MČR – Štybar, Bína, Nipl

14.1.2013
<p>Velká překvapení a především mnoho radosti přineslo mistrovství České republiky v cyklokrosu. V ostře sledovaném závodě na domácí půdě ve Stříbře Zdeněk Štybar vyrovnal rekord Radomíra Šimůnka staršího, když vybojoval svůj sedmý titul. Zcela nečekaně se na slavnostní pódium dokázal prosadit teprve devatenáctiletý Vojtěch Nipl. Stříbro bral Martin Bína.</p>

Měl to být velký souboj Zdeňka Štybara a Radomíra Šimůnka mladšího. Oba dopředu avizovali, že jeden druhému zadarmo nic nedaruje. Na západě Čech ve Štybarově Stříbru, kde trať stavěl přímo i jeho otec – hlavní pořadatel, se také sešla početná divácká kulisa, která jezdce hnala kupředu. Souboj tělo na tělo se ale nekonal. Radomíra Šimůnka potkala velká smůla, když se v rychlém nájezdu do terénu zamotal do ohraničující pytloviny, ze které se dostávala více než půl druhé minuty. „Naštěstí pán, který tam stál byl duchapřítomný, vytáhl z kapsy kudlu a začal to tam řezat, ale ztráta byla tak velká, že závod už neměl absolutně cenu. Tady člověk jede buď na vítězství nebo na pódium, a když není ani tam, tak se těžko hledá motivace,“ dodal smutně Šimůnek, který po ztracených nadějích závod předčasně opustil.

Štybar ale jel nepřekonatelně. „Zkusil jsem ve třetím kole za to vzít a ono to vyšlo bez problémů hned napoprvé,“ nechal se slyšet novopečený mistr republiky. Domácí miláček a jezdec belgické stáje Omega Pharma/Quick Step si jel s přehledem pro suverénní vítězství. Stříbrný Martin Bína se na republikové pódium vrátil po dlouhých sedmi letech a současně se stal celkovým vítězem Českého poháru Toi Toi Cup, když cílovou pásku protnul po tři čtvrtě minutě na Štybarem. Velkým překvapením byl bronz devatenáctiletého Vojty Nipla. Teplický cyklista, jezdec týmu Focus Znojmo a svěřenec trenéra Milana Chrobáka zajel životní výsledek. „Po startu, kdy jsem vytrhl pedál, jsem to čekal asi nejméně z těch lidí. Občas se mi stane, že když se mi moc nepovede start, zvlášť na důležitých závodech, tak místo toho, aby mě to psychicky sundalo, mě to naopak nakopne. Ta kopačka mě pak vystřelila až takhle dopředu. Pro mě to třetí místo má cenu vítězství,“ dodal velmi spokojeně mladý talent Nipl.

Zdeněk Štybar ziskem sedmého titulu vyrovnal dosavadní rekord Radomíra Šimůnka staršího. Pro Štybara, který z cyklokrosu přesedlává definitivně na silnici a nezúčastní se ani mistrovství světa, to původně měl být titul poslední, ale po závodě tuhle domněnku sám vyvrátil, jelikož by už za rok chtěl tento rekord překonat. „On může klidně překonat desítku. Už teď můžeme říci, že je to nejlepší cyklokrosař v naší historii, ale já myslím, že se Zdenda nezastaví na sedmi titulech. Uvidíme, co přinese budoucnost,“ uzavřel Šimůnek junior, člen stáje Kwadro-Stannah.

Výsledky: 1. Zdeněk Štybar (Omega Pharma/Quick Step) 57:28, 2. Martin Bína (ČEZ Cyklo Team Tábor) +0:47, 3. Vojtěch Nipl (Focus Cycling Znojmo) +1:11, 4. Lubomír Petruš (BKCP-Power Plus +1:29, 5. Tomáš Paprstka (Remerx-Merida Team Kolín) +1:41.

ROZHOVOR Šimůnek: „Štyby může překonat desítku titulů“

Byl asi nejsmutnějším člověk sobotního mistrovství České republiky v cyklokrosu. Radomír Šimůnek ve Stříbře zažil velké zklamání. Chtěl maximálně potrápit největšího konkurenta Zdeňka Štybara, současně mu i překazit vyrovnání rekordu svého otce, sedminásobného mistra ČR a užít si slavnostní pódium v parádní atmosféře, jakou ve Stříbře diváci vytvořili. Místo toho nováček belgické stáje Kwadro-Stannah ze závodu takřka nedobrovolně předčasně odstoupil.

Radku, co se vlastně stalo?

„Bohužel jsem se zamotal do té modré pytloviny, která tyčila trať. Měl jsem to celé v šaltru, v zadním kole, pastorcích. Naštěstí pán, který tam stál, byl duchapřítomný, vytáhl z kapsy kudlu a začal to tam řezat. Strávil jsem tam asi minutu a půl, dvě a od té doby ten závod neměl absolutně žádnou cenu. Tady člověk jede buď na vítězství nebo na pódium a když není ani tam, tak se těžko hledá motivace. Samozřejmě, že za mnou přijelo spoustu lidí, spoustu známých, ale tam nemělo smysl pokračovat dál.“

Při takovém závodě to hodně bolí…

„Bolí, přesně tak. Je to hrozně náročné na hlavu, protože člověk jede opravdu s maximálním nasazením, a když se stane tohle, je to velká rána do psychiky. Nedá se nic dělat. Před námi jsou ještě svěťáky, mistrovství světa a ještě tři týdny, takže jedu dál. Tak to je, takhle to asi pánbů chtěl.“

Avizovali jste velký boj. Jaké byly tvé pocity přímo startu?

„Byla to taková ta klasická zdravá nervozita. Myslím, že jsme všichni byli v pohodě. Všichni jsme se na sebe usmívali, moc dobře se známe, takže z toho neděláme žádnou kovbojku, ale samozřejmě každý chce uspět. První dvě tři kola se mi docela i dařilo, vůbec se mi nejelo špatně. Pak jsem čekal, že za to Štyby vezme a na to jsem byl připravený. Věděl jsem, že ta kola jezdí hodně rychle, ale pak mu ten lauf zase dochází, takže jsem si jel pořád stejně, ale pak mi ta jedna zatáčka nedala, v dalším kole to samé a pak jsem se v ní zamotal do té pytloviny a bylo po závodech.“

Tady nešlo jen o titul, ale i o vyrovnání rekordu tvého taťky…

„Ani v té zadní části hlavy jsem tohle moc nebral, i když lidé mi to hodně připomínali. Otec by byl jen rád, že tu vyrostl cyklokrosař, který těch titulů má také dost. Já myslím, že u Štybyho se nezastavily na počtu sedmi. On může klidně překonat desítku a jet dál. Samozřejmě, už teď můžeme říci, že je nejlepší cyklokrosař v naší historii. Každý má jinou dobu, každý má své pro a proti a uvidí se co dál, ale já myslím, že Zdenda se na sedmi titulech nezastaví. Uvidíme, co přinese budoucnost.“

Co tvé nové barvy?

„Určitě jsem spokojený. Dnes to nevyšlo, ale nedá se nic dělat, jede se dál a jak jsem říkal, sezóna má ještě dva měsíce a ještě je v ní ten nejdůležitější závod. Vždycky se na něj připravuji, protože tak jsem naučený od taťuldy. Jeho vždy zajímalo absolutně mistrovství světa. Republika mu až tolik neříkala, protože vždycky chtěl být nejlepší na světě a mistrovský titul doma, byl jen takový bonus. I já vše směřuji na mistrovství světa a potom co přijde, to přijde.“

Nehodláš stejně jako Zdeněk přejít z bláta na silnici?

„Ne. Řekl jsem to už několikrát rezolutně. Já miluji cyklokros. Mě nebaví jezdit na silnici tři sta nebo dvě stě kilometrů v balíku, kde je sto padesát lidí. Necítím se tam komfortně, o tu délku ani nejde, ale přijde mi, že tam lidé jezdí bez hlavy a asfalt je trochu tvrdší než tráva. Raději spadnu tisíckrát tady, než abych padal někde na asfalt.“

Patrik Pátek

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu