Jeho devizou je totiž blízkost Krušných hor, po kterých nese i svoje
pojmenování. Cyklisté tak prakticky nemají šanci uniknout jejich
náročným stoupáním. Na druhou stranu kdo by také vyhledával soutěžní
klání, které by se motalo jen po nevýrazných brdkách, nebo nekonečných,
větrem bičovaných rovinách. I proto je pro většinu maratonců závod
s největším převýšením v 53×11 Maraton Cup sérii velkou výzvou.
Také pro tento rok byly pro jezdce přiopraveny tři trasy, kromě nejdelší
královské porce, s jejími 240 kilometry a 4700 výškovými metry, čekaly
na jezdce i distance 170km/3400m a 110km/1400 m. Nejkratší trasa byla
zároveň zařazena do naší nové série Hobby Cup a současně do
středočeské amatérské ligy UAC. I díky tomu se na startovní čáru
všech tras postavilo v historii závodu rekordních 440 jezdců.
Na nejdelší trati měli navíc jezdci z průběžného hodnocení
Superprestige , kde byly do této chvíle mezi prvními třemi jen minimální
rozdíly, prakticky poslední šanci zvrátit vývoj ve svůj prospěch. Proto
logicky na startu nechyběli všichni tři adepti na prvenství, Jakub Svoboda,
Petr Zahrádka a Tomáš Čer. Jakékoli zaváhání kteréhokoli z nich pak
mohlo o celé letošní sérii rozhodnout. I přes to že ani jeden nebral ve
finále umístění na pódiu, Svoboda díky své samostatné jízdě
v posledních 80 kilometrech, kde se mu podařilo uhájit čtvrtou pozici
právě před Zahrádkou, dal dost jasně najevo, jak moc chce vyhrát. Je
ovšem faktem, že Zahrádka doplatil na defekt zadního kola a možná i na
týmovou taktiku. Třetí v dosavadním pořadí Tomáš Čer pak závod
nedokončil.
V ženách bylo o celkové vítězce Superprestige prakticky rozhodnuto, proto
jsme mohli na trati potkat pouze tři z dosavadní první pětice. Loňská
obhájkyně vítězství Lenka Sýkorová navíc vzhledem ke svým mizivým
šancím na získání letošního titulu volila trasu Hobby Cupu.
Statistiky a hypotézy jsou jedna věc, co však považujeme za nejdůležitější, je kvalita a atmosféra závodu. A zde letos dostávají pořadatelé nejvyšší ohodnocení. Nemohli se sice pyšnit extra zabezpečením na bufetech, kde chyběly chlebíčky a šampaňské, ale na druhou stranu zde bylo vše, co cyklisté pro doplnění energie potřebují. Je to přece závod a ne společenský raut. Navíc musíme pochválit dokonalou organizaci dobrovolníků, místních hasičů a městské policie. Všichni dokonale zvládali situaci a byli závodníkům oporou, stejně jako zárukou bezpečnosti při křížení hlavních silnic a podobně. Stejně kvalitně bylo připraveno značení na silnici i značkách u odboček, nikde se nám nezdálo sporné nebo s možností dvojího vysvětlení. Jako velmi zdařilé se nám jevily i informace o průměrném stoupání a vzdálenost k vrcholu, které byly ve všech delších stoupáních udávány vždy po kilometru.
Poslední pochvala patřila počasí. Přes ranní mlhu a těžké mraky,
hrozící na pohled opakováním situace z premiérového ročníku, nakonec
byli cyklisté obdařeni slunným dnem, který dovolil (těm pomalejším)
naplno si užít scenéroie náhorní plošiny hor s monumentálními výhledy
do údolí nebo na nádrž Fláje, a to i díky situování trasy po uzounkých
horských spojkách s dokonale rovným asfaltem.
(ep)
Foto: Vít Kocián
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT