Sokolí let nad Rychlebskými stezkami

Většina bajkerů již o trailech v Rychlebských horách slyšela. Pro ty, kteří ještě neměli to potěšení svézt se na tamních stezkách a ani o nich neslyšeli – lokalita se nachází kolem Černé Vody severně od města Jeseníku, téměř na česko-polském pomezí. Místní stezky vznikly na místech starých loveckých stezek a zasloužila se o to parta opravdových bajkových nadšenců kolem Pavla Horníka, dnes již starosty Černé Vody. Více se o stezkách, jejich vzniku i novinkách můžete dočíst na www.rychlebskestezky.cz. Celý závodní víkend měl bohatý program – sobota dva XC maratony (60 a 20km), dětské závody, závody na pumptracku a v neděli Falcon Ultimate Enduro. Součástí byl i doprovodný program v sobotu večer, který jsem vynechal, ale z reakcí na diskuzních fórech musel být intenzívní, dlouhý a hlavně hlasitý. Vzhledem k tomu, že pocházím z Jeseníku, tak na RS občas zavítám a byl jsem i přítomen deštivému otevírání stezek před tuším třemi lety. Enduro jsem chtěl jet už vloni, ale nějak to nedopadlo. O to nadšeněji jsem se přihlásil letos. Startovka na webu čítala hrozivých 200 účastníků – to bude mazec, říkal jsem si. Realita ale tak hrozná nebyla. Od loňských účastníků jsem se dozvěděl, že trať je oproti loňsku mírně jiná a hlavně o cca 600 m delší. Celkem byla dlouhá 6 km se 640 metry převýšení. Vedla ze Sokolího vrchu přes traily Tajemný a Mramorový, přes pasáž zvanou Sjezdy (odtud Falcon) a cíl byl pod zříceninou hradu Falkenštejna. Složení účastníků bylo různorodé – od opancéřovaných DH rytířů po XC borce v přiléhavých dresech a pořádným „čírem” na helmě. Oproti klasickým enduro závodům (kde se nahoru šlape) nás téměř až pod vrchol dovezl autobus se šikovným šoférem (lesní cesty v Rychlebkách šířkou neoplývají). Zbylých pár set metrů se tlačilo či jelo – dle možností – až na vrchol Sokolího. A pak to začalo! Protože jsem si vymyslel, že dám závod a ještě pak jednou vyjedu a udělám nějaké foto, startoval jsem jako první a ještě 10 minut před ostatními. Dobrá, říkal jsem si, alespoň nebudu nikomu vadit v cestě. Koneckonců byl to můj první enduro závod a absolutně jsem neměl páru o mojí výkonnosti (nakonec to až tak špatné nebylo). První část začínala lesní cestou, která celkem rychle nabrala spád a po pár set metrech mě vyhodila na cestě-rovince, kde se dalo dupáním nahnat to, co člověk probrzdil. Po asi 200 metrech šlapání jsem udělal vpravo bok a začala asi nejvýživnější pasáž, mezi jezdci zvaná „déháčko”, která začínala nevinnou lesní pěšinkou a končila balvanovým polem s celkem pěkným sklonem. Pasáž jsem celkem znal – cca měsíc před závodem jsem přejížděl z Jeseníku na RS (z Lázní Jeseníku po červené TZ – doporučuji) a dle mapy jsem si říkal, že tu červenou (kde „déháčko” je) dám. Hustota vrstevnic dobrá dle mapy docela zajímavá. Kousek je to výživný, jenže já jsem to celé tenkrát jel na celopevném oceláči (ano, včetně vidle) a už v polovině jsem měl chuť zahodit ruce i kolo – a to mě čekal ještě celý Tajemný a Sjezdy… Nakonec jsem do dojel, ale požitek to moc nebyl. Ale zpátky na trať. Při následném focení mi přišlo, že jsem DH sekci spíše zbrzdil než sjel – tento pocit mi dávali borci, kteří touto pasáží spíš jen prolétli… Po DH sekci jsem se dostal na křižovatku, v jejíž blízkosti se pojí tři traily – končí zde „lávkový” trail Dr. Weissnera a začínají cesty na Biskupský a Wales. Já jsem si na cca 50 metrech cesty ulevil roztřeseným rukám i nohám a zkoncentroval na další část – trail Tajemný. Tato a další části závodu již jsou součástí oficiálních RS, zatímco DH sekce není. Na Tajemném už bylo rozhodující, jak kdo intenzivně šlapal a měl výborně zvládnutou místy až trialovou techniku. Rovnější zvlněné pasáže se střídaly se slalomem, kde pomyslnými tyčemi byly stromy a/nebo kameny. Po traverzu na Tajemném následovala delší šlapací sekce části Mramorového trailu a po ní další lahůdka RS tzv. Sjezdy. Tady už to docela frčelo – člověk si tu užil kombinaci rovnějších kořenovitých sekcí, klopenek a také skoků (v nižší části). Jenže tělo už tu mělo celkem dost, a tak závěrečný přejezd lávky přes potok a výjezd do kratšího kopečku před cílem už jsem dojížděl „na morál”. Cílem jsem jen projel a už jsem to mastil k infocentru, abych stihnul druhou rundu autobusu a něco nafotit. Na start se nakonec postavilo 124 mužů a 10 žen. Mezi muži vyhrál Jaroslav Chytil, druhý byl Luděk Šubert a třetí Pavel Čep. Mezi ženami kralovala Zuzka Kremláčková před Zuzanou Chwastkovou a Michaelou Lípovou. Podle informací z kuloárů RS by se příští ročník měl spíše blížit klasickým enduro závodům (měřené úseky, přejezdy) a měl by být rozložený do dvou dnů. Maraton se asi konat nebude z důvodů pořadatelské náročnosti a nedostatečného zájmu. Takže se už těším na příští rok – pokud se nemůžete dočkat, tak si na RS zajeďte rovnou nebo můžete absolvovat jiný enduro závod, který se plánuje v Koutech na 1. červenec 2012. Více info na http://www.kolopro.cz/…-koutech.htm. Text a foto: Daniel Klotz

Trail Park Klínovec otevře 1. května!

Proč (ne)mít rád elektrický gravel?

Kosmetika pro cyklisty Veloskin