Její tvůrci se na jedné straně netají tím, že jde pouze
o designérské praktické cvičení, u něhož se nepočítá s praktickým
využitím. I tak ale může posloužit minimálně jako podnět pro úvahy
o podobě jízdních kol možná již za deset až dvacet let.
Vedle důrazu kladeného na vzhled stojí rozhodně za zmínku, že stavitelé
vybavili tento koncept stejně jako stejnojmenný vůz hybridním pohonem.
V rámci jízdního kola to znamená, že součástí převodového ústrojí
je též elektrická pohonná jednotka. Ta má za úkol jezdci pomáhat zejména
v průběhu stoupání, ve sjezdech je pak schopna využít energii jinak
bezúčelně zmařenou při brzdění na výrobu a akumulaci elektřiny a poté
ji znovu použít k pohonu. Na fotografiích je možné všimnout si též
zadního kola bez výpletu. To je prvek, který se na podobných studiích
vyskytuje poměrně pravidelně, zda někdy najde praktické uplatnění, je
zatím velkou neznámou.
Na konec zmiňme ještě dva zrak technických nadšenců lákající detaily.
Na jedné straně to je zpracování plášťů, které jsou jako blána na
bubnu nataženy na obvodu kola, za druhé pak kliky tvořené pevnou částí a
dvěma lanky, jež by jim měly přinést značnou pevnost pro přenos sil.
Štěpán Hájíček
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT