DLOUHODOBÝ TEST 2015: Trek Fuel EX 8 27.5

27.7.2015
<p>Letošní dějství dlouhodobého testu kol se uzavřelo závěrečnou rozborkou a zhodnocením stavu v prázdninovém dvojčísle Vela. Úkolem testovacích jezdců bylo především najezdit maximální počet kilometrů, není ale divu, že si všichni za více než šest měsíců v sedle vytvořili ke „svým“ kolům pevné pouto. Během prázdnin se na <a href="http://www.iVelo.cz">www.iVelo.cz</a> postupně objeví vyznání, jimiž se s biky testeři definitivně rozloučí. Závěrečné slovo patří Zbyňkovi Munzarovi, který proháněl Trek Fuel EX 8.</p>

Chvilku jsme si na sebe s Trekem zvykali. Jako staromódní XCčkař, který má nejraději svižnou šlapavou jízdu, jsem byl při prvním seznámení lehce rozpačitý. O to více jsem si jej nakonec oblíbil. Probudil ve mně něco z bezstarostného mládí – zapomenutou vášeň pro rychlé a technické sjezdy. A co víc, pro technické výjezdy. Obecně mám fully docela rád pro jejich průchodnost. Ale vždy mě odrazovala vyšší hmotnost a nižší efektivita. Testované kolo mě ovšem dostalo. Jakmile jsem vjel do vymletého koryta, pak jednoznačně vítězily výhody. Je to trailový bajk, tak se to dalo čekat. Díky vyššímu, kratšímu posedu a 27,5 palcovým kolům je kolo parádně hravé. Oproti kolegům této kategorie je pocitově živější. Odvážně se vrhá do náročných pasáží a perfektně reaguje, aby se pak mohlo bez bázně pořádně rozjet, letět z kopce dolů zanechávaje za sebou všechny ostatní. I ve vyšších rychlostech jsem se na něm vždy cítil jistě, možná až moc jistě. Naštěstí, krom pár běžných vystoupení přes řídítka a podobně, jsem jen jednou trochu neodhadl podklad a náklon zatáčky, což se obešlo pouze s odřeninami. Kolo jsem měl u sebe v Krkonoších od podzimu do jara. I přes mírnou zimu se zde dalo do března spíš jen tak šolichat, doháněl jsem to v okolí Prahy. S výraznější formou pak přišlo i okouzlení z toho, jaké pasáže dokážeme s Trekem vyjet. Ideálně v kombinaci s měkčími plášti.

Z praktického hlediska bych kolu vytkl asi jen příliš vysoko umístěné návarky na košík na láhev. Přestože je níže místa dost. Taky po půl roce je horní rámová trubka z boku pěkně odřená a ve vypjatějších situacích byl boj dostat láhev z košíku. Řešením by možná bylo použít boční košík. Brzdy jsou spolehlivé. I při hodně dlouhých sjezdech a mých 90 kilogramech fungovaly vždy perfektně. Pružení po vhodném nastavení a nafoukání pracovalo parádně. Zamykání přímo na tlumičích není tak pohodlné jako na řídítkách. Ale já nejsem ten typ, který by stále zamykal a odemykal, takže mi to nevadilo. Řídítka na mě byla až zbytečně široká. Sem tam jsem se nevešel mezi stromy nebo jsem kvůli tomu musel až moc zpomalit. Nemluvě o náročnějším nakládání do vozu nebo obouchávání zrcátek při jízdě mezi auty. Je to trochu o zvyku. Pláště držely na sněhu, v břečce i v blátě velmi slušně. Což mě vzhledem k jemnějšímu vzorku mile překvapilo. Sedlo i ostatní komponenty bez výhrad.

Za celou dobu jsem prováděl jen běžnou údržbu, mazání, čištění. Párkrát jsem prorazil duši. Kdybych měl kolo déle, rozhodně by šlo na „mlíko“. Několikrát jsem dofukoval tlumiče. Bylo třeba doladit škrtání kotoučů. Určitě nic nad rámec běžné údržby nového kola.

Jako zajímavost na závěr uvedu zkušenost se zapojením vozíku pro dítě. Jasně, že tohle kolo k tomu není určené a není to rozhodně výtka. Ale chtěl jsem ho pro zajímavost využít i na rodinnou vyjížďku. Je znát, že uchycení Croozeru není navržené pro pevnou zadní osu a naopak. Nejdřív jsem musel zvětšit otvor v držáku, určeném pod rychloupínák. A pak po celou cestu utahovat osu, která drží jen utažením v závitu a rázy vozíku ji stále povolovaly. Při dalších švizích bez vozíku jsem ji o to bedlivěji sledoval a vše bylo opět naprosto bez problémů.

Kdyby mi žena dovolila páté kolo, nad koupí tohoto bych vážně uvažoval. Jako doplněk k hardtailu a cyklokrosce, na občasné vyblbnutí. Ale vlastně i jako hlavní MTB by nebylo k zahození. Koneckonců už nepotřebuji najíždět a pro zábavu je perfektní.

Zbyněk Munzar

Foto: David Stella a Karel Kuchler

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu