjezdu cílovou bránou se dostavuje úleva, že jeden z těch náročnější závodů KPŽ je u konce, ale trošku také smutek, že skončilo vychutnávání si krás Šumavy a nádherných výhledů. Smutné myšlenky šli ale hned stranou v cílovém areálu, kde to zase pěkně žilo doprovodným programem, nadšenými historkami závodníků z trati a radostným hemžením dětí. Nejmenší závodníci a závodnice ještě před vyhlašováním pilovali techniku a soutěživého ducha pod taktovkou Kamila Tatarkoviče a Jany Horákové na umělých překážkách, doprovody si dávají na zub něco dobrého a porovnávají množství nasbíraných borůvek v nádobách, jezdci myjí kola, sebe a dávají se trošku dohromady po náročném, ale překrásném závodě…
Děkujeme Šumavo, rádi se sem za rok s kolem vrátíme!
(tz)
foto archiv KPŽ
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT