Olympionik – i to je jedno z přízvisek, spojovaných se jménem
Michala Prokopa. Už samotná účast na olympijských hrách dává kariéře
sportovce punc dokonaného díla. Ti nejlepší se však s úslovím „není
důležité zvítězit, ale zúčastnit se” rozhodně nespokojí. Před třemi
lety Michal završil „Misi Peking”, když jako jediný Čech prošel sítem
kvalifikace a ucházel se o vůbec první olympijské medaile rozdělované
v disciplíně BMX. Rok před OH v Londýně se situace zdá opakovat.
Konkurence značně přitvrdila, nových tváří na startu Světového poháru
v BMX Supercrossu přibývá po desítkách. V boji o kvalifikační body pro
Českou republiku je přitom Michal stále osamocen. Už jen nominovat se bude
tvrdý oříšek. To ale někomu tak hladovému po vítězstvích ani zdaleka
nemůže stačit. Sotva stíháme sledovat nekončící řadu jeho úspěchů ve
fourcrossu, zatímco on den za dnem dře, aby sám sobě dokázal, že za rok
v Londýně bude, a to nejen do počtu.
Přesvědčte se na vlastní oči. Čtyři roky trvá olympijský cyklus,
čtyři jsou roční období a čtyři části má i video projekt Prokop /
four seasons. Tým zformovaný při tvorbě kalendáře michal.prokop09 a
zocelený prací na projektu Twelve, se vrátil, aby nás vtáhl do zákulisí
Michalova osamoceného boje o Londýn 2012. Osobitá kamera Roba Trnky a
jasný rukopis Jana Mocňáka při střihu a postprodukci, jsou zpět.
Fourcrossař a bikrosař
Dvě škatulky, kam se převážně snažíme nasoukat Michala Prokopa, ve snaze
charakterizovat jeho sportovní kariéru. Přitom stačí slovo jediné, které
jeho vztah ke kolu, a vlastně celý jeho život, vyjádří podstatně
přesněji. Michal Prokop je cyklista. Člověk, který svůj život spojil
s kolem. Zcela. Dům plný bicyklů všeho druhu není manýrem zhýčkaného
profesionála, jen prostým vyjádřením jeho potřeby prožít každý další
den za řídítky. V pestrém katalogu Specialized snad nenajdeme kategorii,
s jejímž zástupcem by neměl osobní zkušenost. A tak asi nepřekvapí,
že čtvrtý díl four seasons načneme na trailech v okolí západočeských
Kraslic. Že ten hromotluk na cross country modelu Epic vypadá poněkud
nepatřičně? Tentokrát měl prostě chuť projet kus krásné přírody
v sedle kola k tomu stvořenému. Tečka.
Na druhém konci spektra aktivit najdeme trénink startů. Žádná příroda,
žádná panoramata, jen tolikrát již opakovaná, nezbytná zimní rutina. Pod
sebou tentokrát bikrosový speciál a kolem sebe… jen samé krabice
plné… KOL!
Nejdřív je trénink, pak… Regenerace!
I sem naplno vtrhla technologie. Compex Wireless je Michalovým nejnovějším
každodenním parťákem pro těch pár hodin, kdy zrovna nešlape do pedálů.
„Kdybych měl pokaždé zapojovat hromadu drátů, tak se na to vykašlu, ale
takhle si i mezi tréninkovými bloky nastavím aktivní regeneraci a u toho
můžu třeba koukat na televizi!”
Přes Brno se houfem žadatelů o autogram prodereme až k samému konci
série Prokop / four seasons. Lepší závěr dokládající předchozí slova
o Michalově každodenním bytí s kolem, bychom uměle nenaplánovali. Ten
přinesl sám život, tentokrát v podobě pozvánky na bikrosový závod
v kolumbijském Medellínu. Byl prosinec a cyklista Prokop se rval
s řídítky svého speciálu, se zlomky sekund po startovním povelu,
s nástrahami tratě na druhém konci světa, se soupeři, s vědomím, že je
na boj o body pro Londýn prakticky sám; i s faktem, že se panáci
zavření v kancelářích UCI rozhodli shodit jeho milovaný fourcross před
palubu, ale jiní, ti opravdoví nadšenci, mu již stihli hodit záchranný
kruh v podobě nové světové série 4X Pro Tour.
Projekt Prokop / four seasons končí. Sezóna 2012 přinese jistě něco
nového…
BMX / bikros
Jako jediná z cyklistických disciplin může přilákat ke kolu už
pětileté děti. Je rozkročená na pomezí ideální cyklistické přípravky
a dokonalé show pro masy. Ač na první pohled nenabízí jen dřinu a zase
dřinu, ale především zábavu, je to především zcela seriózní sport.
Mnoho z nás důvěrně zná stroj, který se v osmdesátých letech stal
symbolem cyklistiky pro zábavu a pro generaci dnešních třicátníků se stal
legendou. Kdysi možná motokros pro chudé, počínaje letošním srpnem,
definitivně dokonce olympijský sport. BMX Racing.
Počeštěný název „bikros” příliš nevystihuje původní význam zkratky
BMX, kde B zastupuje bicycle, M = moto a kříž připomínající X přejímá
význam anglického slova cross. Bicycle motocross, motokros na kolech a to
v osmi jezdcích na trati, nikoli ve dvou, jak by sváděl k výkladu běžně
používaný český název, i v některých zemích používaný „bicross”.
Během svého vývoje se BMX rozdělil na zcela samostatné discipliny, BMX
Racing, v němž o úspěchu rozhoduje výhradně pořadí na cílové čáře
a Freestyle BMX (FBMX), svým duchem bližší spíše skateboardingu.
BMX Racing je definován jako sprint na zhruba 400 metrů dlouhé dráze se
startovním pahorkem a na rovné ploše uměle vytvořenými skoky, klopenými
zatáčkami a dalšími překážkami. Osm jezdců najednou sprintuje
z automaticky ovládané startovní rampy a soutěží mezi sebou, kdo se
rychleji vyrovná se záludnostmi trati a dojede první do cíle. Závodí se
systémem rozjížděk, z nichž se ti nejúspěšnější probojují do
finále. V bikrosu je rozhodující reakce na startovní povely, výbušnost,
technika ovládání kola a orientace ve skupině závodníků.
Dnes je BMX Racing jednou z cyklistických disciplin sdružených v UCI,
v době svého vzniku na přelomu 60. a 70. let však byl zamýšlen jako
příprava pro terénní závody motocyklů, odkud také převzal část svého
názvu. Jako řada jiných „nových” sportů, i BMX se do světa rozšířil
z USA. Do Československa se dostal poprvé v roce 1984. Pod hlavičkou
Svazarmu a ČSTV se závodů účastnili tisíce jezdců. Atraktivní a
především bytelný ocelový stroj Velamos BMX 20 a jeho menší bratr,
přispěly k masovému rozšíření BMX mezi mládeží. Snad každý kluk
toužil po stříbrném nebo zeleném stroji, s pořádnými „drapáky“ a
koženkou potaženými molitanovými chrániči na rámu a na řidítkách, co
v jeho očích připomínal motokrosovou motorku.
Po rozpadu svazarmovských struktur prošel český bikros nepříliš
šťastným vývojem a podstatně ustoupil do pozadí. Zbytečně! Na vrcholné
úrovni jde o show na prostoru přehledném pro diváky a nenáročném na
pokrytí televizní technikou. O tom, že jde o divácky velmi atraktivní
sport svědčí desetitisícové návštěvy při světových šampionátech
v nejrůznějších částech světa. Zaujme především mladé aktivní lidi,
převážně muže, ale i ženy, orientované na nová sportovní odvětví
spojovaná s vysokými rychlostmi a nemalou hladinou rizika. Aktivní bikrosař
i pasivní divák mají blízko k motoristickým disciplínám, zejména
motokrosu. Řada bikrosařů se paralelně věnuje také fourcrossu, příbuzné
disciplině horských kol. Nejvyšším světovým závodem bylo až dosud
mistrovství světa, od roku 2008 se vrcholným podnikem stávají Olympijské
hry. Nejvýznamnější dlouhodobou soutěží je Světový pohár.
Pro BMX i FBMX je typické kolo poměrně jednoduché konstrukce bez
odpružení, s jediným převodem, převážně pouze se zadní brzdou a
plášti o průměru dvaceti palců (20″), v okrajové kategorii BMX Cruiser
pak 24″. Laikovi může bikrosový závodní stroj připomínat dětské kolo.
Doba strojů z Velamosu je samozřejmě pryč, na dnešní špičkové
závodní bikrosové kolo jsou kladeny podobné nároky jako na každé jiné
sportovní náčiní… Co nejnižší hmotnost při zachování vysoké tuhosti
a jízdních vlastností vyhovujících jezdcovu stylu. Nášlapné pedály jsou
nutnou samozřejmostí. Pořizovací náklady nejsou nijak zvlášť vysoké,
bikrosařovo vybavení spočívá v integrální přilbě, motokrosových
brýlích, rukavicích, dresu, kalhotách (v kombinaci s chrániči kolem
mohou jsou povolené i kraťasy) a tretrách. Chrániče nejsou povinné a
řada jezdců nepoužívá žádné, ale mnozí oblékají vesty nebo
samostatné chrániče páteře, loktů a kolen. Podrobně se budeme věnovat
modernímu BMX stroji a vybavení příště.
BMX Supercross
Inspirace motokrosem provází BMX od jeho prvních dní dodnes. Důkazem budiž
mimo jiné BMX Supercross (zkráceně BMX SX), formát zavedený pro olympijský
závod. V USA tolik populární odnož tradičního motokrosu, závodění
natěsnané do hal s veškerým komfortem pro diváky, kde je také skryté
před nepřízní počasí, nese totiž shodný název, supercross. S konceptem
BMX SX přišla UCI v roce 2003, závod v americkém Camp Woodward East
navázal na projekt Vans Triple Crown BMX a pozdější X-Games v kalifornském
Los Angeles. Tehdejší trati byly vybudovány na svahu, čemuž odpovídal
i svého času používaný název Downhill BMX. Od fourcrossu na horských
kolech se tento koncept odlišoval prakticky jen v použitých strojích a
počtu jezdců na trati. Nutnost postavit trať na vhodném svahu pořadatelům
svazovala ruce ve snaze přivést novou olympijskou disciplínu blíže
k divákům, nejlépe do center měst a ideálně do hal, kde se může závod
skrýt před nepřízní počasí a divákům nabídnout dokonalý komfort.
Vůbec prvním závodem dnes známého formátu byl závod UCI BMX Supercross
2005 přímo v sídle mezinárodní cyklistické unie UCI, ve švýcarském
Aigle, na nějž vzápětí navázala skutečná SX show v kalifornském San
Jose, v rámci velkého festivalu „akčních“ sportů Dew Tour. Startovní
rampa na konstrukci deset metrů na zemí, trať propletená na relativně malé
ploše plná obrovských překážek o délce přes deset metrů, jež často
nenabízí jinou variantu, než několikasekundový let, vyasfaltované
zatáčky… To je dnešní UCI BMX Supercross.
Od tradičnímu pojetí bikrosu se ale BMX Supercross neliší jen podobou a
náročností trati. Nepřehledný systém rozjížděk a losování pozic na
startu je nahrazen dvoukolovou kvalifikací jednotlivců na čas, odkud
postupuje 64 (Světový pohár), respektive 32 (Olympiáda) nejrychlejších
mužů, přičemž rozhoduje lepší z dosažených časů. Závod samotný je
svým systémem a jednoduchým postupovým klíčem velmi podobný fourcrossu…
první čtyři v cíli postupují do dalšího kola. Při olympijském závodě
se čtvrtfinále (top 32) a semifinále (top 16) pojedou na tři kola. Dál
postupují vždy čtyři jezdci s nejnižším součtem umístění z těchto
tří kol. Finále se jede na jedinou jízdu, která rozhodne o pořadí na
prvních osmi místech.
Michal Prokop
Patří mezi hrstku výjimečných českých sportovců, v jejichž případě
si našinec může dovolit luxus nahlížet na umístění pod stupni vítězů
na vrcholné světové soutěži jako na cosi překvapivého.
Nejúspěšnější fourcrossař, trojnásobný mistr světa, trojnásobný
mistr Evropy a dvojnásobný vítěz Světového poháru ve fourcrossu,
olympionik a Král české cyklistiky roku 2006, získal již všechny dostupné
tituly a všechny znovu obhájil.
Tuny železa nazvedaného v posilovně, dřina na oválu, kilometry na silnici,
hodiny na trenažéru, dny na cestách, tréninkové plány, masáže… Dost na
to, aby se talentovaný sportovec stal úspěšným, ale příliš málo, aby se
stal skutečným profesionálem. Nezaleží na tom, jak velký je jeho sport,
jde o to, co vše je ochoten udělat, aby nezůstal jen lokálním
hrdinou…
Za rok posbírá i čtyřicet výsledků, převážně té nejvyšší
úrovně. Jeho parádním kouskem byly čtyři závody – tří různých
disciplín – na třech kontinentech – během dvou týdnů! Nalétá
desítky tisíc mil, v letadle i v autě tráví stovky hodin. Že takový
nápor zvládne a navíc většinou vítězně, svědčí o vysoké míře jeho
profesionality. Jeho odhodlání a sebekázeň dobře ilustruje fakt, že
v roce 2006, jen pár měsíců po těžkém úrazu, rozjížděl
reprezentační tým při mistrovství světa dráhové cyklistiky, v pro něj
zcela nové disciplíně!
Pro kompletní přehled výsledků, program závodů, fotografie a aktuální
informace navštivte stránky www.ProkopRider.net, nebo www.redbull.cz
(mp)
Foto: Rob Trnka
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT