Vysočina vás nepraští přes oči na prvním kilometru. O to víc funguje později. Když se silnice začne vlnit. Když les vystřídá rybník. Když vyjedete kopec a zjistíte, že ten výhled za trochu námahy stál.
Na Vysočině nejsou alpské průsmyky ani slavné horské serpentiny. Místo toho dostanete něco jiného. Klidné silnice. Minimum provozu. Historická města. Zapadlé vesnice. A krajinu, která vás nutí zastavovat častěji, než jste původně plánovali.
Vysočina není region jednoho ikonického výjezdu nebo jednoho slavného vrcholu. Její síla spočívá v pestrosti. Během jediného dne můžete projet hlubokými lesy, zastavit se u rybníka, navštívit památku UNESCO a zakončit výlet na zahrádce malé kavárny.
Vybrali jsme čtyři trasy, které ukazují Vysočinu v celé její šíři. Od vinohradů přes nejvyšší vrchol regionu až po Santiniho architekturu a hradní zříceniny.
Za vínem, které byste na Vysočině nečekali
Třebíč–Sádek–Třebíč
50 km
Víno a Vysočina? Na první pohled zvláštní kombinace. O to větší překvapení vás čeká.
Startujete na Karlově náměstí v Třebíči a postupně necháváte město za zády. Přibývá rybníků, ubývá aut a krajina získává typický vysočinský rytmus. Silnice se lehce vlní, obce střídají remízky a člověk má pocit, že se ocitl v krajině, která nikam nespěchá.
Hlavní cíl je jasný. Vinařství Sádek. Jediné vinařství na Vysočině a místo, které si člověk zapamatuje. Nejen kvůli vínu, ale i díky poloze na slunném svahu s výhledem do krajiny. Tady se nevyplatí spěchat. Sklenička vína chutná po několika desítkách kilometrů úplně jinak. A stejně tak výhled na vinohrady, které byste uprostřed Vysočiny opravdu nečekali.
Po ochutnávce a krátké procházce mezi vinohrady se vracíte zpět přes Stařeč a Borovinu. Industriální minulost střídají moderní expozice Alternátoru a na konci čeká Třebíč se svými kavárnami, restauracemi a historickým centrem.
Přesně ten typ výletu, kdy se sport nenápadně promění v zážitek.
Na střechu Vysočiny
Telč–Javořice–Roštejn–Třešť–Telč
46 km
Některé trasy mají všechno. Tahle mezi ně patří. Start v Telči nastaví laťku vysoko. Renesanční náměstí, zámek, rybníky. Město, kde by člověk dokázal strávit celý den ještě předtím, než nasedne na kolo.
Jenže před vámi je Javořice. Nejvyšší vrchol Vysočiny. Výjezd není zadarmo. Silnice se postupně zanořuje do lesa a sklon začne být znát. Není to kopec, který by vás zlomil. Ale rozhodně vás přiměje zabrat.
O to lepší je pocit nahoře. Lesy kolem vás pohltí hluk světa a na chvíli máte pocit, že jste úplně sami.
Pak přichází odměna. Dlouhý sjezd směrem k Roštejnu. Gotický hrad ukrytý mezi lesy působí skoro jako kulisa z dobrodružného filmu. Z věže jsou nádherné výhledy a člověk si jen těžko představí lepší místo na cyklistickou zastávku.
Přes Třešť a biotop Malvíny se pak vracíte zpět do Telče. Nohy už možná trochu bolí, ale hlava je dokonale vyčištěná.
Santini v sedle
Žďár nad Sázavou–Obyčtov–Bobrová–Zvole
45 km
Některé výlety jsou hlavně o krajině. Tenhle je navíc o příbězích. Začíná na Zelené hoře. Na místě, které zná každý milovník architektury. Santiniho poutní kostel je ikonou Vysočiny a zároveň ideálním startem pro den v sedle.
Jakmile opustíte město, provoz mizí. Silnice střídají lesní úseky. Otevřené výhledy zase vesnice, kde se zdá, že čas běží trochu pomaleji.
Vrcholným momentem je Obyčtov. Další Santiniho stavba. Méně známá. O to zajímavější.
Pak už následují kilometry, které krásně ukazují, proč si cyklisté Vysočinu oblíbili. Žádné extrémy. Jen příjemně zvlněný terén, klid a krajina, která vás nenechá usnout.
Jednou projedete alejí starých stromů, jindy se před vámi otevře výhled přes louky a pole až k horizontu. Jsou to drobnosti, které dohromady vytvářejí atmosféru celého výletu.
Za výhledy na Orlík
Humpolec–Orlík–Havlíčkův Brod
33 km
Krátká trasa. Ale rozhodně ne nudná. Z Humpolce zamíříte k jednomu z nejhezčích vyhlídkových míst v regionu. Hrad Orlík stojí na skalním ostrohu vysoko nad krajinou a výhled z něj patří k těm, na které se nezapomíná. Kousek tlačení kola? Možná. Stojí to za to? Rozhodně.
Dál vás čekají klidné silnice přes Kamenici, Herálec a Úsobí. Krajina se vlní, ale nikam netlačí. Spíš vás nutí zastavit, otočit se a podívat se za sebe.
Právě kolem Úsobí patří výhledy k tomu nejlepšímu, co na trase zažijete. Za jasného počasí se krajina rozprostírá do všech stran a člověk si uvědomí, proč se Vysočině říká zelené srdce České republiky.
Poslední kilometry do Havlíčkova Brodu utečou rychle. A stejně jako u většiny vysočinských tras budete mít pocit, že byste klidně pokračovali dál.
Vysočina po cyklisticku
Vysočina není o rekordech.
Není o nejvyšších horách ani nejtěžších výjezdech. Je o tom, že všechno funguje dohromady.
Silnice. Lesy. Historická města. Výhledy. Zastávky, které jste neplánovali.
A právě proto se sem cyklisté vracejí.
Ne kvůli jednomu kopci.
Kvůli celé cestě.
Pořád nevíte kam vyrazit? Další tipy na cyklovýlety najdete na vysocina.eu nebo na profilech Dovolená na Vysočině na Facebooku a Instagramu.
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT